reklama
 

Máte starosti a nevíte si rady? Psycholožka odpovídala on-line

Někomu stačí smutek z odcházejícího léta, které se ani moc nevyvedlo, někdo řeší větší problémy. Čtenářům pomohly rady doktorky Menclové.

Foto: Thinkstock

Deprese máme spojené spíš s pochmurnými podzimními a zimními měsíci, ale duševní stav člověka se neřídí roční dobou. Problémy si totiž nevybírají a pak se hodí názor zkušeného odborníka.

V letošním chladném a deštivém létě nám chybělo sluníčko, jehož světlo působí jako přirozené antidepresivum. Proto se mnoho lidí cítí unavených, bez energie, potřebné k dobrému zvládnutí náročných úkolů, které před nás nadcházející podzim postaví - ať už v práci nebo ve škole, ale i v soukromí.

Únava, která brání normálnímu životu

Čtenářka Veronika například psala, že i když má spánku dostatek, ráno vstane a musí se vrátit do postele - ne z lenosti, ale že nemá sílu. Často jí malý problém připadá jako problém obrovský.

"Medikamenty nejsou samospásné, je třeba porozumět , kde je problém a naučit se s ním pracovat," potvrdila naše odbornice. Doporučuje proto se nejdřív poradit, zda by vaše problémy nešly vyřešit jen změnou přístupu - ať už k druhým, nebo i k vlastní osobě.

Doktorka Menclová potvrdila, jak obtížné bývá vyrovnat se ztrátami. "Péče o umírající a úmrtí je jedním z největších stresových faktorů. Pokud vyhledáte pomoc včas, je v řadě případů možno situaci zvládnout za pomoci psychologa bez léků, z kterých máte obavy," uvedla v odpovědi na jeden z dotazů. 

Naše expertka se v tomto on-line rozhovoru setkala s otázkami ze široké škály psychických potíží. Ke každému přistupovala s velkou empatií a individuálně. Často se v jejích odpovědích ale objevovala rada, že i při řešení sebevětších problémů v rodinách a vztazích by každý člověk měl myslet více na sebe a naslouchat svým potřebám, aby se při své snaze něco zachránit sám úplně nezničil.

Všechny odpověďi doktorky Menclové naleznete v on-line rozhovoru dole pod článkem. 

Naše odbornice

PhDr. Petra Menclová, Ph.D.

Působí na Klinice Meridian jako klinický psycholog a její odborný garant.  Získala četné certifikace v psychologické diagnostice a komplexní odborné vzdělání v psychoterapii. Pracovala mj. jako vedoucí psycholog a školitel v psychiatrické nemocnici Kosmonosy. Je autorkou a spoluautorkou řady článků v odborném českém i zahraničním tisku a participuje na výzkumných projektech v oblasti psychologie ve zdravotnictví.

Máte starosti a nevíte si rady? Psycholožka odpoví on-line

Rozhovor byl ukončen. Odpovědi na vybrané dotazy naleznete níže.
?
Jirka
| 24. 8. 2016
Dobry den, trapi me vice problemu, u kterych premyslim i o tom, ze to vsechno zabalim a ukoncim to. Zacnu tim, ze mam jsem hlupak a mam pujcky, ktere nejsem schopen splacet, tuto situaci si uvedomuju a chtel bych si zazadat o konsolidaci, ale dostal jsem do situace, ze psychicky nejsem schopny to udelat. Nejal jsem ztratil neco v sobe a mam hrozny blok tyto problemy resit, i kdyz moc chci, tak nemam silu o tom mluvit. Z toho vyplyvaji i dalsi problemy, napr. doma, kdy jsem velmi podrazdeny a se zenou se jen hadam, v praci nejsem na 100%, mam celkem kreativni zamestnani a nemohu se soustredit. Driv jsem byl plny zivota, sportoval jsem, tesil se na kazdy den, co me ceka v praci, na manzelku, kam se po praci zajedu podivat na kole, hyril jsem optimismem, rad chodil do prirody...Ale nyni mam problem vubec rano vylezt z postele, kolikrat se mi stalo, ze jsem si bral sick day, home office..., protoze jsem to ten den nedal. Chybi mi energie na vsechno... A celkove me uz vubec nebavi zit. Muzete mi prosim poradit, jak z tohoto vyjit, aspon tak, abych se prinutil k te insolvenci? A abych zase mel rad zivot? Dekuji
Psycholožka Petra Menclová
PhDr. Petra Menclová, Ph.D.
Dobrý den, píšete, že psychicky nejste schopen řešit problém, který pokládáte za příčinu vašich psychických potíží, tudíž jsme v začarovaném kruhu. Pocity, které popisujete, je třeba probrat s odborníkem, abyste znovu získal sílu k řešení své finanční situace. Čím dříve, tím lépe.
?
Anežka 123
| 24. 8. 2016
Dobrý den,
jsem závislá na velkých lulinkách co mám dělat? Můj manžel má jen 5cm a nechci ho podvádět. Děkuji za odpověď
(Neuspokojená, sexuchtivá Anežka z Prahy.
Psycholožka Petra Menclová
PhDr. Petra Menclová, Ph.D.
Nedomnívám se, že toto je jádrem vašich problémů a neuspokojenosti. Doporučuji vám vyhledat sexuálního psychologa.
?
David
| 24. 8. 2016
Dobrý den... Mám dotaz, prosím... Trpím silnou obsedantne kompulzivni poruchou a panickou poruchou... Mám to již od dětství, je mi 40 let a poslední dobou je to čím dál tím horší... Beru spoustu prášků a byl jsem již třikrát v psychiatrické léčebně... Jsem rozvedeny a mám dceru, kterou velmi miluji... Teď bydlím sám a jsem v plném invalidním duchode... Moje myšlenky se soustředí uz jen na sebevraždu, která by byla pro mě vysvobozenim... Prosím, pomozte mi... David
Psycholožka Petra Menclová
PhDr. Petra Menclová, Ph.D.
Píšete, že užíváte léky, ale nevím, zda jste v péči systematické psychoterapie, která je v tomto případě nutností.
?
Veronika
| 24. 8. 2016
Dobrý den, často se cítím velmi unaveně (ačkoliv mám dostatek spánku). Ráno vstanu a musím se vrátit do postele (ne z lenosti), nemám sílu. Často mi malý problém připadá jako problém obrovský. Kdyz jsem vystavena stresu, trpím spánkovou paralyzou...občas jsem paranoidní, podléham strachu. U odborníka jsem nenašla řešení, nabídl mi pouze medikamenty, ale já bych se chtěla pokusit tento problém zvládnout a naučit se s ním pracovat bez léků. Co mi doporučíte?
Psycholožka Petra Menclová
PhDr. Petra Menclová, Ph.D.
Medikamenty nejsou samospásné, je třeba přesně toho, co popisujete: porozumět , kde je problém a naučit se s ním pracovat.
?
Aldo
| 24. 8. 2016
Dobry den

