reklama

Jak jsem se konečně naučila nešikanovat své děti

Poslední dva roky hektického života jsem komunikovala víc s monitorem počítače než se členy své rodiny. Nic, čeho jsem dosáhla, nestačilo - a moje nespokojenost se přenášela na ty, které miluji nejvíc...

Foto: Isifa/Thinkstock

Poslední dva roky hektického života jsem komunikovala víc s monitorem počítače než se členy své rodiny. Nebyl čas na nic: na odpočinek, pošetilost, nadšení nad obyčejnými zázraky všedního dne.

V mé hlavě velel strohý seržant: ať vše zní, vypadá a chutná ještě lépe! Nic, čeho jsem dosáhla, nestačilo. Nutila jsem se být lepší, ještě lepší, nejlepší - a moje nespokojenost se přenášela na ty, které miluji. Největší nápor dopadal na nejstarší dceru...

Doporučujeme: Nejhorší rodiče všech dob: Poznáváte se i vy?

Tak začíná příběh maminky Rachel Macy Stafford, autorky bestselleru Hands Free Mama. Její příběh najdete také na webu časopisu Huffington Post. Nabízíme ukázku z něj.

Nic mi nebylo dost dobré

"Sebemenší dceřin nepořádek jsem provázela zklamaným vrtěním hlavy. Každé opomenutí domácího úkolu, čepice nebo svačiny jsem nezapomněla vytknout. Nemohla cokoli rozbít, rozlít, ušpinit nebo jen někam založit, aniž bych v ní vzbuzovala pocit, že nastal konec světa. Píše se mi to hrozně, ale vzpomínám si, jak jsem vzdychala těžkou nevolí, když upadla a zranila se, protože to narušovalo můj pečlivě naplánovaný denní harmonogram," vzpomíná.

Pokaždé, když dceru tvrdě zpražila, omlouvala své chování tím, že jí pomáhá být odpovědnější, schopnější, připravenější na drsný svět okolo: "Říkala jsem si, že ji povznáším, ale ve skutečnosti jsem ji zadupávala do země. Moje dcera neměla možnost učit se tím, že věci dělá, zkouší a občas se jí prostě nepovedou."

Až jednou...

Ten den byla u nich na návštěvě babička, Rachelina matka. Dcery si hrály venku, když v tom ta mladší začala hystericky křičet. Rachel vylítla ven zděšená, že si těžce ublížila. "Co jsi jí zase udělala?" vyjela rozzlobeně na starší sestru.

Čtěte také: Jak správně trestat děti, aby to splnilo účel?

Holčička se nenamáhala vysvětlovat, že batole uklouzlo na pohozeném míči. Její velké hnědé oči se naplnily slzami. Tiše jí stékaly po tvářích, aniž řekla slovo. Věděla, že je úplně jedno, co se stalo nebo co řekne - ona bude vždycky ta špatná!

Náhle vedle stála babička, mlčenlivý svědek zlé scény. "Určitě si zas myslíš, že jsem na ní moc tvrdá," zaútočila matka i na ni. Ale ona neměla v očích odsouzení, jen smutek. "Ano," potvrdila jediným slovem to, co v hloubi duše dobře věděla sama Rachel.

Je mi to tak líto!

Musela v sobě najít hodně síly, aby se dítěti dokázala omluvit. Ještě víc sil ji stálo překonat dceřinu nedůvěru a hlavně přestat tyranizovat sama sebe. "Cítím se strašně. Šikanuji sama sebe. Když si uvnitř ubližuji, jsem nešťastná a to mě nutí dělat nešťastnými i ostatní - a nejvíc dceru. Strašně mě to mrzí a udělám všechno pro to, abych s tím přestala," rozhodla se.

Její metoda změny by se dala nazvat STOP. V první řadě přestat negativně smýšlet sama o sobě. "Vypadáš dost tlustá. Takhle nemůžeš z domu!" Podobné věty prostě vynechala ze slovníku. Stejnou strategii začala používat i při výchově: "Už jsem se nadechovala, abych zkritizovala nepořádek v dceřině školní brašně - pak se mi ale podařilo spolknout všechny výtky. Stop, poručila jsem si. Dej najevo lásku!"

Prosím, zvažte to!

Už po pár dnech slavila metoda úspěch. Dcera měla v očích naději. Začala natáčet vlastní videa. Vyráběla nábytek a oblečení pro panenky a prodávala je sousedům. Sama pekla koláče. Možná všechno nebylo úplně perfektní, ale holčička rozkvetla. "A já začala vnímat spíš její nevinnou krásu než dokonalý vzhled. Oceňovala jsem víc její snahu být sama sebou než vlastní idealistické představy o tom, jak by měla vypadat," říká Rachel Stafford.

"A proto, když si myslíte, že sebekritika a ponižování vás učiní chytřejšími a lepšími, prosím zvažte to. Pokud se domníváte, že neustálé výtky udělají z vašeho dítěte někoho milejšího, sebevědomějšího a úspěšnějšího, prosím, zvažte to. Jestliže chcete, aby se potomek úspěšně rozvíjel, přestaňte na něj tlačit. Skončete s výsměchem a nereálným perfekcionismem. Proměňte svůj roztěkaný a uspěchaný život ve smysluplné mezilidské vztahy a vnitřní pohodu," uzavírá spisovatelka.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Rodinu drží pohromadě dvě V: vstřícnost a vzpomínky!

Které ženy bude porod bolet?

Svedla mě kamarádova holka. Jenže já jsem žena

--------------------------------------------------------------------------------

Vyzkoušejte rodinou poradnu online.

"Ti lidé nechápou, o co jde." Filozof Kroupa varuje před ukrajinskou kapitulací | Video: Tým Spotlight
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama