Jdu za svědka svému bývalému. Není to divné?
Kamarád, se kterým jsem kdysi chodila a žila, se bude ženit. Chce, abych mu šla za svědka. Neměl by ale tohle odsvědčit někdo nestranný? Někdo, kdo s ním nespal?
Kamarád, se kterým jsem kdysi chodila a žila, se bude ženit. Chce, abych mu šla za svědka. Neměl by ale tohle odsvědčit někdo nestranný? Někdo, kdo s ním nespal a nesliboval si lásku až na věčnost?
Je to šest let, co jsme spolu s Ondřejem bydleli. A chodili spolu, milovali se, plánovali společnou budoucnost a prostě spolu tak nějak počítali. Láska nakonec někam vymizela, a naopak přišla potřeba vyzkoušet ještě něco, než se definitivně usadíme, a tak jsme se v klidu, v dobrém a po dohodě rozešli.
Kamarád taky rád
Šli jsme si každý svou cestou, ale přesto zůstávali v kontaktu, scházeli se, fungovali jako dobří kamarádi, radili se a svěřovali se svými novými, případně dalšími zkrachovalými vztahy a když zrovna nebyl nikdo po ruce, občas jsme se spolu vyspali.
Přesto ani jeden z nás na druhého nežárlil, náš vztah byl vážně kamarádský. Nebýt toho občasného sexu, dalo by se říct, že jsme těch několik let po rozchodu byli jako bratr a sestra.
Ale asi to sami znáte - jakmile se s někým vyspíte, vaše vzájemná komunikace pak skoro vždycky bude tak trochu jiná. V některých případech možná nenávistná, ale většinou nabitá, jiskřivá, trochu provokativní, bez servítek. I my jsme takhle komunikovali. A vlastně občas i teď, když se nám náhodou povede být o samotě, se k sobě takhle chováme.
A potom se zamiloval...
Nebudu však zastírat, že se to celé trošku změnilo, když Ondřej před asi rokem a půl potkal Andreu. Několikatýdenní zamilování tu už bylo mockrát, ale tohle se najednou změnilo ve fakt vážný vztah. Na mě už skoro neměl čas, místo pravidelných sezení v kavárnách jen ve dvou jsme se začali vídat jen občas na narozeninových oslavách a podobně.
Že se chtějí s Andreou vzít mě vlastně tolik nepřekvapilo. Naopak, moc jim to přeju, náramně se k sobě hodí. Co mě však šokovalo, byla jeho prosba, zda bych mu na svatbě nešla za svědka. Mezi námi je všechno vyřešené (tedy když pominu fakt, že Andrea o naší minulosti neví), ale přesto mě to zarazilo, nedokázala jsem mu říct, že jasně a s radostí!
Špatné svědomí
Možná mám nějaký doteď skrytý respekt ke svatbám, o němž jsem neměla ani tušení. A možná je to i tím, že se budou brát v kostele. Připadá mi totiž tak nějak nemorální a divné, aby sňatek dosvědčila osoba, která spala se ženichem.
Neměl by jeho svědkem být spíš nějaký jeho kamarád, nebo třeba sestra? Zkrátka někdo, kdo je v souvislosti s ním neposkvrněný a čistý jako lilie? Nebo někdo, kdo se před nevěstou nemusí tvářit, že s jejím vyvoleným nikdy nic neměl?
Poslouchejte rádio Frekvence 1 online ZDE >>
Tedy, abyste tomu rozuměli, Ondřej mě o tohle nikdy neprosil, samo to tak nějak vyplynulo. Představil mě Andree jako svoji dobrou kamarádku a ona se zřejmě nikdy neptala. A on neměl důvod svěřovat se svými minulými vztahy.
Jenže co když mu teď půjdu za svědka a ona třeba později zjistí, že jsme spolu kdysi chodili? Nebude to brát jako zradu? Jak ode mě, tak hlavně od něj? Mně by taková situace z jejího pohledu také nebyla zrovna příjemná.
Nechtěla jsem Ondřejovi kazit nadšení, a tak jsem se ho jen zeptala, jestli se mu to nezdá divné, a když se zatvářil nechápavě, kývla jsem. Teď ale přemýšlím, jestli to ještě nemám odvolat a zbavit se tak špatného svědomí a toho divného pocitu, který z toho mám.
Co byste udělali vy?
Vykašlali byste se na pocity a prostě to odsvědčili, protože je to malichernost? Nebo byste dali na svůj instinkt a pro klid v duši i na svatbě z toho raději vycouvali? A najde se mezi vámi někdo, kdo už v takové situaci byl? Ať už v roli svědka, ženicha či nevěsty?
Děkuji za vaše názory
Monika
Podobné téma bude mimo jiné námětem dnešního pořadu Dámský klub na rádiu Frekvence 1, ovšem diskutovat můžete i v komentářích pod článkem.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
V čem spočívá umění manželství? Víme, co se osvědčilo!
Nesnáší změny, miluje pořádek: Není to šikana?
Pálím mosty: Po rozchodu mě žádná bývalá už nezajímá
