V temných uličkách Starého Města se za mihotavým světlem lamp odehrával život, který se psal mimo oficiální dějiny – a přesto tvořil samotné pulzující srdce staré Prahy. Šantány, veřejné domy i slavná Jedová chýše nebyly jen místa hříchu a rozkoše, ale i útočiště těch, kdo hledali únik, obživu nebo chvíli něhy. Jejich zdi byly svědky tichých dohod, vášně i zoufalství, a každé z těchto míst mělo svou vlastní pověst, klientelu i pravidla.
Hříšní lidé města pražského: Hřích, rozkoš a tajemství ulic staré Prahy
1 Úvod
2 Skutečná historie staré Prahy
V temných uličkách Starého Města se za mihotavým světlem lamp odehrával život, který se psal mimo oficiální dějiny – a přesto tvořil samotné pulzující srdce staré Prahy. Šantány, veřejné domy i slavná Jedová chýše nebyly jen místa hříchu a rozkoše, ale i útočiště těch, kdo hledali únik, obživu nebo chvíli něhy. Jejich zdi byly svědky tichých dohod, vášně i zoufalství, a každé z těchto míst mělo svou vlastní pověst, klientelu i pravidla.
Chcete se ponořit do skutečné historie staré Prahy? Prohlédněte si ta nejslavnější místa hříchu, která kdysi pulzovala vášní, tajemstvím i nebezpečím.
3 Kafemlejnek nebo Mastný drdol
Za pozlátkem luxusu se často skrývala bída – a cesta mezi oběma póly bývala v pražských uličkách krátká. Nedaleko podniku Leopolda Friedmanna, na rohu Josefovské třídy a Pinkasovy ulice, vedla bývalá uzenářka Barbora Dvořáková vyhlášený nevěstinec „U Dvořačky“, který se nacházel v domě U Erbů.
Prostituce však vzkvétala i v dalších částech města. Dnešní ulice U Starého hřbitova nesla dříve výmluvné jméno Hampejská a proslula množstvím žen nabízejících své služby. Podobně na tom byla i ulice Kožná, kde se nevěstince nižší kategorie ukrývaly téměř v každém domě – často nesly lidové názvy podle přezdívek svých majitelek, jako třeba „Kafemlejnek“ nebo „Mastný drdol“.
Reklama
4 U Tří červených růží
Na Malé Straně, konkrétně v Břetislavově ulici, se vzpomínky na někdejší domy rozkoše dochovaly například v pamětech Jaroslava Seiferta, který o nich píše ve své knize Všecky krásy světa.
A pokud se vydáte do sousední Vlašské ulice, možná zavzpomínáte na dávné časy Rudolfa II., kdy tu fungoval veřejný dům „U Tří červených růží“. Ten provozoval císařův komorník, který do domu přivedl nejen personál, ale i příbuzné – bratra, švagrovou a její matku. Navenek šlo o běžný obchod s vínem, ale za zdmi se odehrával život zcela jiného druhu. Na neustálý hluk a ruch si sousedé často stěžovali – ne však s velkým úspěchem.
5 U Štupartů
Procházka do stínu pražských uliček může vést i mezi někdejší podniky, které měly k noblese daleko. Na rohu Jakubské a Malé Štupartské dnes stojí hudební klub Chapeau Rouge, ale v první polovině 20. století tu fungoval podnik s pochybnou pověstí. Jednalo se o hodinový hotel U Štupartů a noční bar známý pod stejným názvem jako dnešní klub: Červený klobouk. Jeho historie sahá až do roku 1919 a skončila až s příchodem druhé světové války.
Jen pár kroků odtud, v Ungeltu, v domě U Černého medvěda, kde dnes najdete tichý hotel, se kdysi rozléhala krčma zvaná Tunel. Muže do ní lákaly prostovlasé dívky postávající před vchodem. Hned vedle, v domě U Zlatého prstenu, se nacházel nejrušnější hodinový hotel v celé Praze – ženy si sem vodily zákazníky přímo z ulice.
5 U Štupartů
Procházka do stínu pražských uliček může vést i mezi někdejší podniky, které měly k noblese daleko. Na rohu Jakubské a Malé Štupartské dnes stojí hudební klub Chapeau Rouge, ale v první polovině 20. století tu fungoval podnik s pochybnou pověstí. Jednalo se o hodinový hotel U Štupartů a noční bar známý pod stejným názvem jako dnešní klub: Červený klobouk. Jeho historie sahá až do roku 1919 a skončila až s příchodem druhé světové války.
Jen pár kroků odtud, v Ungeltu, v domě U Černého medvěda, kde dnes najdete tichý hotel, se kdysi rozléhala krčma zvaná Tunel. Muže do ní lákaly prostovlasé dívky postávající před vchodem. Hned vedle, v domě U Zlatého prstenu, se nacházel nejrušnější hodinový hotel v celé Praze – ženy si sem vodily zákazníky přímo z ulice.