Zní to divne,ale nesmí se me nikdo dotknout na tvari brade odřít se - důvod - bojím se o vousy - mám nějaký pocit,ze tim vsim se mi mohou vytrhnout...nikdy jsem to nemel :(
Psycholožka Petra Menclová
PhDr. Petra Menclová, Ph.D.
Možných hypotéz o původu vašich problémů je více, takto nemám žádné informace. Každopádně věřím, že osobní návštěva psychologa může pomoci váš problém odhalit a pomoci řešit.
?
kristina
| 24. 8. 2016
Dobrý den,
jsem nezaměstnaná po rodičovské dovolené, máme s přítelem dítě 3 roky, s přítelem 5 let, 4 roky společné bydlení. Velké neshody, cítím se sama... neumíme si promluvit o problémech. Jsem na něm finančně závislá. Po porodu přestal mít zájem o mě jako ženu. Nemáme sex, komunikaci..intimitu, mazlení. Dítěti dovolí vše - nevychovává, já jsem ta zlá. Stále mu musím dělat matku, nic ho nenapadne, jakákoliv pomoc. Jsem už vyčerpaná, nedaří se mi najít práci, chybí mi něha. Prosím poraďte.
Děkuji.
Psycholožka Petra Menclová
PhDr. Petra Menclová, Ph.D.
Dobrý den, uvádíte, že si neumíte promluvit o problémech, což považuji za zásadní. Pokud se vám to nedaří, je třeba, abyste nejlépe oba vyhledali někoho, kdo pomůže vaši diskuzi zprostředkovat.
?
eva
| 24. 8. 2016
Dobrý den, nikdy jsem nemela žadné potíže,ted co mi zemrela maminka před měsícem a chodila jsem za ní 4 měsíce do nemocnice,
jsem uplně znicená bez energie a života i když mám vnoučátka.
Leky nechci brát. Co byste mi poradila, děkuji
Psycholožka Petra Menclová
PhDr. Petra Menclová, Ph.D.
Dobrý den, péče o umírající a úmrtí je jedním z nějvětších stresových faktorů. Pokud vyhledáte pomoc včas, je v řadě případů možno situaci zvládnout za pomoci psychologa bez léků, z kterých máte obavy.
?
Martina
| 24. 8. 2016
Dobrý den,
Mam problémy v práci, s přítelem se dohadujeme máme vztah jak na houpačce,před rokem mi zemřel pes,mela sem ho 12 let.Tohle všechno na mě padá.Kdyz sem sama brečím,citim že to nedávám.Hlavně mi chybí ten pes,s nim sem chodila ven,kdyz mi bylo smutno,tak sem ho pomazlila,teď ho nemám a můj život přestal mít smysl.Nic se mi nedaří.Moc mi chybí.
Jak se mam postavit na nohy?Jak nemít debku?
Sem typ člověka co moc veci řeší.
Dekuji za odpověď.
Kdybych mohla poprosit zda by jste mi odpověděla na meil: [email protected]
Psycholožka Petra Menclová
PhDr. Petra Menclová, Ph.D.
Dobrý den, popisujete více problémů, které mají vliv na to, jak se cítíte. Bylo by třeba detailněji posoudit, co je vaším jádrovým problémem, což bohužel takto online není možné.
?
Pepa
| 24. 8. 2016
Dobrý den. Je mi 21 let. Mám problémy s pocitem na zvracení, hlavně ráno když mám jít třeba do školy, k lékaři nebo někam cestovat. Zajímavé je, že v tu chvíli mám hrozně citlivý krk i ústa na každý dotek. Stačí že se trochu silněji dotknu krku a už zvracím. To samé třeba když vložím lžičku do úst a to stačí jen na okraj úst. Navíc se podobné problémy objevují, když mám jíst na veřejnosti. Před několika lety jsem tento problém řešil u psychiatra, předepsal mi AD, ale stejně to k ničemu nebylo, a tak jsem léčbu na vlastní žádost po roce ukončil. Potom jsem zkoušel hledat pomoc u psychologa, ale to taktéž nikam nevedlo.

Vyzkoušel jsem už spoustu různých řešení těchto problémů (autogenní trénink, hypnóza apod.). Nejvíc mi pomohlo vzít si před nějakou stresovou situací Kinedryl nebo Avioplant, ale tohle není dlouhodobé řešení... Navíc dříve mi stačila jedna tableta a potom jsem jich pro stejný účinek musel brát víc, atd. Takhle to prostě dlouhodobě nejde...

