"Vydržel jsem na mateřské jen tři měsíce," píše v emailu tatínek David. Že vlastně nejde o žádnou "dovolenou" mu došlo velmi brzo. Co bylo nejtěžší a kdy si řekl, že už toho má vážně dost?

Doma se synem zůstal proto, že přišel o práci a jeho manželka měla možnost vydělat pro rodinu více peněz. Navíc si tuto pozici chtěla udržet, takže když zavolali, neváhala s návratem ani minutu.

Plínky nebyly ten největší problém

"Ve chvíli, kdy se Martina rozhodla, že se vrátí do práce, zeptala se mě, zda to všechnu zvládnu. Upřímně, do té doby jsem jí s malým moc nepomáhal, občas jsem ho vykoupal nebo s ním šel na zahradu. Přesto jsem souhlasil a hrdě hlásal, že v tom nevidím žádný problém. Týden před nástupem do práce jsem s Martinou dělal všechno, abych se naučil, co a jak. V tu chvíli šlo všechno hladce," vypráví David.

Mladý tatínek měl velké štěstí, protože mu doma zůstalo už roční dítě, takže malý Kuba při všem spolupracoval a dokázal si celkem slušně říct (ukázat), co chce a co se mu nelíbí, ale...

Máma, máma, máma

Pouto matky s dítětem je silné a o tom se brzy přesvědčil i David. Když jeho žena poprvé odjela do práce, rozloučila se se synem a zaklapla dveře, začal pořádný šrumec.

Čtěte také: Umělé oplodnění už nikdy! Čekáme na adopci

"Až do té chvíle mi vůbec nedocházelo, jak je náš syn na Martinu strašně fixovaný. Když se dveře zavřely a my zůstali bez maminky, vydržel Kubovi úsměv na tváři jen asi pět minut. Pak pochopil, že je něco špatně a spustil strašný řev. A já zkoušel přebalit, nakrmit, zabavit, pohoupat, utišit a různé fígle, které by mého křiklounka alespoň na chvilku utišily. Nikdy bych nevěřil, že děti vydrží tak dlouho brečet," udivoval se David.

Hodit nohy nahoru? Na to nebyl čas!

"Když se mi po dvouhodinovém fňukání podařilo Kubu uspat, myslel jsem, že se půjdu natáhnout taky, ale omyl, bylo třeba něco uvařit a co víc, trochu poklidit hračky, protože jsem se přes bordel nemohl dopracovat ani na záchod. Když jsem ukuchtil, trochu porovnal věci a se skvělým pocitem, že jsem to zvládl, si sedl na sedačku a hodil nohy nahoru, Kuba začal brečet. A tak to začalo vše nanovo," postěžoval si mladý tatínek.

A co bylo každodenním chlebem? Slzy, pláč, vztekání, fňukaní, uklidit, nakrmit, uspat, brekot, vzlykání a tak pořád dokola.

"Nejhorší na tom bylo, že když přišla Martina domů, jako by to ta malá potvůrka tušila, začal se chechtat, usmívat a dělat, že je vše v naprostém pořádku. Na to konto jsem mezi dveřmi dostal vynadáno, proč je tam takový bordel. A otázka typu: Co jsem celý den dělal? Tak ta mě přiváděla k šílenství. Byl jsem však natolik vyčerpaný, že jsem nedokázal říct ani slovo," dodává David.

Výhody otcovství? Všímají si ho ostatní maminky

Po třech týdnech se situace poměrně uklidnila. I malý Kuba začal více spolupracovat. Dokonce i David přišel na pár výhod, které s sebou přinášel statut "táta na mateřské".

"Když pominu řadu krizových situací, jako je například oblékání, objevil jsem i příjemné chvíle, kdy jsem byl hrdý na to, že jsem na mateřské. Můj příchod na dětské hřiště totiž nezůstal bez povšimnutí. S některými maminkami jsem se dal i do řeči, protože hrozně chtěly vědět, jak to zvládám. Samozřejmě, že jsem nikdy neprozradil, že vlastně vůbec nic nezvládám, ale za jejich obdiv, lichocení a čas, který mi věnovaly, jsem byl rád."

Nastal čas, povolat maminku

"Po třech měsících přišlo období, kdy jsem si myslel, že už mám všechno v malíčku. Jenže tomu tak úplně nebylo. Zjistil jsem, že celé dopoledne nejdeme ven, protože je to pro mě prostě pohodlnější. Oběd byl někdy ve 12, jindy ve 3. Když jsem se na něco díval v televizi, nechal jsem ho hrát si a prostě nic neřešil. Až v okamžiku, kdy jsem si uvědomil, že má Kuba celý den úplně rozházený, neví jak zabrat, vzteká se, že jíst nebude, pak že má hlad a ze smíška se stal bručoun, který pokaždé, když odpoledne vstával, stoupl si v postýlce a s brekotem ukazoval na obraz ze svatby a opakoval, máma, máma, věděl jsem, že jsem to nezvládl," píše David.

Náš tip: Příběh: Doktoři ze mě dělají blázna, nutí mi antidepresiva

Když přišla jeho žena s tím, že se jí po malém stýská, jestli by nevadilo si to opět prohodit, Davidovi se nesmírně ulevilo.

"Netvrdím, že bych v mateřské nemohl pokračovat. Fyzicky už jsem na to měl, ale zjistil jsem, že já prostě mentálně nezvládám se postarat o dítě tak, aby bylo šťastné. Na to jsem moc pohodlný. Ale jedno jsem se naučil, že musím Martině víc pomáhat a užívat si každý okamžik, kdy je Kuba šťastný a rád si se mnou hraje," končí svůj dopis David.

Co byste vzkázali Davidovi? Měl oprávněný strach, že malému ubližuje nebo to byla jen krize, kterou může zažít každý, kdo se denně stará o děti? Napište nám v diskuzi pod článkem.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Scházíme se jen kvůli sexu. Neznám ani jeho příjmení

Je vám čtyřicet a neumíte najít přátel? Poradíme

Dumpster diving: Vybírání popelnic jako životní styl