reklama

Škola nové generace: Karanténa přinesla nové možnosti, digitální gramotnost je nutná

Hraní her a sledování oblíbených youtuberů teď vystřídala výuka. Alespoň do určité míry. Jaké to je, učit se v karanténě? A můžeme čekat změnu ve vnímání moderních technologií ve školství?

Foto: Shutterstock

Není to tak dlouho, co jsme děti od monitoru počítače museli někdy doslova odhánět, teď bývá problém je k němu dostat.  Alespoň pokud jde o výuku, která musí pokračovat i v karanténě.

Zatímco ještě nedávno byl člověk, který neměl "chytrý telefon", nevyužíval internet a neměl účty na sociálních sítích, pomalu hoden obdivu, teď je to spíš už handicap. Bez moderních technologií se už zkrátka neobejdeme a generace našich dětí už vůbec ne. To dokazuje současná situace, kdy se školní výuka přesunula z klasického frontálního modelu do on-line prostoru.

Jak vypadá výuka v karanténě

Svět se kvůli koronaviru nezastavil a situaci se musí přizpůsobit, ať se nám to líbí, nebo ne. Úkoly posílají učitelé mailem, případně jsou umístěny na webových stránkách školy. Vypracovaná zadání si děti pak musí oskenovat a poslat zpátky učitelům opět elektronicky. Výjimkou nejsou ani hodiny, které školáci tráví se svými vyučujícími na Skypu či jiných platformách umožňujících videohovory. Nic není dokonalé a chyby se určitě najdou. Množí se zejména stížnosti na velké množství úkolů a nové látky, kterou si musí žáci nastudovat sami, případně s rodiči.

"U on-line výuky nejde pouze o překlopení učebnic na internet. Zaslat e-mailem zadání stránek k prostudování není efektivní výuka, takový přístup do moderní pedagogiky nepatří. I celá sborovna by měla postupovat jednotně a žáky zbytečně nepřetěžovat. Učitelé by si měli vytvořit týdenní plán a nechat žáky plnit úlohy dle zájmu a schopností, vlastního rozvržení, tempa či přístupu k internetu. Samostatnou kapitolou je zpětná vazba během on-line výuky. Zde bych apeloval na učitele a vyzdvihl jedno z mnoha pravidel, hlavně prosím neznámkovat," říká Michal Orság, ředitel EDUkační LABoratoře, která se věnuje mimo jiné vzdělávání pedagogů a inovacím v oblasti školství.

Moderní technologie dostanou zelenou

Až se situace uklidní, karanténa skončí a budeme moci zase "normálně" začít fungovat, svět už nebude jako dřív. Školy, ve kterých měly moderní prvky výuky a využívání komunikačních technologií zelenou už před koronavirem, budou zřejmě ve výhodě. "Proces digitalizace vzdělávání, který byl velmi pomalý a šel jen těžko nastartovat, se tímto velmi urychlil," zamýšlí se Silvie Zeman, zakladatelka projektu makeITtoday. Počítače, tablety, telefony a další technologie se stanou součástí života našich dětí trochu jinak, než byly dosud zvyklé. "Žáci daleko rychleji pochopí, že technologie nejsou pouze hračkou. Jakožto digitální domorodci (do on-line světa se narodili, neznají svět bez internetu) umí technologie perfektně ovládat, většinou je to ale pouze jednostranný kanál, tedy konzumace obsahu. My je musíme naučit, jak technologie využít kreativně k tvorbě, tedy nebýt pouze příjemcem," upozorňuje Michal Orság.

Konec starých časů?

Máme se obávat revoluce ve výuce a zapomenout na všechno, co fungovalo do teď? Určitě ne. Frontální výuka vedená dobrým učitelem, který umí děti zaujmout, není nic špatného, didaktický výklad do ní patří. Nově nabyté zkušenosti, které se ale v on-line výuce osvědčily, by se měly porovnat s klasickými postupy a začlenit do praxe natrvalo. Cílem ale určitě není připoutat děti pouze k monitorům počítačů a tabletů.

Kolik času je tak akorát?

V této souvislosti se nabízí otázka, jak dlouhou dobu by měly děti strávit u počítače nebo tabletu. "Na to nejde jednoznačně odpovědět. Záleží na věku dítěte či typu aktivity, které se dítě věnuje. U smysluplné vzdělávací aktivity to mohou být pro žáky druhého stupně dvě až tři hodiny denně. Ale u hraní her bych tak tolerantní nebyl," upozorňuje Michal Orság s tím, že obecně je vhodné častěji střídat různé druhy on-line či off-line aktivity kratšího rozsahu, tři až čtyři za den. Děti si mohou rozvrhnout práci na zadaných úkolech a tu pak prokládat dalšími činnostmi, jako jsou například cvičení či relaxace.

Výzva pro rodiče i učitele

Současná situace odhalila velké rezervy, které mají mnozí rodiče, ale i učitelé. "Pro mnohé z nich je to náročná výzva. Znamená to pro ně seznámit se najednou s technologiemi a softwarem, které dosud nikdy nepoužívali," podotýká Silvie Zeman. Děti je přece jen berou jako součást svých životů, jsou v tomhle směru mnohem přizpůsobivější. "Pozitivní může být i spolupráce zběhlejších žáků s učiteli, kteří s technologiemi až tak dobře pracovat neumí. Mohou jim pomoci s nastavením aplikací, přípravou a poskytnout učitelům zpětnou vazbu. Učitelé také nemusí být u všeho, mohou propojit žáky mezi sebou, aby si pomáhali s řešením úkolů," doplňuje Michal Orság, který poukazuje i na to, jak se chovají rodiče. Ti musí jít podle něj sami příkladem. Když budou veškerý čas trávit neproduktivně u televize, počítače či tabletu, není překvapením, že jejich děti budou tyto vzorce kopírovat.

Kde se dozvíte víc?

Je jedno, jaké člověk vykonává povolání, ale neměl by zaostávat a měl by se dál rozvíjet. "Pokud s technologiemi rodiče nemají zkušenost, mohou pro začátek zkusit oslovit někoho ze svého okolí nebo se podívat na stránky MŠMT, které spustilo portál https://nadalku.msmt.cz/, kde rodiče najdou tipy, návody a inspirace. V současné chvíli vzniká spousta iniciativ, ale je důležité se nebát požádat o pomoc, každá situace může být odlišná," doplňuje Silvie Zeman.

Další informace k tématu najdete také na stránkách www.edukacnilaborator.cz nebo www.makeittoday.cz.

Melanie slaví 50 let. Tady jsou její největší maléry v úřadu první dámy USA | Video: Reuters, Associated Press
reklama
reklama
reklama