A ještě jeden poznatek, podle různých diskusí na internetu má pocit na zvracení při větším stresu nezanedbatelný počet lidí. Jenže u většiny z nich to zůstane jenom u pocitu a ke zvracení nedojde. Možná má na to vliv síla dávícího reflexu, protože já mám dávící reflex neobyčejně silný. Pokud si čistím zuby, tak si zadní stoličky (sedmičky) nemůžu zubním kartáčkem pořádně vyčistit, protože se začnu dávit a za ty roky vím, že zrovna tohle na stresu nezávisí.
Jsem introvert, takže mám obavy, když jdu někam do společnosti známých lidí, že si s nimi po chvíli nebudu mít co říct, což přispívá k mému stresu, když mám někam jít (na světě neexistuje žádný člověk, se kterým bych měl stále co říct – i když mluvím s rodiči, příbuznými apod., tak si po chvíli nemáme co říct).Kvůli tomu zvracení a pocitu na zvracení to vypadá tak, že ráno a během dne kvůli tomu nejím a najím se teprve večer až přijdu ze školy. To se zákonitě projevuje na mé váze – občas se mě lidé ptají, z kterého koncentráku mě právě propustili (60 kg na 185 cm). Nutno dodat, že se večer najím docela dost, ale na dohnání celodenního deficitu to asi nestačí.Další problém, který mě trápí je, že mám dost křivé přední zuby a předkus. Vzhledem k silnému dávícímu reflexu si ale o rovnátkách můžu nechat jenom zdát – dávit se začnu při pouhém čištění zadních zubů, natož abych tam měl kroužky a drátky…
Psycholožka Petra Menclová
PhDr. Petra Menclová, Ph.D.
Pokud jsou veškerá lékařská vyšetření negativní, jedná se nejspíše o problém, který byste měl určitě zkusit znovu řešit s psychologem.
?
Zuzana 82
| 24. 8. 2016
Dobrý den, před 3mesici v jsem zjistila že mě manžel podvedl s prostitutku já jsem teď v 9 měsíci a mám pocit že už mu nikdy nebudu věřit, také máme 3 leteho syna, nás vztah byl celou dobu krásný, hádky na minimu, říkal mi ze je šťastný a pak mi udělá tohle. Rozhoduji se zdá odejít.Zaroven bych si přála aby taky trpěl jako já , tváříme se že je vše ok, ale jsem nešťastná a trápím se.Co mám dělat? Děkuji
Psycholožka Petra Menclová
PhDr. Petra Menclová, Ph.D.
Dobrý den, ve vaší situaci bych se vyvarovala unáhlených rozhodnutí a pokusila se vše konzultovat v páru.
?
Max
| 24. 8. 2016
Dobrý den,
velmi mne zaujaly příspěvky ostatních lidí v této rubrice. Přemýšlim, co bych Vám napsal a nějak Vás slovem potěšil. Vydělávám miliony a mám o 24 let mladší šťastnou partnerku. Někdy se ale divím, jak se lidem nechce žít. Je mi už přes padesát a dal jsem si takový sportovní program - něco jako fitness. Cítím se stále lépe a nevím, co s tím. Mohla byste mi něco poradit, aby mě přešel humor?
Uctivé díky a krásný den přeji :)
Psycholožka Petra Menclová
PhDr. Petra Menclová, Ph.D.
Určitě bych vám nechtěla radit nic, aby vás humor přešel:)Těší mne, že se cítíte stále lépe. Jen bych si možná položila otázku, co vás přimělo sdílet své štěstí s ostatními na tomto místě...:)
?
karolína
| 25. 8. 2016
Dobrý den,

