Přestože patří k celosvětově zakázaným látkám, výzkumy z letošního roku, publikované v časopise Nature Medicine, ukazují, že velmi účinně funguje při léčbě posttraumatické stresové poruchy. Řeč je o MDMA, látce, která vyvolává pocity lásky, empatie a sounáležitosti, což nahrává dalšímu lékařskému využití - párové terapii. Legalizace pro tyto účely je v Česku ještě velmi vzdálená. Ale jak se v praxi ukazuje, tato zakázaná substance už pomohla mnoha vztahům vyřešit jejich problémy.

Podle výzkumů Národního monitorovacího střediska užije v Česku každým rokem MDMA, například ve formě extáze, okolo 600 000 obyvatel. Většinou jde sice o účelnou zábavu, ovšem asi pětina dotazovaných Národního psychedelického výzkumu uvedla i důvod, že látku využívají i ke zlepšení vztahů s ostatními. Když už někdo zkušenost s MDMA má, a její průběh byl pozitivní, uchýlit se k této formě “záchrany vztahu” se může zdát jako dobrý nápad. S jiným kontextem využití MDMA se pak můžeme setkat v Národním ústavu duševního zdraví, kde se momentálně vědci snaží zjistit, zda je opravdu tak efektivní v léčbě posttraumatické stresové poruchy, jak ukazují výsledky amerických studií. 

Vzali jsme si "to" a mluvili spolu pět hodin

Třiatřicetiletá Lída chodí s o rok starším Jindrou už pět let. Před rokem spolu užili MDMA. Podle jejích slov prý proto, “aby si svůj vztah trochu okořenili”.  „Chtěli jsme si to spolu užít na odlišné úrovni. Proběhl sice i sex, který byl krásný, ale hlavní bylo, že jsme spolu mluvili. Bez zastavení asi pět hodin v kuse, témata neměla konce. Pamatuji si na ten pocit: síť témat, která za sebou táhnou jiná a jiná, kamkoliv jsme vykročili, rozmotávala se další a další klubka. Po odeznění jsme pochopili, jak mocný nástroj na řešení problémů ve vztahu to může být,” svěřuje se se svým prožitkem Lída.  

Jakmile na jejich vztah pak v následujícím roce dopadla krize, dlouho se nad možnou pomocí nerozmýšleli: „Mohli jsme měsíce platit psychologa, bez garance, že to pomůže, anebo jsme to mohli řešit pomocí chemické substance. Potřebovali jsme si promluvit v rovině, kde bychom směřovali celou svou energii na to, abychom pochopil toho druhého a věděli, že také budeme pochopeni, v rovině, kde se nepotřebujeme bránit, kde padá ego a nepravdivé impulzy našeho chování, kde racionálně můžeme pohlédnout sami na sebe a celou situaci. Najednou jsme problém dokázali beze strachu popsat tomu druhému a byli jsme schopni najít nějaké východisko, které ani nemusí být pozitivní, ale reálně bylo lepší a šetrnější pro každého z nás. A pokud by řešením bylo se rozejít, tak bychom tím prošli bez hysterie, bez výkyvů emocí a bez traumat,” popisuje Lída.  

Psychedelická renesance

Zatímco americký prezident Richard Nixon v roce 1971 bez váhání vyhlásil “válku proti drogám”, současné výkřiky protestující proti psychedelickým látkám už tak vehementní nejsou. Naopak si i deník New York Times všímá toho, že “psychedelická revoluce přichází”. Předpokládá se, že budoucí směřování psychiatrie bude čím dál víc využívat změněné stavy vědomí a jejich prostřednictvím se lépe odborníci doberou k příčinám onemocnění. 

K samotné syntetizaci, z níž MDMA ve výsledku vzniklo, došlo již v roce 1912. Tehdy ale nebylo zvykem vyrobenou látku důkladně otestovat, proto upadla do  zapomnění. Teprve až slavný chemik Alexander Shulgin, který dostal na MDMA tip od svého studenta, se ji odvážil “ochutnat” jako produkt své laboratoře. V roce 1976 pak MDMA Shulgin představil terapeutické komunitě, odkud se rozšířilo ve formě extáze i do undergroundu. Lidé staronovou chemickou substanci užívali pro psychedelické a stimulační účinky mimo jiné spojené právě s prožíváním láskyplných pocitů.

