Před necelými dvěma lety v létě skončil v nemocnici se žlučníkovým záchvatem. Shodou okolností jej ošetřovala Kateřina Šédová, zakladatelka projektu Loono. Protože se jí nezdály výsledky testů, provedla další kontroly a zjistila, že 53letý otec tří dětí trpí chronickou leukémií.

"Doktoři kolem mě chodili po špičkách. Nabízeli mi i psychologickou pomoc, abych se s tou diagnózou srovnal. Už tehdy jsem ale cítil, že nemá cenu se hroutit. Řekl jsem si, že prostě musím udělat maximum pro to, abych se s tím popral. A když to nevyjde, tak to nevyjde," přibližuje František svůj životní přístup. První vyšetření odhalilo pouze neakutní formu leukémie s tím, že se nemoc možná nikdy neprojeví, je ale nutné ji kontrolovat. František tak začal chodit jednou za dva měsíce na preventivní prohlídky. 

Nespekuluju, co by kdyby

Na konci minulého roku mu ale lékaři oznámili, že se leukémie "probudila", a on nastoupil léčbu. "Druhá polovina loňského roku byla pro mě poněkud hektická a je možné, že to k tomu přispělo," říká František, který si přesto zachovává pozitivní životní přístup. "Beru věci tak, jak jsou. Nespekuluju, co by kdyby… Snažím se ve všem, co se mi děje, vidět něco pozitivního. Beru to jako příležitost," vysvětluje.

S kamarádem vloni založil marketingový magazín. Dostali se ale do problémů s financováním a projekt skončil. To se podle něj odrazilo nejen v rodinném životě, ale především v jeho zdraví. "Výsledky testů se zhoršily a byly nestabilní. Jeden týden byly v pohodě, a za 14 dní jsem měl kritické hodnoty," říká muž, který předtím pracoval jako novinář, tiskový mluvčí a kouč osobního rozvoje.

Se začátkem léčby paradoxně nastoupil také do nové práce. Po 13 letech na volné noze získal pozici mluvčího ve veřejné instituci. Od nového zaměstnání si slibuje, že mu náročné období pomůže zvládnout. "Je to velká výzva a té příležitosti si moc vážím. Práce mě vytěžuje od rána do večera. Když přijedu domů, většinou si jen připravím jídlo a jdu spát. Nemám čas, abych se něčím trápil, což je velká výhoda," říká.

Diagnózu prozradil i zaměstnavateli, který s ní neměl problém. "Nemoc mě nijak mimořádně neomezuje. Nemusím být ani v neschopnosti. Jen jsem upozornil, že mám kvůli léčbě narušenou imunitu. Proto je možné, že budu nosit na schůzky, kde je více lidí, roušku," popisuje František, který kromě pravidelných infuzí chodí jednou týdně na krevní testy a kontrolu na hematologii.

Před dětmi z toho nedělám vážnou věc

Protože v minulosti prodělal žloutenku, nepodstupuje klasickou chemoterapii, ale má biologický typ léčby, který je šetrnější. Před sebou má dvouletý léčebný program, kdy bude každý měsíc až do června chodit na infuze a brát prášky. Následně bude užívat jen farmaka. Jídelníček si přitom hlídá už od doby, kdy měl žlučníkový záchvat. Vyhýbá se tučným jídlům a kvůli regeneraci organismu se snaží spát sedm až osm hodin denně.

Říká, že si někteří členové jeho rodiny nejspíš neuvědomují, že se může jednat o vážnou diagnózu. "Já z toho totiž vážnou věc nedělám, a to především kvůli dětem. O mé nemoci vědí, ale nemá smysl stresovat je něčím, co se zatím jeví jako zvládnutelná záležitost," říká otec sedmileté a 12leté dcery a také 18letého syna. Aby toho nebylo málo, navíc se ještě rozvádí: "Ano, jak se říká: Pánbůh vždy s**e na větší hromadu," komentuje. Krize v manželství, podnikání i zdravotní problémy podle něj souvisejí: "Bohužel, v krátké době se toho sešlo moc najednou."

Dělejte si každý den drobné radosti

Své onemocnění teď František vidí jako příležitost ukázat ostatním lidem, že se s tímto typem nemoci dá normálně žít. I když má odmalička pozitivní náturu, nejvíce ho ovlivnil kurz pozitivního myšlení, který absolvoval před 30 lety. "Dal mi myšlenkové zázemí k tomu, jak se dívat na svět kolem sebe. Od té doby vnímám věci jinak. Primárně se snažím brát to, co se mi děje, jako možnost posunout se kupředu k něčemu užitečnému. I když ještě nevím, co to bude," vysvětluje.

"Každý den si dělám drobné radosti," popisuje, jak zvládá svou situaci a co by radil v podobné chvíli ostatním. "Třeba si jen tak na deset minut sednu na sluníčko. Když někam chvátám, tak se schválně na chvilku zastavím. V autě si zpívám nebo si dám nějakou dobrotu, kterou mé trávení snese. Když se zase setkám s někým, kdo je mi sympatický, dám se s ním do řeči, a když má špatnou náladu, tak ho rozesměju," popisuje svůj životní přístup. "Jednoduše si najděte něco, co vás opravdu těší, a cíleně to zařaďte do svého dne. Třikrát, pětkrát, desetkrát. Nepropadnete se tak hluboko," uzavírá.