prosím o radu. Je možné se vyrovnat s tím, že mám syna, který žije nezřízeným životem, bez domova, nestará se o své dítě a hrozí mu vězení. Ze všech sil se starám o svého vnuka, jeho matka to bere jako mou povinnost, bez poděkování.... Přesto neustále cítím pocit viny, že jsem snad něco v jeho výchově nezvládla a nedokážu se s tím vyrovnat. Následkem je moje vyčerpání, nespavost, nesoustředěnost a další problémy.
Děkuji za Váši radu a přeji krásný den. Karolína
Psycholožka Petra Menclová
PhDr. Petra Menclová, Ph.D.
Pocity viny jistě nepřispívají k úspěšnému řešení vašich problémů.Podle vašeho popisu děláte maximum, spíše i více na svůj úkor. Zkuste se zaměřit více na sebe a naslouchat svým potřebám.
?
marie
| 25. 8. 2016
Dobrý den. I já ve svých 62 let mám životní problémy. Odešla jsem od muže se kterým jsem trávila 13 let. A našla si mladšího, zprvu pohoda, máme nový dům, ale nyní zjištuji, že to není pravé ořechové a po prvním se mi stýská. Myslím si, že ani můj současný partner není úplně spokojený, ačkoli tvrdí opak. Asi jsem se přecenila, ačkoli mám ve svých letech zkušenosti. Nevím jak z toho, život se mi krátí a já chci žít a ne jenom přežívat. Já vím takto radit na dálku není jednoduché, ale odkryla jsem Vám částečně duši. Prosím odpověd.
S přáním krásného dne Maru
Psycholožka Petra Menclová
PhDr. Petra Menclová, Ph.D.
Děkuji za důvěru, opravdu rada na dálku nic nevyřeší, je třeba hlubší analýza nejlépe za přítomnosti vás obou.
?
věnceslava
| 25. 8. 2016
nedaří se mi přijmout skutečnost, že jsem před dvěma měsíci přišla vinou tragické nehody o syna. velmi se snažím /sám sobě psychologem/, ale cítím se stále hůř. Odkládám užívání antidepresiv, ale nevím, zda to zvládnu. Je mi 77 let, synovi bylo 47, zanechal tady ženu a osmiletou dcerku, o které si dělám starosti, jak to bez táty zvládnou. Je to se mnou nahoru dolů, když mám pocit, že jsem to zvládla, najde připomínka, která mně vrátí do minusu.děkuji za případnou odpověď, radu
Psycholožka Petra Menclová
PhDr. Petra Menclová, Ph.D.
Vaše pocity jsou zcela pochopitelné, pokud se cítíte hůř, je určitě na místě požádat o odbornou pomoc.To je jediná zdánlivě jednoduchá rada.
?
23
| 25. 8. 2016
Dobry den,
myslíte si, že může byt psycholožka psychopatka ?
Psycholožka Petra Menclová
PhDr. Petra Menclová, Ph.D.
Dobrý den, pojem psychopat má již dnes naprosto nejasný obsah, pokud máte na mysli poruchy osobnosti či jiné psych.diagnozy, z dosavadních výzkumů mi není známo, že by byla nalezena jakákoli korelace mezi nimi a povoláním psychologa. Tudíž je odpověď nasnadě, se stejnou pravděpodobností jako "nepsycholog." :)
?
Jasmina
| 25. 8. 2016
Dobrý den,
můj manžel se čím dál víc uchyluje k počítačovým hrám. Přijde z práce, sedne k počítači a kolikrát tam sedí třeba až do druhého dne, pak na hodinu lehne a jde zase do práce. Hraje on-line hry a když prohrává, tak se hrozně vzteká a na nás na všechny je protivný a zlý. Zlobí se na děti, že ho při tom ruší a nadává ať ho neotravujeme. Přitom to byl on, kdo náš vztah "dotlačil" k rozhodnutí, že už je čas na rodinu. Kluci jsou ještě malí, starší teprve nastupuje do MŠ a já jsem z toho nešťastná. Moc bych chtěla, aby to zase fungovalo, ale když o tom mluvím, tak to vždy smete ze stolu s tím, že se vůbec nic neděje. Co mám dělat?
Psycholožka Petra Menclová
PhDr. Petra Menclová, Ph.D.
S problémem, který popisujete, se v současné době setkáváme stále častěji. Patří k němu i neochota věc řešit a bagatelizace ze strany osoby, u které je podezření na jakoukoli závislost. Pokuste se manžela jakkoli motivovat k pomoci. I vám však může psycholog velmi pomoci v přístupu a porozumění celému problému.
?
Markéta
| 25. 8. 2016
Dobrý den,
paní doktorko, moc Vás prosím o radu.- Minulý týden zemřel nejlepší kamarád mého syna a syn se topí ve smutku. Kluci právě vstupovali do života (25 let), dostudovali a měli veliké plány. Bohužel, nehoda převrátila nejlepším kamarádům život naruby.
Velmi zle je na tom maminka zesnulého kamaráda a ráda bych pomohla i jí, ale nevím jak?? Maminka nekomunikuje - úplně se uzavřela před světem.
Děkuji za odpověď a přeji Vám pěkný den.M
Psycholožka Petra Menclová
PhDr. Petra Menclová, Ph.D.
Děkuji za dotaz, posttraumatické projevy jsou do jisté míry běžnou reakcí, ovšem vše je otázkou míry a času. Navrhla bych mamince zemřelého určitě psychologickou konzultaci, můžete jí nabídnout doprovod, zdůraznit, že je zcela na místě v její situaci požádat o odbornou podporu.Totéž se týká vašeho syna.
?
Leona
| 25. 8. 2016
Prosím o radu, jak pomoci manželovi zvládat jeho onkologickou nemoc, aniž bych se zcela vyčerpala sama. Manžel je 2 roky od operace v remisi, stále si však myslí, že umře. Je v PID, já chodím do práce a starám se o domácnost. Místo aby se těšil z toho, že žije, má veškerý servis a zázemí, klid a velkou naději na to, že se nemoc nevrátí (slova onkologa), propadá depresím, ale předepsaná antidepresiva odmítá užívat. Udělala bych mu první, poslední, ale ničeho si neváží, vše považuje za samozřejmé a nebere ohled v ničem na mne, nic nedělá, jen se pozoruje a prudí. Závěr jakékoliv diskuze skončí slovy "však se dočkáš" či že "po smrti manžela začnu žít". Nechci mu ublížit, ale dlouhodobě se takto žít nedá, jsem unavená a vyčerpaná.
Psycholožka Petra Menclová
PhDr. Petra Menclová, Ph.D.
Oba jste ve velmi náročné situaci, vše, co popisujete, se v případě péče o chronicky nemocného partnera, velmi často objevuje. psycholog vám určitě může poskytnout pomoc.
?
Magda
| 25. 8. 2016
Paní doktorko,
kde je hranice mezi zdravou asertivitou a neochotou pomoci? Jde mi o to, že rodiče mého partnera jsou zvyklí a tedy už teď běžně očekávají, že jim bude partner poměrně často pomáhat a vypadá to, že se to tedy očekává i ode mě. Často ale vidím, že se jedná pouze o jejich pohodlnost. Jsou ještě poměrně mladí a zdraví a my máme přece také svůj život a třeba i jiné priority. Pomůžu ráda, ale vše má své hranice..Trápí mě to.
Popř. prosím o tip, kam se lze s dotazem online obrátit v případě problémů.
Děkuji
Psycholožka Petra Menclová
PhDr. Petra Menclová, Ph.D.
Dobrý den, situaci jste podle mne popsala velmi pregnantně. Ideální by bylo hranice nastavit společně, online pomoc je podle mne v tomto případě velmi problematická, snažila bych se k osobnímu kontaktu maximálního počtu zúčastněných s někým nezávislým.
?
Daniela
| 25. 8. 2016
Dobrý den,

domníváte se, že je správné rozhodnutí se zcela obětovat pro své nezodpovědné zletilé dítě (dluhy, alkohol, nezájem o své dítě atd.), nebo se pokusit nějakým způsobem "odstřihnout" a začít žít svůj život bez něho. Již několik let se snažím beznadějnou situaci zvládnout a docházejí mi síly.

