To, co nám napsala Lucie, je možná banální. Podobnou věc ale řeší spousty lidí, a dokonce i u nás v redakci rozpoutala neplánovanou polemiku. Posuďte sami! 

S Ondřejem jsme spolu třetím rokem, dva roky spolu bydlíme. Myslím, že se máme čím dál radši. Překonali jsme společně i těžké chvíle, nejen vyhazov z práce, ale i smrt rodičů - mého táty a jeho mamky. Spolu jsme "bez ztráty kytičky" zvládli i situaci, kdy nás na vysněné dovolené v Mexiku okradli a zůstali jsme bez peněz a bez dokladů - a ani jsme se nepohádali!

Jenom kus papíru?

Všechno nás to ještě víc stmelilo, a oba víme, že spolu chceme zůstat napořád. Pokud se vůbec v dnešní době něco takového ještě vůbec vyskytuje... Ale lidé přece nejdou do vztahu s tím, že je to jen na chvíli, nebo snad proboha ano???

Doporučujeme: Žili jsme spolu třicet let, opustil mě kvůli studentce

Každopádně my to spolu prostě myslíme vážně, a dokonce jsme se dohodli, že v létě vysadím antikoncepci a pokusíme si udělat mimčo. Věk i zázemí na to máme. A mně přišlo, že by bylo fajn se ještě před tím vzít. A padla kosa na kámen.

Ondra prostě nechce. Ne že by si nechtěl vzít mě, on prostě nechce žádnou svatbu. Na manželství prý nevěří, podle něj je to jenom kus papíru, který nikomu nic nezaručuje. To je sice pravda, ale žít spolu jen tak přece taky není zárukou, že se mezi námi nic nepokazí.

Nejde jen o ten jeden den

A že se případně dá snáz rozejít? To jsou jen řeči, protože když vás spojuje dítě, hypotéka a vůbec všechno, tak se stejně jen tak rozejít nemůžete. A myslet na rozchod už na začátku vztahu mi připadá hnusné.

Abyste si nemysleli: Nejsem žádná husa, co se vidí v "šatech jako princezna" a pod závojem, jak tančí někde v zámeckém parku za obdivných vzdechů přátel, kamarádek a závistivých přihlížejících. Já si prostě jenom myslím, že svatba a manželství má svoji cenu. I dnes.

Jen my dva ...

Ano, svatba je určitě pouze jeden - snad krásný - den v životě, ale vzpomínky na jeho výjimečnost - stejně jako u jiných mimořádných zážitků - nás oba mohou těšit a stmelovat ještě dlouho. Pro mě má význam i v tom, že veřejně a oficiálně zpečetíme svůj vztah, oznámíme světu svůj společný závazek jít dál spolu a spolu také zdolávat všechny problémy, které nám život postaví do cesty. Ten "bezvýznamný" papír má svou vypovídající hodnotu, stejně jako ji má maturitní vysvědčení, diplom z vysoké, nebo třeba řidičský průkaz. Prostě něco ... dosvědčuje, i když třeba jen nám dvěma.

Svatbu jako rituál prostě považuju za mezník v životě, který signalizuje novou životní etapu. Dá se s tím srovnat třeba to, když si jeden přinese svůj kufr k druhému domů? Já teda myslím, že ne.

A být manželé - rodina -  je přece jen něco jiného, než pořád říkat "přítelkyně" nebo "partner". Patří to k tradici, a pokud vím, tradice jsou tím, co nás spojuje s ostatními generacemi. Možná už moc filozofuju, ale tak to prostě mám.

O peníze nejde!

Ondra třeba namítá, že svatba stojí spousty peněz. No, jednak s tím bychom se asi nějak vyrovnali, oba přece vyděláváme, a zbytek rodiny by také rád přispěl. Ale klidně se můžeme mít i úplně malou svatbu, na tom vůbec netrvám! A až se dítě narodí (jak doufám), nebudu se potřebovat ani vydávat za "samoživitelku", jako to dělá spousta lidí, aby dosáhli na dávky. To mi teda vůbec nepřipadá správné. Že by se sňatek stal záležitostí pouze "vyšších" vrstev?

Když se o tom doma bavíme, někdy mně připadá beznaděj. Opravdu se s Ondrou lišíme v zásadních životních hodnotách natolik, že se neshodneme? To bychom se teda asi brát fakt neměli, a možná bychom se měli spíš rozejit. Nebo je to všechno nesmysl?

Lucka 

Co si o tom myslíte vy? Diskutujte dole pod článkem, nebo se o své názory a postřehy podělte na Facebooku.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

8 špatných návyků, kvůli kterým předčasně stárneme

Dovolená se zážitkem: Láká vás sexuální turistika?

Proč je skvělé mít velký zadek: Kvůli inteligenci