reklama
 

Učení je podle psychologické definice činnost, při níž jedinec získává, prohlubuje a rozšiřuje své poznatky o světě, osvojuje si nové dovednosti a postupy, mění své chování a vlastnosti a kultivuje svou osobnost. Učení probíhá na základě zkušenosti – zhodnocujeme a využíváme průběh a výsledek našich činností. Učení zkoumá pedagogika, sociologie, psychologie a další vědy. První vzdělávací institucí, se kterou se dítě může setkat, je mateřská škola. V České republice je povinná školní docházka, která trvá devět let. Potom je možné studovat střední školu s maturitním či výučním oborem. Studenti s maturitou mohou pokračovat na vyšší odborné škole a získat titul DiS nebo na vysoké škole, která nabízí stovky studijních oborů - ekonomie, práva, filosofie, chemie a dalších, které jsou ukončeny akademickými tituly jako např. Mgr., Ing. nebo MUDr.

Druhy učení

Existuje několik druhů učení, které probíhá na celé řadě různých úrovní životních projevů našeho organismu. Všechna učení se vzájemně ovlivňují a souvisí spolu. Níže uvedený výčet obsahuje nejčasteji zmiňované druhy učení v odborné literatuře.

Učení podmiňováním

Probíhá na úrovni fyziologických procesů, respektive na úrovni spojování citových a fyziologických pochodů v našem těle s určitými událostmi prostředí. Jde o druh učení, který máme společný se zvířaty. Zákonitosti učení podmiňováním zformuloval známý ruský fyziolog I. P. Pavlov (1849-1936) ve dvacátých letech minulého století na základe experimentů se psy. Pojmy jako podmíněný podnět, (ne)podmíněná reakce se staly všeobecně známými.

Učení pokusem a omylem

Probíhá na úrovni chování zaměřeného na uspokojení určitých potřeb a dosažení cílů. Klasickým představitelem je americký behaviorální psycholog E. L. Thorndike, který vycházel s experimentů s kočkami a myšmi. Sledoval, jak se zvířata aktivně projevují a o něco usilují. B. F. Skinner učení rozvinul a v 60. a 70. letech 20. století, které se stalo středem zájmu pedagogů. Toto programové učení založil na principu průběžného odměňování žáka nebo na principu aktivních odpovědí, kdy má být učení žáků založeno na otázkách, na které student odpovídá.

Senzomotorické učení

Na úrovni vytváření komplexních pohybových dovedností probíhá senzomotorické neboli smyslově pohybové učení. Na základě těchto dovedností se dítě učení chodit, kreslit, psát nebo hrát na hudební nástroj. Učení začíná seznamovací fází s činností, pokračuje jejím procvičováním a končí aplikací a dalším zdokonalováním.

Učení verbální a pojmové

Učení verbální (slovní) probíhá na úrovni porozumění slovům a jejich používání a vytváření. Jedná se o specificky lidskou činnost a je velmi důležité. Dítě, které ve verbálním učení zaostává, např. protože k němu nemá dostatek příležitostí či podnětů, má chudou slovní zásobu a má potíže se orientovat ve slovních vazbách. To má za následek, že špatně chápe situace a má problémy se vyjádřit. Pojmové učení probíhá na úrovni vytváření a používání pojmů. Je úzce propojeno s verbálním učením.

Učení vhledem a řešením problémů

Na úrovni chápání souvislosti a objevování probíhá učení vhledem a řešením problémů. Probíhá při zvládání složitých situací. Postřehneme zákonité vztahy a objevením souvislostí tzn. na základě vhledů jsme schopni se chovat a jednat s porozuměním a vyřešit problém.

Učení nápodobou

Posledním druhem je učení, který probíhá na úrovni přizpůsobování našeho chování projevům a chování druhých lidí, které pozorujeme. Jedná se o učení nápodobou. Učíme se tak, že si všímáme chování ostatních lidí, které napodobujeme (učení imitací nebo) nebo pozorujeme (učení observační). Učení hraje důležitou roli u dětí, které při hře napodobují různé sociální role. Naučí se vciťovat do druhých lidí a odlišit své vlastní chování od chování ostatních.

Související články

reklama

Komerční tip

reklama