děkuji za radu. Daniela
Psycholožka Petra Menclová
PhDr. Petra Menclová, Ph.D.
Chápu, že vaše zletilé díte, je pro vás stále malým dítětem, ale z vašeho dotazu cítím, že nastal čas na jiný přístup a vyčerpáváte své vlastní rezervy.
?
Olina
| 25. 8. 2016
Dobrý den. V krátkosti: manžel těžce nemocný, je to otázka času. Chová se ke mně ale tak strašně, že už to nemůžu vydržet. jednak v danou chvíli, kdy spolknu 10 urážek, ale na 11 už odpovím a dojde ke kraválu. Ale i dlouhodobě, protože toto se opakuje den co den několikrát. Už prostě nemůžu, ale vím, že bych si neodpustila, kdybych ho opustila, i když on dává všemi silami najevo, že mě nepotřebuje a dokonce nechce. Máte pro mě radu? Děkujui
Psycholožka Petra Menclová
PhDr. Petra Menclová, Ph.D.
Péče o těžce nemocného představuje obrovskou zátěž pro všechny zúčastněné. Domnívám se, že byste si oba zasloužili podporu někoho dalšího, nejlépe nezávislého odborníka.
?
Nikita
| 25. 8. 2016
Dobrý den,
Před rokem se ze mne stala samoživitelka, když mne i dceru-středoškolačku, znenadání opustil manžel po 30-ti letech manželství -alimenty neplatí. A letos jsem přišla o práci a zatím se mi nedaří najít novou. Mám lehce přes 50 let, žiji na malém městě, na mé žádosti o práci - osobní, elektronickou málokdo odpoví a po pohovorech většinou přijde odmítnutí. Dcera chodí na brigády, žijeme z mých úspor, ale jsem zvyklá celý život pracovat a tak jsem teď úplně bezradná, začínají deprese, nespavost a nevíra v sebe samu. ... už nevím jak dál.
Děkuji za odpověď, Nikita.
Psycholožka Petra Menclová
PhDr. Petra Menclová, Ph.D.
Věřím, že je toho teď na vás mnoho. Problémy, které popisujete, vám dále berou sílu k řešení aktuální situace. Pokud je to možné, navštivte odborníka.
?
Radka
| 25. 8. 2016
Dobrý den,jsem rok a dva měsíce po rozchodu s přítelem.Zpočátku se zdálo,že to zvládnu,ale zhruba po čtvrt roce se dostavily stavy úzkosti.Bojím se ve svém vlastním bytě,před spaním nahlížím do skříní,jestli tam někdo není,kontroluji zdali mám zamčeno,vypnutý sporák atd.Nejhorší jsou víkendy,kdy se utápím samotou a mám černé myšlenky co bude dál.V noci se několikrát budím a přitom se mi nechce na záchod.Připadám si úplně zbytečná,ale na sebevraždu nemám dost odvahy.Jsem prosím případ pro psychiatra?
Děkuji,s přáním pěkného dne Radka
Psycholožka Petra Menclová
PhDr. Petra Menclová, Ph.D.
Dobrý den, myšlenky a stavy, které pociťujete, bych určitě konzultovala s odborníkem. Věřím, že s těmito problémy vám pomůže psycholog i psychiatr, případně vám doporučí další postup. Prosím, neodkládejte řešení.
?
Rita
| 25. 8. 2016
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, máte nějakou zkušenost z praxe s tím, když chce, resp. musí žena ve 35 letech začít úplně na novo, hledám novou práci, nemám partnera, odstěhovala jsem se do jiného města a tedy vlastně nemám ani přátelé, je možné i v tomto věku začít a "zapojit se" do života, co byste mi poradila, jak začít? Kde hledat nové lidi, jsem spíše nesmělý člověk. Je to možná divné se takto ptát, ale máte třeba nějakou radu kde a jak potkat partnera? Děkuji Rita
Psycholožka Petra Menclová
PhDr. Petra Menclová, Ph.D.
V současné době je tento problém častý,změn je na vás jistě mnoho, neměla bych na sebe vysoké nároky a řešila jednotlivé oblasti postupně a s rozvahou. Tolik změn představuje značnou zátěž, zkuste si seřadit priority, možná přinese vyřešení jedné oblasti řešení i do některé další (potkáte např. partnera v nové práci atd.)
?
eliška
| 25. 8. 2016
Dobrý den,
je mi 32 let, jsem s partnerem 11 let, děti nemáme. A nějak nám to přestává fungovat. Respektive, když je někdy pryč, chybí mi si s ním popovídat, mám ho ráda jako bratra..A on mě asi jako sestru. Chápu ho a respektuju. Je hodný a spolehlivý. Vím, že mi nikdo nerozumí líp než on...
