Protože k tomu mají spoustu dobrých důvodů, zejména v období dospívání! Samozřejmě se to netýká všech puberťaček, ale u těch, které tento předmět rády nemají, jde o averzi silnou a procítěnou.

Někdy za to může samotné tělo, které se dynamicky mění a svou majitelku tím může řádně zaskočit, jindy nedostatek pohybových schopností nebo třeba necitlivý přístup učitelky, případně odlišné zájmy a zásadní neochota dělat něco, co mě nebaví - ta ostatně odpovídá věku.

Tělocvik prostě nesnáším

„Taky tak nesnášíte tělocvik? Já nesmírně. Nikdy v životě jsem nebyla v žádném kolektivním sportu dobrá, a v míčovém už určitě ne. Prostě nemám náladu dvě hodiny poslouchat, co dělám blbě, když to stejně nikdy nebudu dělat dobře. A ty pohledy zadržující smích, když něco zrovna dělám! Nechápu, proč není na středních školách tělocvik dobrovolný. Samozřejmě existuje obezita a pro někoho je to jediný pohyb v týdnu. Jenže osmdesátikilové holce stejně nepomohou ufuněná dvě kolečka kolem hřiště, zvlášť když se jí stejně budou všichni smát. Tím si zdravou lásku ke sportu nevypěstuje," píše na webu blogerka Minka. Spousta dalších náctiletých se s ní shoduje. Tady jsou názory některých z nich, publikované na webu trapeni.cz:

• Nenávidím tělocvik. A mnohem horší ještě je, že máme ujetou učitelku, která chce, abychom běhali 1 500 metrů, cvičili na hrazdě a kruzích, šplhali, to vše na známky.
• Taky tělocvik nesnáším. Mám z něj vždycky stres už den předtím, ani jídlo mi nechutná.
• Nesnáším tělocvik, nevím proč je povinný. A ještě máme strašnou učitelku. Holt se to musí zvládnout, existují asi i horší věci.
• Také jsem se tělocviku na střední škole bála, protože neumím hvězdy a tak, ale zase mi jdou míčové hry a je to docela sranda. Na střední to fakt není tak strašné, možná lepší než na základce.
• Na střední je to o hodně lepší. Na základce jsme běhaly, skákaly do písku, hrály míčové hry (což jsem maximálně nesnášela), cvičily gymnastiku. Bylo toho moc a všechno známkované. Na střední jsme chodily do velké haly, kde jsme zpravidla hrály nějaké hry, v létě si házely venku frisbee a kluci hráli floorball či fotbal, případně jsme chodili společně do fitka. Všichni si to užívali a byla to pohoda.

Dramatické změny

Jak to vypadá podle předchozích úryvků, tělocvik na základní škole představuje daleko větší utrpení než na škole střední. Částečně je to dáno přísnějšími pravidly, ale hodně za to může i samotné dospívání, při kterém se mění tělo i psychika.

„Malé slečny procházejí někdy v sedmé třídě opravdu velkými změnami: začínají menstruovat, rostou jim prsa, mění se tukové vrstvy a s nimi těžiště. To vše může odrůstající holčičky pěkně zaskočit. Jen si to představte: najednou začne hrudník, který nikdy nevnímala, při sprintu pořádně překážet, kluci na ni přitom z vedlejšího hřiště pokřikují cosi o kozách a do toho jí učitelka měří vteřiny při sprintu… Pokud si dobře pamatuji ze své vlastní minulosti, je to dost nepříjemná situace - a to jsem tělocvik milovala," podotýká pražská psycholožka PhDr. Vlasta Svobodová. „Co tedy s tím? Zkuste si s dcerou rozumně promluvit. Vysvětlete jí, že pohyb je součástí života a pokud ho bude zanedbávat, nebude jí to ani trochu slušet. Kupte jí opravdu hezkou a hlavně dobře sedící sportovní podprsenku. A čas od času maličko přivřete oči a omluvte ji, třeba pokud má bolestivou menstruaci."

Co si o tělocviku myslíte vy? Jsou dnešní puberťačky rozmazlení spratkové, kteří potřebují přitáhnout ve výchově a řádně pohnout pozadím? Nebo je kantoři příliš týrají a tělocvik ve školách by měl být dobrovolný? Diskutovat o tom můžete pod článkem a hlasovat v anketě.

Vstoupit do galerie | 20 Nádherné fotky miminek: Tyhle opravdu musíte vidět!