Všichni víme, že pro účast na svatbě platí jistá etiketa. Například žádná z dam na svatbu nevezme bílé šaty, pokud by vás o to snoubenci výslovně nepožádali. To je docela samozřejmé, nemyslíte?
Novomanželé měli jediné velké přání – aby se na jejich svatbě všichni hosté cítili dobře a užili si slavnostní den. Nevěsta a ženich proto sami uhradili celé rodině ženicha ubytování v penzionu, jen pár kroků od místa konání. Postarali se o veškeré detaily – od rautu přes grilování, zábavu až po hudbu. Nevěstina rodina i přátelé přiložili ruku k dílu a výrazně pomáhali s přípravami.
Nevěsta od rodiny svého nastávajícího žádala jediné: aby dorazili včas, dobře se bavili – a aby si na sebe nikdo nebral bílou. Zvlášť to připomněla budoucí tchyni, u které věděla, že jedny bílé šaty vlastní. Sama měla klasické bílé šaty se závojem, družičky měly květinovou výzdobu zajištěnou svědkyní, celá atmosféra byla naplánovaná do posledního detailu.
V souladu s tradicí dorazila nevěsta na obřad jako poslední, doprovázená otcem. Na místě byl však nečekaný rozruch – poslední host, který dorazil, byla ženichova matka… v bílých šatech. Vzhledem k množství úsilí, které do příprav svatby všichni vložili, se nevěsta rozhodla situaci během dne neeskalovat. Chtěla zachovat pohodu a umožnit všem užít si den, jak si přáli.
Přesto pro ni bílá róba tchyně zůstala trpkým momentem. Vnímala to jako neúctu nejen vůči ní, ale i vůči celé její rodině a přátelům. Po svatbě na ni tíha celé situace dolehla. Ačkoliv s manželem o věci mluvila, výsledek byl ten, že jí doporučil, aby se s tím smířila a vše si v sobě zpracovala sama. Nevěsta se od té doby cítí jako rukojmí situace, která se tvářila jako drobnost, ale zanechala hluboký pocit zklamání.