Ale nemáme už dva roky vůbec sex...to jedině když se opijeme...a nějak se už nepřitahujeme. A je to myslím oboustranné...ze začátku jsme se oba snažili vztah ozvláštnit...ale....
Stalo se mi i, že jsem se zamilovala do někoho jiného, kdo mne přitahuje /ten to ale neví/ a pořád na něj myslím.
Můj partner by děti chtěl, já po tom sice úplně teď netoužím, pořád se cítím mladá, i když biologicky už mám taky nejvyšší čas...nejvíc toužím po tom, aby mě někdo miloval...a pak bych s ním možná i děti měla...
Celá moje rodina má mého partnera ráda, říká mi, že jsem blbá, hloupá, že mám takového fajn chlapa že ho nemůžu opustit... Že jsem stará, že mám mít děti, než bude pozdě. Že budu litovat. A že nikoho "lepšího" nenajdu, že možná budu rok dva zamilovaná a pak to bude zas vyjeté koleje. Jako chápu, že svým způsobem mají pravdu..ale já se takhle trápím... Co mám dělat? Ukončit vztah s fajn chlapem, a třeba celý život litovat, nebo prostě přijmout fakt, že jsme víc kamarádi a mít s ním děti a smířit se se životem bez sexu a o něčem jiném jen snít ?
Psycholožka Petra Menclová
PhDr. Petra Menclová, Ph.D.
Váš vztah trvá 11 let, je důležité, aby se někam vyvíjel, měli jste nějaký společný "projekt". Tlak vaší rodiny nepovažuji za šťastný, doporučovala bych jejich "rady" omezit a vše s partnerem probrat (nepíšete nic o jeho pohledu), což jste předpokládám udělali. Pokud se nic nezměnilo, vyhledala bych před kategoricky postaveným rozhodnutím psychologa, z vašeho popisu nelze kvalifikovaně posoudit, jak se váš vztah vyvíjel a jaká je hloubka rozporů.
?
Klára
| 25. 8. 2016
Dobrý den, je mi 47 let, po roční přestávce jsem v lednu znovu začala užívat antidepresiva, protože se mi znovu vrátili deprese-velká únava, úzkost,smutek,vyčerpanost..Léky mi částečně pomohly, ale cítím, že nic neřeší. Občas docházím na hodiny řízené meditace-po nich se cítím lépe. Ale doma mi meditovat moc nejde. Synovi před 6 lety diagnostikovali RS a s tím se nemohu vyrovnat, i když on, zatím, problémy nemá,dochází na biologickou léčbu.Snažím se, aby nepoznal, že se tak trápím, ale je to vyčerpávající. Díky bohu, mám velkou oporu v manželovi,ale má to se mnou opravdu těžké. Prosím Vás, neslyšela jste něco o Mudr. Jundovi, který pořádá kurzy na zbavení se psychosom. onemocnění a depresí? Docházela jsem i na psychoterapie,ale nepomohly,proto hledám dál...Moc děkuji za odpověď
Psycholožka Petra Menclová
PhDr. Petra Menclová, Ph.D.
Nemohu doporučovat konkrétní odborníky, ale pokud jste byla nespokojena s jedním psychoterapeutem, doporučuji vytrvat a najít si vhodnější péči.Důležité je, že máte vůli odborníka pro sebe najít. Ve vaší situaci nepovažuji jistě antidepresiva za dostačující řešení.
?
PetaS
| 25. 8. 2016
Dobrý den,
jak můžu pracovat se svým nastavením, že nic nemá cenu a proto nemá smysl se o nic snažit. Podotýkám, že nejsem puberáták, naopak dávno dospělá, byla jsem vdaná, mám děti, vlastně si žiju doela hezky. Ale nemám partnera, do jisté míry bych ho chtěla, ale něvěřím, že se to může stát. A nevěřím, že bych mohla mít pro někoho cenu, jde o zátěž z dětství Jde to nějak zlomit a odstranit? prosím, ne rady typu "najděte si koníčka". děkuji za pochoppení,P.S
Psycholožka Petra Menclová
PhDr. Petra Menclová, Ph.D.
Dobrý den, již jen to, že píšete tento dotaz, svědčí podle mne o tom, že slovo "nevěřím" není definitivní a máte potřebu své problémy zvládnout. Sama cítíte, že jednoduché rady nefungují, je třeba všemu blíže porozumět, protože hypotéz o příčinách vašich pocitů může být více. Doporučovala bych vám proto určitě konzultaci s psychologem.
?
Anna
| 25. 8. 2016
Dobrý den,