Rozšíření této substance mezi milovníky taneční hudby vedlo v roce 1985 k jejímu klasifikování jako drogy bez léčebného využití. Tou dobou už se ale MDMA v USA hojně používalo i v terapeutickém prostředí. Díky neurobiologickému působení na receptory dopaminu a serotoninu se u pacientů a klientů terapie aktivují pocity štěstí, lásky, pochopení a empatie, jež umožní mluvit o tématech, která do té doby mnohdy zůstávala skrytá. 

Ze zábavy terapie

Mezi lidmi, kteří užívají psychedelika za účelem rozšíření vědomí a sebepoznáním, se traduje, že psychedelická zkušenost člověku nezbytně nepřinese to, co chce (i když formuluje svůj záměr), ale to, co potřebuje. Obdobně jako u Lídy i čtyřiadvacetileté Iloně, studentce muzikoterapie, se stalo, že i přestože se “láskyplnou” látku vzala, aby se “tak trochu pobavila”, situace se s partnerem proměnila v důvěrný rozhovor. 

„S přítelem jsme spolu byli přibližně tři roky. S MDMA jsme již měli nějaké zkušenosti, ale vždy jen povrchnější prožitky na párty. Jednou jsme užili MDMA sami doma a zcela přirozeně začali mluvit o nevěře nebo pochybách o vztahu. Náš vztah totiž začal nevěrou a ani jeden z nás jsme toto téma neměli vyřešené. Neradi jsme o něm mluvili,” sdílí Ilona obavy, které ji svíraly několik let. Díky látce bylo pro ni a jejího partnera jednodušší bavit se o věcech, které by se jinak jen těžko probíraly. "Vyjasnili jsme si díky tomu spoustu věcí a uvědomila jsem si, že jsem toto téma mohla otevřít už mnohem dřív a ušetřila bych se zbytečných domněnek o jeho předešlém vztahu,” dodává Ilona a přiznává, že dodnes se k této "praktice" vrací, když potřebují s přítelem pročistit vztah. 

Pokud se někdo rozhodne užít jakékoliv psychedelikum jako právě třeba MDMA, látku získá vždycky na černém trhu. Spekulativní je tedy tzv. čistota získané látky. Na "konzumenty" MDMA se zaměřila ve svém výzkumu Katie Andersonová, výzkumnice z Univerzity Middlesex. Vedla rozhovory s takovými páry a zjistila, že 90 procentům dotazovaných zkušenost s MDMA prohloubila jejich emocionální mezilidské spojení. Jak účinný nástroj by to pak asi mohl být v případě efektivního využití v bezpečí vedeného sezení párové terapie?

Psychedeliky asistovaná psychoterapie

V terapeutickém i vědeckém kontextu se v souvislosti s psychedeliky mluví výhradně o asistované psychoterapii, které ovšem předchází lékařská vyšetření a přípravná psychoterapeutická sezení. Po psychedelické terapii zase následují tzv. integrační sezení, kdy se dopodrobna rozebírá, jaké obsahy nevědomí, jaká témata a vhledy léčba vynesla na povrch a jak je možné tyto nové poznatky zasadit do běžného života. Tato integrační fáze napomáhá zpracování celé zkušenosti a je mnohými odborníky považována za důležitější než samotný psychedelický zážitek.

Příkladem, že změněné stavy vědomí mohou podpořit cestu ke zdárnému výsledku léčby, může být i psychoterapie asistovaná ketaminem, původním anestetikem, které se nyní může legálně podat pacientům s diagnostikovanou depresí, na níž jiné formy léčby nezabírají.  

