Vědci objevili nový hormon na hubnutí!
Vědci objevili nový hormon na hubnutí, který dokáže také zabránit rozvoji cukrovky a nemocí, které tloušťka dříve či později přináší. Hormon dostal jméno irisin a má jednu jedinou chybu!
Vědci objevili nový hormon na hubnutí, který dokáže také zabránit rozvoji cukrovky a nemocí, které tloušťka dříve či později přináší. Hormon dostal jméno irisin a má jedinou chybu.
V průlomové studii odborníci z Dan-Faber Institutu pro výzkum rakoviny a Harvardské lékařské fakulty odhalili existenci nového hormonu, který dokáže vylepšit metabolismus. Organismus tuto látku produkuje jako odpověď na fyzickou aktivitu a cvičení (což je právě ta chyba...) .
Posleství pro tuk
Vědcům se tak podařilo získat nové informace o tom, jak cvičení ovlivňuje tělo na buněčné úrovni. Při zkoumání se zabývali myšími a lidskými svalovými buňkami.
Už nějakou dobu se odborníci domnívali, že tyto svalové buňly ovlivňují biologické procesy v částech místech těla - mimo svaly samotné. Přesněji řečeno byli přesvědčeni, že tyto buňky biochemickou cestou komunikují s tělesným tukem. Ale jak? To dosud nebylo jasné.
Vědcům pomohla až látka PGC1-alpha, která se vytváří ve svalech v závislosti na cvičení : při něm a po něm. Myše, kterým se v těle vytvářelo větší množství PGC1 byly odolné proti obezitě a diabetu.
Hnědá je dobrá
Mechanismus tohoto působení byl však neznámý. Teď sevšak prokázalo, že PGC-1 způsobí zvýšení produkce proteinu, známého jako Fndc5. Ten se rozpadá na několik součástí, z nich jedním je právě onen hormon, který vědci dosud neznali.
Putuje krví do tukových buněk, kde začne regulovat množství tuku. Především ve viscerálním tuku, to je ten hluboko uložený, obklopující vnitřní orgány, jehož se nejhůř zbavujeme.
Pomáhá také zachovat v těle tzv. hnědý tuk, jehož přítomnost je na rozdíl od bílého tuku žádoucí: umí spalovat energii.
Božské zprávy!
Jméno "irisin" dostal nově objevený hormon po bohyni z řecké mytologie, která přinášela zprávy. Zpráva, který přináší nový hormon, je jasná: irisin ovlivňuje příznivým způsobem metabolismus a způsobuje genetické změny v buňkách.
Myšky tak sice nehubly, ale zato ani nepřibíraly, i když přijímaly vysoce kalorickou stravu. Což je přesně to, na co bychom asi všichni přistoupili: zacvičit si a pak se moci pořádně najíst. Což sice u některých lidí funguje, ale pouze v mládí. S irisinem by to však bylo možné i v pozdějším věku.
A ještě jedna božská zpráva: irisin má u myší i u lidí totožné složení, takže by měl být snáze přístupný k využití pro humánní účely.
>