prosím o radu, jak se postavit k následující situaci. Mám dceru (12), kterou od jejího narození vychovám sama (s pomocí mých rodičů). Její otec se k ní nikdy veřejně nepřihlásil. Když se narodila, tak jsem mu dala na vybranou a on si vybral možnost, že nebude napsán v rodném listě. Nikdy se o ni nezajímal a nechtěl ji vidět. Dcera ví asi půl roku, kdo je její otec, ale nikdy ho neviděla. Nyní jsem se dozvěděla, že spáchal sebevraždu. Mám to dceři říct nebo to nechat až na pozdější dobu? Ona se ně něj ptala jen 1x v životě, když jí bylo asi 5 let. Nikdy nedala najevo, že by ji vůbec zajímal. Vím, že se to s pubertou určitě změní.

Moc děkuji za odpověď.
Psycholožka Petra Menclová
PhDr. Petra Menclová, Ph.D.
Děkuji za dotaz, věřím, že toto rozhodnutí není lehké.To, že dcera nedává najevo zájem o otce ještě v žádném případě neznamená, že jej nemá. Za nejhorší variantu považuji, že by se informaci dozvěděla od někoho jiného než od vás, což by mohlo potenciálně narušit vaši vzájemnou důvěru. Neexistuje jediné správné řešení,ale spíše bych se klonila k tomu informaci s ohledem na věk dcery citlivě sdělit.
?
Hanka
| 25. 8. 2016
Dobrý dne, chtěla bych se zeptat: před 2 měsíci jsme se sestěhovali s přítelem do bytu a pořídili si psa.V současnosti je naše společné bydlení spíš stresem pro oba. Přítel doma nechce nic dělat a funguje spíše jako samostatná jednotka. Vzhledem k tomu, že jsme oba mladí (já 22 on 25 - společně spolu chodíme 3 roky) přemýšlím zda se máme rozejít kvůli velikým neshodám ohledně financí a rozdělení domácích povinností. Protože, když vidím jak přítel "funguje/nefunguje" nedovedu si představit, jak by to vypadalo v naší domácnosti za pár let. Vzhledem k tomu, že přítel je méně komunikativní je problém s ním cokoliv rozebírat. Bohužel se často stane, že se na něčem domluvíme a on to poté neudělá s tím, že nejsme rodina a tak si může plány měnit jak se mu zachce, bez toho aniž by se ohlížel na mě, či na výchovu psa, kterého oba moc milujeme a rozchodem by jistě velmi trpěl protože k nám oběma hodně přilnul. V případě rozchodu bychom se ho ani jeden nechtěl vzdát...Nevím zda se rozejít, a nebo počkat, jestli si společné bydlení nepotřebujeme více "zažít"? Předem děkuji za odpověď. H.
Psycholožka Petra Menclová
PhDr. Petra Menclová, Ph.D.
Dobrý den, doba 2 měsíce je z mého pohledu velmi krátká a jste stále ještě ve fázi adaptace. Nicméně pokud již nyní cítíte, že neshody jsou opravdu markantní, doporučuji situaci řešit lépe dříve než později. Píšete, že samotným se Vám to nedaří, doporučovala bych tedy, pokud je partner ochoten, rozebrat problematické oblasti s nezávislým odborníkem.
?
Alena
| 25. 8. 2016
Dobrý den, prosím o radu. Dcera, 13 let, má diagnostikovánu OCD. Bere antidepresiva již třetí rok. Zhruba rok je její stav velmi dobrý. Potíže v podstatě vymizely. Jen si většinou dost kouše nehty, z čehož usuzuji, že nějaké vnitřní napětí v ní přetrvává. Nevím, jak dál s léky. Nerada bych, aby byla na antidepresivech celý život, pokud by to tedy nebylo nutné. Mám ale obavy léky vysadit. Psychiatrička je taková nijaká. Dělá víceméně to, co jí řekneme. Domnívám se, že by pro dceru bylo dobré navštěvovat nějakou terapii, a to i v případě, že momentálně je docela v pohodě. Doporučována je KBT. Problém ale je, že s dětmi pracuje jen málo terapeutů a ti mají vždy plno. Navíc dcera se tváří, že žádný problém nemá a nechce k nikomu chodit. Naopak se jí dotkne, když se vyjádřím ve smyslu, že by to její nemoc vyžadovala. Co byste mi poradila? Také mě napadlo, zda by nebylo lepší na antidepresivech přežít pubertu. Jak ji přesvědčit o vhodnosti psychoterapie a případně, věděla byste o někom z Prahy? Moc děkuji.
Psycholožka Petra Menclová
PhDr. Petra Menclová, Ph.D.
V případě OCD je určitě nutné doplnit farmakoterapii odbornou systematickou psychoterapií. KBT je metodou první volby, doporučuji vám ještě znovu zkusit vyhledat kontakty, např. přes KBT společnost. V této psychoterapii je u nás vyškoleno mnoho skutečnách profesionálů, věřím, že vám konkrétní kontakt doporučí. I další psychoterapeutické směry mají propracovaný přístup k této diagnoze. Vy svou dceru znáte a víte, co by jí mohlo na její situaci vadit a čím je motivována, tyto argumenty bych zkusila použít.
?
Michaela
| 25. 8. 2016
Dobrý den, prosím o radu, jak postavit k problému mé matky, který velmi zasahuje do rodinných vztahů. Matce je 70 let a zřejmě trpí tzv. Diogenových syndromem tj. sbírá, nebo spíš nechce, nic vyhodit a postupně celý dům doslova zanáší vším na co si člověk vzpomene. Svůj stav pochopitelně popírá a odmítá jakoukoliv odbornou léčbu. Její stav je dlouhodobý, neboť první příznaky se objevily cca před 25 lety. Posledních několik let se však významně zhoršují a mají vliv na veškeré rodinné i mimo rodinné vztahy. Dokonce se stalo, že díky nahromaděnému nepořádku v domě vznikl pořád, který jsme uhasili vlastními silami. Léčbu odmítá, že nechce brát žádné prášky. Je nějaký způsob, jak jí k léčbě donutit? Moc děkuji.
Psycholožka Petra Menclová
PhDr. Petra Menclová, Ph.D.
Dobrý den, pokud je prokazatelné, že vaše matka svým jednáním ohrožuje sebe nebo okolí, je možné situaci řešit s odborníkem i bez jejího souhlasu. V opačném případě je jedinou možností matku ke konzultaci nějak motivovat, což bohužel nebývá vždy snadné.
?
gabriela
| 25. 8. 2016
Dobré odpoledne,