6 Batalion a Dennice
Zatímco některé domy rozkoše nabízely aspoň náznak úrovně, jiné se propadaly hluboko pod jakýkoli standard. Příkladem byl nechvalně proslulý Batalion – špinavá špeluňka naproti noblesnímu Kauckého salonu na dnešním Mariánském náměstí. Právě tam se scházela ta nejnižší pražská společnost, dokud podnik v roce 1893 neuzavřela policie.
Ještě méně šťastný osud potkal podnik Dennice a podobně nevábnou pověst měl i dům v Kaprově ulici, známý jako U Kornoutu, kde se pohybovali pasáci a jejich děvčata z okolních ulic. Tato místa dnes už dávno zmizela, ale jejich příběhy stále tiše šeptají mezi dlažebními kostkami Starého Města.
Reklama
7 Tonka Šibenice
Mezi nejluxusnější nevěstince staré Prahy patřil i salon madam Flecklové na rohu Kaprovy a Maiselovy ulice. Výjimečný byl nejen přepychem, ale i nabídkou – kromě dam zde působili i mladí pohlední muži, kteří poskytovali služby zámožným zákaznicím.
Další známý podnik vedl bývalý detektiv c. k. policie Leopold Friedmann. Jeho salon na nároží Rabínské a Josefovské ulice lákal na exotiku – pány zde obsluhovaly ženy z Orientu i Afriky. Budova byla v roce 1906 stržena, ale její minulost dodnes připomíná portál s reliéfy dvou nahých žen, dnes v ulici Široká 96.
8
V Platnéřské ulici zbohatl na podobném podniku jiný bývalý detektiv – Emanuel Kaucký. Díky výnosnému obchodu s potěšením si mohl dovolit nakupovat diamanty v Antverpách a zanechal po sobě impozantní sbírku starožitností. Právě v jeho podniku začínala svou dráhu i Antonie Havlová, známá jako Tonka Šibenice – postava z příběhu Egona Erwina Kische. Přezdívku získala poté, co splnila poslední přání odsouzence na smrt a strávila s ním noc před popravou. Její osud se stal inspirací pro jeden z prvních českých zvukových filmů, natočený v roce 1930.
9 Goldschmidtův luxusní nevěstinec
Nejhonosnější podnik svého druhu se nacházel v Kamzíkové ulici, jen kousek od Karolina. V domě U Červeného páva zde v roce 1866 otevřel vetešník Goldschmidt luxusní nevěstinec, který brzy získal pověst skutečného skvostu mezi pražskými podniky neřesti. V přízemí se nacházel reprezentativní salon s velkými zrcadly, zatímco v patře hosty vítaly tematicky laděné pokoje – od tureckého harému, přes japonský a perský pokoj až po královské apartmá.
Reklama
10 Náročná klientela
Výběrová klientela odpovídala noblese interiéru. Pravidelnými návštěvníky byli například František Ferdinand d’Este, Otto František Josef Habsburský přezdívaný Krásný Otto, nebo budoucí německý kancléř Otto von Bismarck.
Zvláštní vztah si k podniku vytvořil i hudební skladatel Gustav Mahler, tehdejší intendant Stavovského divadla. Rád usedal právě do japonského pokoje, kde ho nerušilo okolí. Ačkoli se mu přítomné slečny snažily nabídnout své služby, Mahler odolával a místo rozkoší zde komponoval.
11 Jedová chýše
Ve staré Praze patřily nevěstince a veřejné domy k běžné součásti života – ať už skryté v zapadlých uličkách, nebo fungující pod rouškou podniků s noblesnější fasádou. Jedním z ikonických míst byla proslulá Jedová chýše mezi Karlovem a Albertovem, oblíbené útočiště pražských prostitutek. Sama lokalita jim však nenabízela mnoho možností k výdělku, a tak hlavní centrum nočního života směřovalo jinam.
12 Čísla mluví za vše
Úřední čísla dokládají rozsah fenoménu: zatímco v roce 1866 bylo v metropoli evidováno padesát nevěstinců, o dvě dekády později už jich bylo 86. Po první světové válce jejich počet výrazně poklesl – v roce 1919 se uvádí pouhých devět. Zásadní zlom přišel v roce 1922, kdy vstoupil v platnost tzv. aboliční zákon, který provoz těchto podniků oficiálně zakázal.
To ale neznamenalo konec – podniky se jen proměnily. Začaly vystupovat jako bary, vinárny nebo kavárny s dámskou obsluhou, a nabízené služby se přesunuly do zákulisí. Přestože dnes mnohé z těchto míst zanikly, jejich příběhy přetrvávají.
Reklama
