Jakou nemoc má vlastně Gross? Třeba je všechno jinak

Diagnóza i vyhlídky jsou nejisté. Někdejší premiér může mít i jinou chorobu, než je "oscarová" ALS.

Foto: Profimedia.cz

Zuzana Selementová 23. 3. 2015

Jsou to jen spekulace médií, podle nichž trpí expremiér Stanislav Gross ALS - amyotrofickou laterální sklerózou, která loni pobláznila svět v podobě polévání kýblem ledové vody a letos ziskem Oscara za film Teorie všeho.

Dokonce i v posledním rozhovoru přiznala manželka bývalého politika Šárka pouze tolik, že manžel je nemocný. Jinak rodina volí zaryté mlčení, srovnatelné pouze s informační blokádou, která panuje kolem stavu pilota F1 Michaela Schumachera. Jen samé dohady a žádná fakta. Že se jeho stav zhoršuje, prozradil mimoděk minulý týden místopředseda Senátu Zdeněk Škromach, který jej chtěl navštívit. "Bylo mi řečeno, že to není dobrý nápad," řekl iDNES.cz. Prý už nemůže ani mluvit.

Odumírají buňky

ALS bývá často nazývaná Charcotova choroba po francouzském neurologovi, který ji v 19. století objevil. V Americe se používá termín Lou Gehrigova nemoc po slavném basebalovém hráči. U nás na ni například zemřel v pouhých 47 letech skvělý hokejový brankář Bohumil Modrý.

Doporučujeme: 9 známek blížící se demence: Bez ohledu na věk

Takzvané motoneurony, které kvůli nemoci odumírají, jsou důležité k tomu, aby mozek mohl kontrolovat pohyb svalů. Začátek je nenápadný: třeba špatné zapínání knofíků nebo zhoršené psaní. Jak nemoc postupuje, a bývá to rychle, pacient ztrácí schopnost pohybu. V pozdějších stádiích choroby je zcela paralyzován. Psychické funkce přitom obvykle zůstávají zachovány. V USA se léčí pomocí konopí.

Dva roky nebo padesát let?

Říct, že diagnóza ALS znamená jistou smrt, popírá nejslavnější pacient s touto chorobou Stephen Hawking, jeho osud mapuje právě zmíněný oscarový film s Eddie Redmaynenem v hlavní roli. Obdivovaný fyzik a autor teorií vesmíru a zřejmě nejpronikavější mozek lidstva současné doby s ní žije a bojuje už víc než 50 let.

Chorobu mu zjistili v 21 letech a lékaři mu tehdy nedávali víc než dva nebo tři roky života. Totéž slyší pacienti i dnes (lék prakticky neexistuje, pouze jediný, a účinkuje jen v počátečním stádiu), ale přesto to - jak vidět - nemusí být pravda.

Stovky jiných možností

Má ale Stanislav Gross (45) doopravdy ALS ? Jisté to vůbec není, a příznakům, které na něm byly vidět, by mohlo odpovídat více diagnóz. Všechno však nasvědčuj některému z neurodegenerativních onemocnění a žádné z nich není žádná výhra. Jde o rozsáhlou skupinu několika stovekt různých chorob, často velmi vzácných.

Postihují nervový systém a/nebo svaly a mohou být vrozené - dědičné, nebo získaná nebo mít zánětlivý autoimunitní původ. Existují i možnost je "chytit" jako infekci. To je případ Creutzfeldt-Jakobovy nemoci, známější jako nemoc šílených krav.

I odumírání nervových buněk není příznakem pouze jediné nemoci, takových chorob je víc.Všechny nebo téměř všechny zahrnují ochabování svalstva, třes, záškuby a grimasy, neovladatelné pohyby, křeče, chátrání a postupující slabost až neschopnost pohybu.

Může to způsobit psychika?

Patří například k příznakům Huntingtonovy choroby, Pompeho nemoci, Myastenie gravis, myotonie, dokonce také Parkinsonovy a Alzheimerovy nemoci. Podobnost projevů pak způsobují, že ke správnému názvu se lékaři obvykle doberou až po několika měsících či dokonce letech. A přesná diagnóza je nakonec vlastně tím jediným, co pro svého pacienta mohou udělat.

Ze hry není ani roztroušená skleróza. Tato možnost je dokonce velmi pravděpodobná vzhledem ke Grossově věku. Zatímco u ALS je výskyt kolem 40. roku věku velmi vzácný (typické je to až po šedesátce), u RS je to přesně naopak.

A protože se opravdu pohybujeme v rovině pouhých spekulací, nelze vyloučit ani psychosomatický původ. Nevíme totiž, zda příklon Stanislava Grosse k náboženství a veřejné doznání k "nesprávným věcem" přišlo až po onemocnění, nebo už před ním. Medicína eviduje mnoho případů, kdy zjevnou paralýzu způsobila psychika, například pocit selhání nebo viny.