prosím o radu. Mému bratrovi byla diagnostikována rakovina žaludku. Je předběžně objednaný na operaci. Čekáme na CT, které však proběhne až za dva týdny, protože bližší termín nenašli. Každým dnem je to nejen pro mne těžší a těžší, vzhledem k tomu, že nález je poměrně velký. nevím, jak to bez neurolu zvládnout. Bojím se, aby v průběhu těch 14 dní nedošlo k ještě horšímu posunu. Děkuji za případnou radu. Gábina
Psycholožka Petra Menclová
PhDr. Petra Menclová, Ph.D.
Vaše pocity jsou pochopitelné, více než Neurol bych vám ale doporučovala, abyste měla toto velmi náročné období s kým sdílet a měla nějakou podporu pro nejtěžší chvíle, pokud je to možné. Zkuste se zaměřit na přítomnost, i když se vám do mysli vkrádají katastrofické scénaře.
?
Petra
| 25. 8. 2016
Dobry den,rada bych pozadala o radu.Jsem vdana,dve male deti a tchyni,kterou nesnasim.Nevim,co delat,nebot s ni mam od svatby velke problemy.Bydleli jsme pohromade,tam me primo sikanovala a pred manzelem delala,ze jsem na ni zla ja.Kdyz uz to vypadalo,ze pujdeme s muzem od sebe,odstehovali jsme se.Manzel ji prokoukl,ale stale s ni samourejme sympatizuje.Sice ji uz nemam vecne za zadkem a nechodi,kdy se ji zlibi,ale kdyz u toho manzel neni,pousti se do me.Ted navic zkousi navadet me deti proti mne i mym rodicum.Deti ji maji radi,protoze jim nosi jen hracky,ale nehlida je.Oba je nezvlada.Porad ted utoci,ze chce hlidat.Jsem z ni na nervy,nevim,zda ji deti mam sverit,plete jim hlavu,jsou jeste hodne male.Nevim,jak k ni pristupovat.Kdyz s ni mam byt ani nespim,nemohu jist.Akorat se kvuli ni s manzelem hadame.Coz mi vadi,ale ja ji nemam rada.Ona se pred mym muzem pretvaruje,uz jsem na o alergicka.Nevim,jak z toho ven
Psycholožka Petra Menclová
PhDr. Petra Menclová, Ph.D.
Dobrý den, domnívám se, že klíčové je vyjasnit si celou situaci s vaším manželem tak, abyste pokud možno dospěli k nějakému konsenzu a vystupovali poté pokud možno jednotně v nastavování hranic a ve vztahu k vaší tchýni.
?
Anna Novotna
| 25. 8. 2016
Chci se zeptat, jak se znovu nastartovat do zivota. Mela jsem par mesicu depresi, odesla z prace, taky anxiety. ted jsem prosla operaci, nic vazneho, nasla praci, kde brzy zacnu. problem ktery mam je, ze se nedokazu primet nic moc delat. hodne se povaluju, spim, chtela bych uklizet, ale moje vule je mala. Jak se premoci a zacit zase fungovat, vstavat, uklizet, pracovat?
Psycholožka Petra Menclová
PhDr. Petra Menclová, Ph.D.
Dobrý den, uvádíte, že jste "měla pár měsíců depresi". Domnívám se, že stav, který popisujete ještě v pořádku není. Jste dále v péči psychologa?
?
Michaela
| 25. 8. 2016
Dobrý den, prosím o radu ohledně psychického stavu mé matky (70). Pravděpodobně trpí tzv. Diogenovým syndromem a náš dům zanáší vším možným. Téměř se nestará o domácnost a o svoji osobu. Na naše výtky reaguje nepřiměřeně, odmítáním a různým osočováním. Ve "slabší" chvilce je i schopna připustit problém, slíbí alespoň částečnou nápravu, ale nikdy nedodrží dané slovo. V domě dokonce i hořelo, ale požár jsme nakonec zvládli vlastními silami. Její nemoc neprospívá rodinným vztahům - již je téměř zničila. Léčbu a pomoc odmítá. Je nějaká legální cesta, jak ji přimět k léčbě?
Psycholožka Petra Menclová
PhDr. Petra Menclová, Ph.D.
Již jsem odpovídala níže.
?
Jana R.
| 25. 8. 2016
Dobrý den, nevím si rady se svým synem. Má 28 let, donedávna to byl hodný a bezproblémový kluk, ale v poslední době se strašně změnil. Odešel z práce a najít novou se moc nesnaží, (našla jsem mu dobrou práci, ale byl tam asi třikrát a pak už se tam neukázal), všude má dluhy, kolem sebe neustále strašlivý nepořádek, s nikým z rodiny nekomunikuje, utíká před problémy, neotevírá ani úřední dopisy. Navíc mu policejní hlídka při silniční kontrole objevila v těle zbytky THC a amfetaminu. (Nemyslím si, že by byl nějaký narkoman, ale marihuanu evidentně kouří.) Vůbec si s ním nevíme rady. Nejhorší na tom je, že jsem na něj přepsala třípokojový byt, ve kterém teď bydlí s mou 89letou maminkou - a ona nejen že mu už půjčila spoustu peněz, které se mu moc nechce vracet, ale maminka má hrozný strach, že při jeho přístupu přijdou exekutoři a zabaví i její věci nebo rovnou celý byt. Se sestrou jsme jí našli menší byt, do kterého se asi přestěhuje, ale to celý problém nevyřeší. Maminka sice bude více v klidu, ale synovi to naopak přinese ještě větší problémy - například nevím, jak zaplatí celý nájem a splátky bance a další věci. Mám o něj velký strach a vůbec nevím, jak ho přimět, aby ty svoje problémy řešil a začal se chovat nějak normálně. Vždycky mu ráda pomůžu, co bude v mých silách, ale musí se snažit i on sám. On ale nechce ani komunikovat, ani nic řešit, žádné domluvy nepomáhají... Opravdu nevím, co mám dělat. Poradíte mi? Moc děkuji. Jana
Psycholožka Petra Menclová
PhDr. Petra Menclová, Ph.D.
Dobrý den, naprosto chápu vaši starost o syna, ale napsala jste to velice výstižně: "musí se snažit on sám". Vy děláte vše a z mého pohledu ještě více, než je ve vašich silách. Doporučovala bych vám myslet na sebe a nastavit pevné mantinely. Pokud se vám to z nějakého důvodu nebude dařit, zkuste vyhledat psychologa, který by vám pomohl pochopit, proč tomu tak je.
?
Beta
| 25. 8. 2016
jak se da premoci tupost,lenost a slaba vule
Psycholožka Petra Menclová
PhDr. Petra Menclová, Ph.D.
Dobrý den, jako vždy záleží na příčinách těchto stavů. Je to stejné jako s jakýmikoli problémy v psychologii, proto jsem zastáncem důkladného pochopení a diagnostiky problémů a až následně jejich řešení.
Červená barva, ženské prvky a odvaha. Inspirujte se u Amal Clooneyové | Video: Aktuálně.cz

Mohlo by vás zajímat

reklama
reklama
reklama