Panují-li o kozačkách nějaké předsudky, týkají se vyčlenění kozaček jako nutného zla: sezónních vysokých bot, které si obujeme, když je venku nejhůře. A které spí v botníku zimním spánkem celé měsíce.

Ale to je omyl. Globálnímu oteplování vděčíme za stírání rozdílů mezi ročními obdobími, takže jaro, podzim a zima splývají v jedno. A kozačky mají místo i na dovolené v tropech díky speciálním odlehčeným nebo perforovaným materiálům vznikla pohodlná letní verze.

Kozačky jsou tak překvapivě nejuniverzálnější obuví. Nosíme je k sukním, ke kalhotám, džínům, šortkám. Kombinujeme je s leginami a košilemi v pánském stylu i s večerními šaty.

Nejběžnější délka je pět až deset centimetrů pod kolenem (knee-high délka), ale kozačka začíná už tam, kde končí kotník (ankle délka) a končí vysoko nad kolenem (over the knee délka).

Pohodlné válenky z ovčí vlny (nejoblíbenější značka UGG Australia), jezdecké, vojenské, kovbojský a western styl, turistické, motorkářské, holinky do deště (populární Wellington), indiánské vysoké mokasíny (tzv. mukluk), šněrovací martensky (Dr. Martens), sněhule, latexové na vražedně vysokých podpatcích.

Všechny tyto specifické styly pronikají díky návrhářům na přehlídková mola a odtud do obchodů, odkud si je odnášíme domů.

V historii narazíme na modifikaci kozaček v každém dějinném období. Do hřejivé zvířecí kůže vycpané trávou se před mrazem schovávali už v pravěku. Panovníci čínské dynastie si nazouvaly boty nad kotníky z jemné kůže. Ženy starověkého Řecka zase nosily vysoké kozačky se šněrováním, aby upozornily na ladnost ženské nohy.