Šikana. Noční můra učitelů i rodičů. Pedagogové se bojí, že ji nedokážou řešit, rodiče mají hrůzu, že nedokážou své dítě ochránit. Mají pravdu. Podle posledních výzkumů projde nějakou formou šikany ve škole třetina všech českých dětí.

A je to ještě horší, s jejími příznaky se psychologové setkávají už i v mateřských školkách. "Neexistuje škola, na které by se nějaká forma šikany nevyskytovala," konstatuje specialista na šikanu a agresivní chování dětí PaedDr. Zdeněk Martínek z pedagogicko-psychologické poradny v Pelhřimově.

Mechanismus šikany

Šikana je chování, kdy jeden nebo více žáků úmyslně a opakovaně ubližuje spolužákovi či spolužákům. Jedná se o jakýsi vlastní svět s jasnou hierarchií, pravidly, sankcemi i odměnami. Děti se v něm dobře orientují: Buď patříš k silným, nebo ke slabým. A pokud nejsou oběťmi, přináší jim to pocit bezpečí.

Čtěte také: Patnáctiletá Amanda: Uštvali ji k smrti!

Jak to probíhá? Na účet neoblíbených a neuznávaných spolužáků si ostatní dělají "drobné legrácky", přinášející uvolnění a zpestření běžného školního dne. Postupně ve skupině stoupá napětí a ostrakizované děti se stávají hromosvodem nálad ostatních. Manipulace přitvrzuje, dochází k první fyzické agresi. Vzniká skupinka agresorů, kteří systematicky šikanují nejvhodnější oběti. Mlčící většina přijímá jejich chování jako normu. Konformita vede k totalitě umožňující absolutní šikanu. Agresor se cítí být mocný a chování oběti to opakovaně potvrzuje. Ostatní přijmou názor, že si oběť takové jednání zaslouží, protože je "divná", což snižuje jejich pocity viny.

Nemocná je celá skupina. Roste v ní napětí, zhoršuje se prospěch žáků a rodí se nedůvěra v mezilidské vztahy.

Kdo je agresor? Klidně vaše dítě!

Agresorem i obětí se může stát kdokoliv, nikdo není imunní. Přesto jsou typy, které mají tendenci k jednomu, nebo ke druhému. Agresory se často stávají děti, jež v rodinném prostředí trpí nedostatkem péče. Nejsou k ničemu vedeny, rodič se o ně nezajímá, přestože je dobře živí a šatí. Dítě trpí nudou - čím větší adrenalin, tím lepší naplnění volného času. Zkoušet, kolik toho oběť vydrží, je přece bezva zábava...

"Dalším typem agresorů jsou děti, které všechno smějí, mají jen práva, ale žádné povinnosti. Ty týrání prostě baví, protože můžou. A problém je i s dětmi, jež mají takový nadbytek, že se nenaučí po něčem toužit. Kdo nemá značkové oblečení, je podle nich socka. Nejhorší jsou potom kultivovaní, narcističtí agresoři, do kterých rodiče projektují vlastní nesplněná přání a vychovávají je ve vojenském drilu," shrnuje Zdeněk Martínek.

Kdo je oběť? Klidně vaše dítě!

"Obětí nejčastěji bývají děti, jež vysílají do okolí signál slabosti: Kam je posadíte, tam sedí. Často jde o děti starších rodičů nebo příliš ochranitelských maminek. Nebo o učitelské děti, pokud chodí na stejnou školu, kde učí máma nebo táta," vyjmenovává etolog.

Doporučujeme: Hajzlové! Šikanují mi syna...

Jak se chránit? Dítě by mělo umět respektovat ostatní, ale také zdravě prosazovat vlastní názor. Nemusí být vždy hodné, milé a usměvavé! Když se mu něco nelíbí, musí to umět dát vhodným a přiměřeným způsobem najevo.

Dítě totiž mnohdy v počátcích ani neví, co se děje, bere svou "neoblíbenost" jako normální. Pokud však problémy trvají delší dobu, mělo by začít jednat: oznámit vše rodičům, učiteli, ke kterému má důvěru, kamarádovi. Rozhodně nelze nečekat, že šikana skončí - pokud se nezakročí, neskočí nikdy.

Kde hledat pomoc

Snaha o dohodu s rodiči agresorů se obvykle míjí účinkem. Ti totiž velmi často hájí svoje dítě až do krve a vůbec si připustí myšlenku, že jejich potomek by mohl být tyran. Důležité proto je kontaktovat třídního učitele a školního metodika prevence - ten by si měl umět s nastalou situací poradit. Pokud se podezření na šikanu potvrdí, dohodněte si schůzku s ředitelem školy za přítomnosti třídního učitele.

Jestliže se šikana zachytí v raných stadiích a se třídou se dobře pracuje, nemocné vztahy mezi dětmi lze srovnat. Z agresora a oběti se dokonce mohou stát výborní kamarádi. V pokročilých stadiích, kdy už jsou všichni přespříliš spojeni kolektivní vinou, je veškerá pomoc marná: oběť odmítá svědčit, agresoři lžou a ostatní se bojí vypovídat.
 
Pokud škola nespolupracuje, rodiče jsou téměř bezmocní. Školní inspekce, policie ani sociálka nic nezjistí. V tom případě platí jediné: Kdo uteče, ten vyhraje! Dejte dítě včas na jinou školu.

zdroj: sancedetem.cz, sikana.org

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Jak jsem se konečně naučila nešikanovat své děti

Jak správně trestat děti, aby to splnilo účel?

Nejtrapnější první rande: Manžel si mě odčural!