Hledám pořádného chlapa, ne holčičku. Existuje vůbec?

Mám pocit, že dnešní muži pomalu neumí vyměnit ani žárovku. Že tráví snad víc času v koupelně než já a že spoléhají na to, že se o ně i v padesáti bude starat maminka.

Foto: Profimédia

7. 11. 2012

Mám pocit, že dnešní muži pomalu neumí vyměnit ani žárovku. Že tráví snad víc času v koupelně než já a že spoléhají na to, že se o ně i v padesáti bude starat maminka.

Buď mám obrovskou smůlu, nebo opravdoví chlapi vymřeli. Přitom toho po nich nechci zase tolik. Netrvám na tom, že mi musí při každé příležitosti držet dveře a kabát nebo každý týden nosit květiny. Stačí mi, když budou umět složit skříň z Ikea, aniž by se u toho vztekali či zranili, když budou vědět, kde má auto klínový řemen, a hlavně - když se budou chovat jako samostatně uvažující tvorové.

Mamánek

Kupříkladu můj poslední přítel byl tak velký mamánek, že by se s tím klidně mohl nechat zapsat do Guinessovy knihy rekordů. Například jsme chtěli koupit byt. Jeho matka nám nabídla (celkem zanedbatelnou) finanční pomoc, ovšem pod podmínkou, že byt bude vybírat s námi. Ze začátku jsem si říkala, proč vlastně ne - víc hlav víc ví. Jenomže velmi brzy se ukázalo, že co se líbí nám, se nelíbí jí a naopak. A on, místo aby se jí postavil, hledal poslušně dál byt, který bude vyhovovat především mamince.

Takže jsme se samozřejmě rozešli, bojovat s "tchýní" vážně nebudu. A představte si, že když jsem se od něj odstěhovala, začal vozit špinavé prádlo k mamince, protože sám byl zřejmě moc líný na to, aby pustil pračku nebo si svoje košile dokonce vlastnoručně vyžehlil. Nedávno jsem se doslechla, že si byt přece jenom koupil a že ho maminka vybrala dokonce úplně bez něj.

Hypochondr

Jednou jsem také narazila na chlapíka, který bezvadně vypadal, byl chytrý, vtipný a vlastně splňoval i všechny výše zmíněné atributy. Ovšem jen do té doby, než ho ofouknul větřík a on, chudáček, dostal rýmičku. Přičemž za rýmičku označoval už to, že zasmrká dvakrát za den. V této těžké nemoci na něj nikdo nemohl mluvit jinak než mile, nikdo se nesměl na nic ptát, nic po něm chtít. Nedej bože když jste za ním přišli s nějakým problémem: "Nevidíš, jak je mi špatně?! Musíme to řešit zrovna teď?! Neumíš si poradit sama?"

Nejhorší na tom ale bylo, že si takovou rýmičku vymýšlel každých čtrnáct dní. Když to nebylo nachlazení, bylo to "těžké zranění" z fotbalu. Ze začátku jsem ho litovala a strachovala se o něj, a tak se mi podařilo ho přinutit, aby šel k lékaři. Když mu ale v nemocnici několikrát po sobě vůbec nic nezjistili, došlo mi to. A zase jsem musela jít o dům dál...

Nemehlo

Abyste si ale nemysleli, že se na mě prostě jen lepí špatní partneři, nebo že si neumím vybrat chlapa, můžu vás ujistit, že podobná individua mám i v řadách svých kamarádů a dokonce v řadách partnerů svých kamarádek. Vezměme si třeba jednoho mého kolegu. Asi před měsícem jsme společně jedním autem jeli na služební cestu a po cestě jsme prorazili pneumatiku. Tipněte si, co následovalo.

Nejprve smršť nadávek, a poté zběsilé hledání telefonního čísla na nejbližší autoservis či asistenční službu. Chápete to? On chtěl na výměnu jednoho hloupého kola volat pomoc. Nevzmohla jsem se na slovo, zvedla oči v sloup a šla kolo vyměnit vlastnoručně. Myslíte, že mi pomohl? Ne. Prohlásil, že si nehodlá zašpinit oblek, a ani se neobtěžoval povolit ty proklatě sině utáhnuté šrouby.

Hezounek

To je kapitola sama pro sebe. Týpci s touhle diagnózou přibývají jako houby po dešti. Že mohou ženy bez úpravy a make-upu vypadat úplně jinak než obyčejně, je jasné. Ale nikdy bych nevěřila, že to může platit i o mužích. Dnes ale bohužel můžu říct, že jich znám hned několik.

Jsou to pánové, kteří si na svých účesech dávají tolik záležet, že byste je neučesané jednoduše nepoznala. Navíc vám k tomu nedají ani moc příležitostí, protože mají potřebu se vyfintit, i když jdou jen vynést odpadky nebo vyrazí do lesa na houby. Co kdyby tam náhodou potkali módní policii či Angelinu Jolie, že...

Kromě toho rádi nakupují, chodí do solárka, někdy i na kosmetiku a manikúru. Víte, já nemám nic proti chlapům, kteří se o sebe starají, používají krémy a vůně, holí se a umějí se hezky oblékat. Ale pořád si myslím, že jsou to spíš holčičí věci, a tak když jimi můj partner tráví více času než já, bije můj vnitřní alarm dost naléhavě na poplach.

A jaké typy mužů máte ve svém okolí vy? Je to stejná tragédie nebo mě můžete utěšit, že skuteční chlapi pořád ještě existují?

Podobný příběh navíc bude již zítra tématem pořadu Dámský klub na rádiu Frekvence 1.