reklama
 

Doktoři ze mě dělají blázna. Nutí mi antidepresiva

Když doktoři nemůžou přijít na nemoc, obvykle vás odkážou na psychiatra. Jak to může dopadnout, se dočtete v příběhu.

Foto: ISIFA/Thinkstock

"Už přes rok běhám po doktorech, protože se mi špatně dýchá a nepravidelně mi buší srdce. Lékaři si se mnou neví rady a v každé ordinaci mi cpou antidepresiva, ty brát nechci, tak jsem v ambulanci vedená jako pacient, který odmítá léčbu. Nevím, co mám dál dělat," píše čtenářka Bára.

Když je vám špatně, absolvujete řadu vyšetření. V případě, že se nic nezjistí a vy stále udáváte příznaky, obvykle skončíte na psychiatrii, kde vám napíší nějaké oblbováky, a vše je vyřešené. Ale když s lékaři nesouhlasíte, může to dopadnout i takto.

Návrat z dovolené a záchranka

"S manželem jsme se vydali na krásnou čtrnáctidenní dovolenou po Toskánsku. Už druhý týden jsem začala mít problémy s dechem, ale přisuzovala jsem to alergii. Domů jsme přijeli v šest ráno a šla si hned lehnout. Když jsem se několikrát vzbudila s pocitem, že se nemohu nadechnout, odjela jsem raději k praktické lékařce. Než jsem se rozkoukala, zavolala ke mně záchranku s podezřením na plicní embolii," vypráví Bára.

Následovalo kolečko vyšetření, krevní testy, EKG, CT hrudníku a výsledek? Vše v pořádku, prý šlo jen o stažená žebra z dlouhé cesty v autě. Bára následující týden vysvětlila vše své praktické lékařce. Ona se rozhodla, že než ji vyšle k fyzioterapeutovi, prvně dostane slovo alergolog a plicní lékař.

Strach č. 2

Bolesti na hrudi neustávaly a problém s dechem také ne. Proto se Bára rozhodla jednat na vlastní pěst. Fyzioterapii odložila a zkusila to cestou po známostech.

"Díky známé jsem se dostala do rukou kardiologa, který už od stolu na mě bafnul, že mám díru v srdci. Mé zděšení narostlo. Ale tato vrozená nedomykavost mezi komorami byla po měsíci strachu a čekání vyloučená na nějakém bublinkovém testu pro potápěče. Takže jsem byla opět na začátku."

Na scénu přichází mykoplazmy

Jen náhodou zašla Bára ke své internistce, která jí vysvětlila, že po tom, co zhubla 20 kg, se jí prostě sesunula žebra a musí chodit na rehabilitaci. Stačilo popsat pár příznaků a k tomuto doporučení ji lékařka poslala i na krevní testy, zda se nejedná o plicní chlamydie a mykoplazmy. Mezitím, o měsíc později, konečně došlo na fyzioterapii, kde se divili, proč Bára nepřišla už dřív, a začali s mechanickým rozhýbáváním mezižeberních svalů.

"Po 14 dnech rehabilitace se mi udělalo trošku líp, ale pak to šlo prudce z kopce. Lékařka mi potvrdila, že mám zákeřné chlamydie i ty druhé potvory, ale že antibiotika ještě nenasadí, protože potřebují aspoň měsíc odstup na další testy, aby věděli, jak se rychle množí a jak silné léky nasadit. Týden před Vánoci začal maraton po ambulancích," píše Bára

Druhý domov, ambulance

Stav se zhoršoval, dýchat nešlo a spát mohla Bára jen vsedě, jinak se dusila. Prvně do interní ambulance dorazila s nepravidelným tlukotem srdce a pocitem na omdlení - verdikt? Panická ataka a možná nějaké lehké arytmie. Ale vážné to není. O pár dní později opět ambulance.

"Na ten večer nezapomenu, během jedné chvilky mi začaly brnět rty, celá levá ruka a nohu jsem nemohla ovládat, manžel řekl, že na nic čekat nebude a jedeme. Jaké to štěstí, když na mě v pátek v noci vykoukl ten samý doktor, co před pár dny. Závěr? Panická ataka č. 2, kapačku a domů. Třetí návštěvu už jsem se málem rozbrečela, protože jsem doma omdlévala, EKG v pořádku, kapačky, panická ataka, antidepresiva a domu."

Pacient nespolupracuje

Během měsíce byla Bára na pohotovosti asi šestkrát s podobnými příznaky, ovšem výsledek byl takový, že dostala léky na tlak, nějaké blokátory, aby nevnímala tlukot srdce a antidepresiva. Stav se však zhoršoval. Konečně dorazily druhé a potvrzující výsledky na chlamydie a mykoplazmy. Sama doktorka byla zděšená, jak rychle se rozmnožily, a nasadila silná antibiotika.

"To, že mi do týdne zmizely všechny neurologické i kardiologické příznaky, tomu se všichni smáli. Jediná fyzioterapeutka potvrdila, že jde o zánět v krvi, který putuje a může si dělat, co chce. Což se mi za tu dobu čekání potvrdilo, během té doby jsem prodělala zánět močáku, hrtanu i vaječníků."

A co dál? Psychiatr

Po dobu antibiotik (tři týdny) a ještě 14 po bylo Báře líp. Pak se stav zhoršil a několikrát ji vezla záchranka s tím, že neviděla na oko, bolela ji hlava, omdlévala a srdce bušilo jako splašené.

"Při poslední návštěvě na ambulanci mi řekli, že už tam bez posudku psychiatra nemám chodit, když jsem odmítla antidepresiva. Dokonce se mě zeptali, zda jsem si škrábance na ruce nemohla udělat sama (mám doma dvě štěňata). K psychiatrovi jsem zašla, vše v pořádku, dvakrát týdně chodím na fyzioterapii, učím se dýchat, mám za sebou magnetickou resonanci mozku, CT snad celého těla, echo srdce, prostě vše. Pořád se mi stává, že nemůžu dýchat, srdce mi nepravidelně poskakuje, brní mě rty, třepu se zimou a při hlubokém nádechu mám pocit, že vyhodím i žaludek. Mám sice nadváhu, ale 20 kilo jsem shodila, chci hubnout dál, ale jak, když mi zmizela kondice a já jen funím. Prý nemůžu dýchat kvůli váze, jenže já před tím chodila 6x týdně cvičit. Vůbec nevím, na koho se obrátit," končí svůj dopis Barbora.

Máte podobné zkušenosti s doktory nebo snad podobné příznaky? Jak vidíte kvalitu našeho zdravotnictví? Co byste Barboře poradili? Nebo snad víte, jak jí pomoci? Napište nám v diskuzi pod článkem.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Příběh ze života: Na vesnici nás nesnášejí. Jsme pro ně příliš bio

Tereza Maxová: Viděla jsem zabíjení velryb

Kyselina močová a dna: Komu hrozí a co pomáhá?



Náprsenka dokonale kopírující každou křivku. Zendaya ohromila na cenách kritiků | Video: Reuters
reklama
reklama
reklama