Každý chce, aby jeho dítě bylo oblíbené: Jak na to?
„V kolektivu oblíben" - takovou poznámku psávaly soudružky učitelky při hodnocení školáčků. Terminologie se změnila, ale potřeba, aby dítě ostatní vrstevníci uznávali a měli rádi, zůstala a zůstane.
„V kolektivu oblíben" - takovou poznámku psávaly soudružky učitelky při hodnocení školáčků. Terminologie se změnila, ale potřeba, aby dítě ostatní vrstevníci uznávali a měli rádi, zůstala a zůstane.
Každý chce být mezi kamarády oblíbený. A každý rodič touží, aby se i jeho potomek cítil dobře mezi kamarády a netrpěl nezájmem, nebo dokonce ústrky. Ne vždy se to však povede. A dítě, které nenachází odezvu mezi vrstevníky, ať už ve školce, nebo později ve škole, tím hodně trpí. Jak mu pomoci, aby se této situaci vyhnulo? Tady je každá dobrá rada drahá. A každý prcek vede boj sám za sebe.
Ať si zvyká!
Malé dítě, které odedávna znalo jen rodinný kruh a pár známých tváří okolo, s nímž si táta hrál po libosti, maminka ho hýčkala a babička až rozmazlovala, se najednou dostává do většího kolektivu. Napřed se těší, ale po pár dnech přijde domů uplakané, lítostivé, nebo dokonce vzteklé: Peťa si se mnou nechce hrát… Matěj mi pořád bere hračky… Anetka se mi posmívá …
Podle psychologů nedokáže dítě navázat skutečně přátelský vztah před třetím rokem života. Do té doby je pro něj nejdůležitější jeho vlastní já, potom máma, případně další blízcí příbuzní. Vrstevníci zůstávají někde daleko vzadu. Přesto je potřebuje, aby se mohlo naučit rozvíjet sociální kontakty. Společnost stejně starých dětí by měla batole formovat už od prvního roku života - při setkání s ostatními na pískovišti, při trávení společné dovolené rodin s dětmi, prostě kdekoli.
Začínat už od malička
Přátelství na celý život tak sice ještě nevzniknou, ale prcek se pod dohledem rodičů naučí, že má alespoň na chvilku půjčit svou hračku, proč není dobré někomu něco brát bez dovolení, že když si něco půjčí, musí to v pořádku vrátit, případně být připraven půjčit na oplátku něco svého. Naučí se ve hrách střídat, spolupracovat, pomoci a oplatit službu. Naučí se, že se nemá prát, ale také že se musí umět bránit, když ho někdo napadne. Prostě udělá první krůčky do školy zvané Život.
Proto je vhodné chodit už s malými dětmi na místa, která kontakt s vrstevníky nabízejí: hřiště, herny, pískoviště, mateřská centra. Pokud si zvyknou pohybovat se v kolektivu, nebudou mít po nástupu do mateřské školky tolik problémů. A snáze se zorientují v sociálních vztazích, jež se už od tří let začínají komplikovat a tříbit. Už ve školce vznikají skupinky kamarádů, malé party. Utužují se i rozpadají nová přátelství. A každý (snad jen s výjimkou autistů, kteří mají vlastní svět) touží být uznávaným členem některé z nich, někam patřit, nebýt sám.
Popularita, nebo přátelství?
Tady už bude hodně záležet na povaze, se kterou nic nezmůžete. Který školák by nechtěl být populárním „vůdcem", kterého všichni akceptují a obdivují? Jenže to se podaří stěží každému desátému. Ostatní si musí najít v kolektivu svoji vlastní pozici: Být nejlepší kamarád „toho prvního", ale zůstávat tak trochu v jeho stínu. Být nezávislý a mít nejbližšího „parťáka" v rámci skupinky. Být součástí partičky čtyř až pěti dětí, kde se vztahy a obliba přelévají jako panožky měňavky. Najít si jednoho kamaráda a s ním držet „až za hrob". Všechno je lepší než zůstat sám!
Nakonec se však nejspíš ukáže, že více než obecná popularita a oblíbenost naplní dítě radostí, když se mu podaří najít skutečného kamaráda. Vrstevníka s podobnými zájmy a názory, takového, který vydrží, když ne na celý život, tedy alespoň na pár let. Protože školku nebo školu jednou opustí, ale kamarád mu vydrží.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
