"Byla opilá, vyzývavě oblečená, co čekala?" Ženy násilí nehlásí ze studu i strachu
Podle statistik ženy nahlásí jen mezi třemi a osmi procenty případů sexuálního násilí. V případě znásilnění je to pak podle dat iniciativy Bez trestu okolo pěti procent. Podle organizace Rosa centrum, která poskytuje pomoc obětem domácího násilí, je nejčastějším důvodem, proč si ženy násilnou událost nechávají pro sebe, stud, strach a pocit, že jim nikdo neuvěří.
V příbězích obětí, které jsou zveřejňovány na instagramovém účtu Proč jsme to nenahlásili, se často mezi důvody objevuje také citová náklonnost k pachateli. Podle výzkumu agentury Evropské unie z roku 2014 zažilo celých 22 procent žen fyzické či sexuální násilí ze strany partnera. Roli hraje také strach z reakce okolí, které má například násilníka v oblibě, nebo vysoký společenský status pachatele.
"Přitom reakce okolí, tedy okruhu lidí nejbližších oběti, mohou způsobit opakovanou traumatizaci. Někdy dokonce silnější než samotný čin," upozorňuje Petra Vitoušová, prezidentka spolku Bílý kruh bezpečí, na to, co může způsobit nevhodná reakce blízkých osob.
Podle Vitoušové ve společnosti stále přetrvává tendence přenášet vinu na oběť sexuálního násilí, což nezřídka bývá také hlavní strategií pachatele či podezřelého. Tomu pak může uvěřit i napadená žena (či muž). To potvrzuje i zakladatelka Rosa centra Zdena Prokopová: "Oběti se viní z toho, že si v některých případech mohou za takovou situaci samy, často proto, že to slyší od svých agresorů, že je to jejich vina," vysvětluje pro Aktuálně.cz.
Oběti jsou paralyzovány a bojí se o život
Vitoušová také upozorňuje, že pokud dojde ke znásilnění, žena může být velmi paralyzovaná, zvlášť pokud je pachatelem někdo, koho zná. "Vybavuji si slova studentky, kterou znásilnil spolužák na koleji: 'Přišel si jen vypůjčit skripta, poděkoval, pak mě povalil na postel a znásilnil, nic neřekl a odešel'," opakuje výpověď jedné z obětí, která se na Bílý kruh bezpečí obrátila.
Prezidentka organizace dále vzpomíná na ženu, která kontaktovala Linku pomoci obětem poté, co ji znásilnil soused. "Pomozte mi, nevím, co mám dělat, byl tu soused, opravil mi pračku, vypil kávu a pak mě bez jediného slova znásilnil, nemohu uvěřit, že se to stalo, za chvíli přijdou děti ze školy, budu potkávat sousedku, jeho ženu, a já nevím, co mám dělat," svěřila se šokovaná žena.
"Obě oběti si kladly otázku, co udělaly špatně, že na ně muž, kterého znaly a kterému důvěřovaly, zaútočil," vysvětluje Vitoušová. "Po sexuálním útoku jsou oběti v šoku, doslova a do písmene jsou paralyzovány, mentálně i fyzicky. Většina obětí se také svěřuje, že se bály o život. A trvale přemýšlí, kde udělaly chybu," dodává.
Byla opilá, měla to čekat
Ženy, které se staly obětí sexuálního násilí, se často obávají čin nahlásit také proto, že byly pod vlivem alkoholu, a mají strach, že jsou tím diskreditovány. Prokopová z Rosa centra však zdůrazňuje, že ačkoliv je žena opilá, sex nesmí být v žádném případě vymáhán proti její vůli.
Vitoušová dodává, že pokud je žena v podnapilém stavu, společnost jí dává znásilnění často za vinu. "Veřejnost hodnotí oběti nespravedlivě na základě zpětného úsudku. Protože už ví, jak situace skončila, mají tendenci přenášet vinu na oběť, protože pila alkohol, vyprávěla dráždivé vtipy, byla vyzývavě oblečená a tak dále," říká. Lidé pak mají tendenci propadat domněnce, že žena mohla sama očekávat, jak večer dopadne.
"Pokud by se nic nestalo, titíž lidé by o stejné ženě říkali: vypila si, proč ne, vtipy umí vyprávět skvěle, je s ní zábava a slušelo jí to. A to není fér. Platí, že oběť trestný čin nespáchala. Ať už trestnému činu předcházelo cokoli, ať už se zachovala jakkoliv," míní prezidentka Bílého kruhu bezpečí.
Násilí je nutné odmítnout a odsoudit
Prokopová i Vitoušová se shodují, že pachateli sexuálního násilí jsou ve velké většině případů lidé, které oběť zná. Vitoušová upřesňuje, že se jedná o dvě třetiny těchto situací. "Někteří se znají dlouho, třeba partneři, manželé nebo snoubenci, jiní déle než 24 hodin, například sousedé, přátelé či nadřízení, a další méně než 24 hodin, to se týká třeba barových známostí či schůzek naslepo," vyjmenovává.
Zakladatelka Rosa centra Prokopová upozorňuje, že jakékoliv sexuální predátorství není v pořádku, nehledě na to, co o tom tvrdí třeba i známé osobnosti. Je podle ní důležité takové chování jasně odmítnout a odsoudit. Na oběti sexuálního násilí apeluje, aby se i přes stud neobávaly případ nahlásit na policii. "Nikdo nemá žádné právo se tak chovat a měl by za takové chování nést následky," uzavírá.
Mohlo by vás zajímat: Jestli pořád nechápete souhlas k sexu, představte si místo sexu šálek čaje