Když se happyend nekoná 

Ačkoliv čtyřicetiletý novinář Pavel a jeho o pět let mladší žena Irena budovali vztah pět let, v prvním roce po uzavření manželství nešťastně pozorovali, jak se jejich čerstvý svazek rozpadá. Oba se sice snažili vztah udržet a chtěli najít příčinu náhlých hádek a vzájemného zraňování, ale k velkému úspěchu to nevedlo. Irena již měla zkušenosti s MDMA z minulosti, a tak se s Pavlem rozhodli, že “krystaly lásky” vyzkouší. Primárně si chtěli o vztahu popovídat. „Chtěli jsme si navzájem odpustit, doufali jsme, že to pomůže. Zkusili jsme to dvakrát,” vzpomíná Irena.  

Vložit si jednoduše do úst psychedelickou látku a automaticky očekávat jen příjemné výsledky, je ale bláhové. Jak Česká psychedelická společnost ve svých edukačních materiálech upozorňuje, náročná psychedelická zkušenost není neobvyklým jevem. I proto stojí za to mít u sebe odborníka, který zvládne mít situaci pod kontrolou. V případě Ireny a Pavla to platilo znamenitě. 

Irena se o roli průvodkyně během účinku MDMA snažila, ale jak sama popisuje, bylo to vyčerpávající. "I přes mou snahu o sblížení jsme se naopak od sebe vzdalovali.” Nakonec se oba shodli na tom, že raději budou žít odděleně. Svůj vztah ale zachránit chtějí, a tak pravidelně navštěvují párovou terapii.

Své by mohl o nenaplněných očekáváních povídat i sedmatřicetiletý programátor Antonín, který začal experimentovat s psychedelickými látkami už v brzkém mládí, MDMA dodnes občas užije i na večírcích.

Do své partnerky se zamiloval ve chvíli, když mu jedna dávka krystalické lásky kolovala v krvi. S Emou se tehdy potkali na soukromé domácí párty a jejich vzájemná otevřenost, způsobená chemickou substancí, zažehla jiskru. „Mezi zkušenými uživateli těchto látek se tomu říká 'MDMA vztahy'. Potkáte se ve změněném stavu vědomí, zjistíte, jaká je pravá podstata vašeho já, ale pak, v běžném stavu vědomí, spadnete do starých vzorců chování a naučených zajetých kolejí, a prostě to nefunguje,” popisuje nepříjemnou zkušenost Antonín. S partnerkou si pak dal MDMA ještě několikrát s nadějí, že následně dojde k jejich vzájemnému propojení, jakmile ale účinek opadl, v běžném životě nedokázali fungovat. Vztah nakonec skončil.

Zodpovědnost především

MDMA není, stejně jako další psychedelika, zázračný lék, který by jako mávnutím proutku vyřešil vztahové křivdy, nepochopení či nesoulad. Změněný stav vědomí sice dokáže nabídnout cenné vhledy, jinou perspektivu i vybídnout člověka ke sdílení nepříjemných témat, ale další kroky už musí člověk udělat sám. A pokud se mu to nepodaří, může dojít k psychickým následkům. Na to upozorňuje ve své knize Terapie se substancí Friederike Meckel-Fisherová, terapeutka, která v Německu desítky let nelegálně poskytovala psychedelickou terapii. 

Výzkumy a články publikované v posledních letech v odborných časopisech ukazují, že v následujících letech nás čeká celkové přehodnocení klasifikace psychedelik mezi zakázané látky a změna jejich pojetí jako léčiv. V pozadí odborných vědeckých prezentací mezinárodních konferencí posledních let, jako jsou Breaking Conventions, Psychedelic Science nebo i česká obdoba Beyond Psychedelics, často zaznívá otázka, zda by se v budoucnu měla psychedelika legalizovat i pro běžné využití, jako je tomu momentálně například s konopím v USA. Odpověď na tuto otázku však zůstává prozatím nezodpovězena.

V každém případě se psychedelika prokazují jako účinný nástroj, který může napomoci zvýšení kvality života lidí a podpořit jejich úlevu od strádání, a tak můžeme předpokládat, že v budoucnosti bude minimálně přístupný jako možnost léčby.