reklama

Důsledek pandemie? Raději hledáme potěšení na internetu než ve vlastní posteli

Toužit po zážitcích, věcech či ostatních lidech je pro nás přirozené. Studie ukazují, že plánování dovolené nám dokonce přináší větší pocit štěstí než na ní ve skutečnosti být. Kdy je denní snění ještě v pořádku a kdy už nebezpečně utíkáme z reality? Odborníci upozorňují, že na něm pandemie může vytvořit závislost.

Foto: iStock

Američan a sportovní nadšenec Mike Miller utratil během prvních tří měsíců pandemie za on-line nákupy v přepočtu téměř sto tisíc korun. Věděl, že kempingové a sportovní vybavení v blízké době nevyužije, pomáhalo mu ale snít o milovaném životě před lockdownem. Studie ukazují, že touhy jsou pro nás v životě důležité a jejich intenzita stoupla právě během posledních měsíců. Proč bychom si měli na denní snění dávat pozor? 

Dotaz Proč se mi zdá o bývalé/m? vyhledávalo minulý duben na Googlu o 2450 procent více lidí než předchozí rok. Světově úspěšná kanadská seznamka Ashley Madison pro zadané jedince zase zaznamenala denní nárůst nově registrovaných uživatelů z 15 500 na 17 tisíc. Přitom podle výzkumu pouze jedno procento z nich reálně uvažuje o tom, že by svého partnera nebo partnerku opustilo. Stránka, jejímž mottem je: Život je krátký, mějte poměr, podle zjištěných dat ženám a mužům pomáhá udržet manželství, a aférka zde plní funkci rozptýlení a něčeho, na co se můžou těšit. 

Plánovat dovolenou nás dělá šťastnějšími než na ní ve skutečnosti být 

Za to, že neumíme odolat googlování bývalých lásek a máme mimopartnerské vztahy, může podle nedávného výzkumu naše nutkání zažívat touhu. Jednoduše chceme toužit po nedostupných či bývalých partnerech, po materiálních věcech a zážitcích. Tato tendence, můžeme říci i denní snění, nabrala na intenzitě právě během pandemie. Možným důkazem mohou být například prodeje amerických e-shopů, jenž vzrostly minulý rok o 44 procent.

Britský deník The Guardian popisuje příběh sportovního nadšence Mikea Millera, který během prvních tří měsíců pandemie utratil za on-line nákupy v přepočtu téměř sto tisíc korun. "Pořizoval jsem si kempingové a sportovní vybavení, o němž jsem věděl, že jej v blízké době nevyužiju. Snil jsem tímto způsobem o životě, který se vrátí do normálu," popisuje Miller.

Věda ukazuje, že není důležité, zda plánování či snění ve skutečnosti zrealizujeme. "Nejsme šťastní jen přímo na výletě či dovolené, ale také když je plánujeme a mluvíme o nich s ostatními lidmi," říká profesor z Texaské univerzity v americkém Austinu Amit Kumar, který na toto téma vytvořil studii v roce 2014. Ten také poukázal na to, že více než plánování nákupu materiálních věcí nám pocity štěstí přináší očekávání zážitků. 

Základ všeho? Chceme to, co nemáme

Podle neurovědy náš mozek dychtí po tom, co nemá. Studie ukazují, že dopamin (známý jako hormon štěstí) se neuvolňuje v momentě, kdy dostaneme to, co chceme, ale pouze tehdy, kdy jsme v očekávání, že toho dosáhneme. K většímu uvolnění dopaminu tak dochází při představě dotyku nebo při plánování dovolené než při konkrétní realizaci dané situace. Jakmile dojde k uspokojení, dopamin klesá a my opět (a více) začínáme toužit. 

Profesor psychologie a neurovědy Kent Berridge z Michiganské univerzity uvádí, že silné emocionální zážitky a stres - například způsobený právě měsíci v nejistotě a lockdownu - zhoršuje aktivitu dopaminového systému. To znamená, že stres a nepříjemné zkušenosti zvyšují naši chuť po něčem toužit (po sexu, jídle, věcech, drogách), snít během dne a utíkat tak od nepříjemné reality. 

Na tom by nebylo nic špatného, kdyby náš mozek v této toužebné aktivitě minulý a letošní rok nesetrvával příliš. Opakování konkrétní činnosti totiž vytváří zvyk a v tomto případě i zlozvyk. "Každý zvyk je tvořen třemi základními elementy - spouštěčem, chováním a odměnou. V tomto případě je spouštěčem úzkost, z té nás rozptýlí touha po něčem jako způsob chování a odměnou je vzrušení. Až budete příště zažívat úzkost, mozek automaticky zareaguje na nepříjemný pocit tím, že bude po něčem dychtit a takové chování bude dále a dále posilovat," vysvětluje americký psychiatr a neurolog Judson Brewer zabývající se závislostmi.

Raději si prohlížíme stránky s realitami, než máme sex

Už starověké filozofie tvrdí, že se štěstí nachází v přítomném okamžiku, a věda tato slova potvrzuje. Neustálé snění o minulosti či budoucnosti souvisí s příznaky deprese, úzkosti a stresu, zatímco zaměření se na přítomnost tyto symptomy redukuje. I když vám tak může časté procházení stránek realitních kanceláří, cestovních agentur nebo maratonské sledování seriálů poskytovat dočasný útěk a potěšení, může vytvářet také závislost.

Dopaminové výkyvy vyvolají ještě větší touhy a nakonec povedou k prohloubení deprese i úzkosti. Například letošní průzkum uživatelů americké realitní stránky Zillow přišel s výsledky, podle kterých by polovina jejích uživatelů raději surfovala na tomto portálu, než měla sex.

Problém je podle Brewera v tom, že máme tendenci zaměňovat zábavu a spokojenost se vzrušením a očekáváním. "Když zažíváme vzrušení, cítíme také neklid. To je právě efekt dopaminu, který nás nabádá k tomu, abychom něco udělali, protože nejsme spokojení s tím, co se odehrává právě teď," vysvětluje.

Je důležité naučit se žít v přítomnosti

Sledování seriálů, on-line nákupy a denní snění není v rozumném množství ze své podstaty špatné. Je ale třeba dát pozor na tzv. maladaptivní snění, během kterého lidé žijí ve smyšlených světech, jež jim zasahují do spánku, práce i vztahů. Utíkají od svých emocí do světů, které si často vytvořili jako děti za účelem vypořádání se s traumatem nebo těžkou ztrátou. V extrémních případech pak intenzivnímu dennímu snění obětují spánek, jídlo i pracovní a rodinný život.

Podle studie z minulého roku se úroveň maladaptivního snění zvýšila právě během lockdownu a desítky tisíc lidí se začaly obracet na podpůrné skupiny na sociálních sítích Facebook a Reddit.

Spisovatelka Cheryl Strayedová vnímá touhu po situacích, které se staly či které by se mohly stát, pozitivně. Ve svém románu Divočina (na jehož základě vznikl stejnojmenný film s Reese Witherspoonovou, pozn. red.) vzpomíná na svou matku, která zemřela před 30 lety. "Zdravá touha po někom či něčem, i když víte, že se nenaplní, je jako výživa. Nevysaje z vás život. Když teď na svou matku vzpomínám, cítím úžas. Uvědomila jsem si, jak je krásné, že jsem zažila tak velkou lásku a že ji budu milovat navždy. Vnímám to jako velký dar," uvedla pro deník The Guardian.

Abychom zabránili přílišnému dennímu snění, musíme podle odborníků aktivitu naší hlavy nasměřovat zpátky do těla. Podle psycholožky a výzkumnice Nirit Soffer-Dudekové z izraelské Ben Gurionovy univerzity v Negevu by takovým lidem pomohla psychoterapie se zaměřením na mindfulness, tedy uvědomění si přítomnosti. Důležité je podle ní sám sebe také příliš nesoudit a uvědomit si, co touhu po útěku z reality spouští. "Spousta lidí utíká do jiného světa, protože v reálném životě nemají sami sebe rádi. Sebepřijetí je často klíčem k řešení problému a hlavní částí léčby," uzavírá Soffer-Dudeková.

Mohlo by vás zajímat: Krize zmáčkne lidské nitro, jestli je vám těžko, nečekejte s pomocí, říká psycholog 

Někdo v krizi začne být tvořivý, někdo se stane koncentrátem sebe sama, lidé s tendencí k úzkostem padají do paniky. Linka Anténa poskytne pomoc. | Video: DVTV, Emma Smetana

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

reklama
reklama
reklama