Jak může dula pomoci otcům? O tom napsal pan M, tatínek dvoudenního syna, který se narodil ve vinohradské porodnici.

Na vlastní kůži se přesvědčil, jak moc může tato paní pomoci při porodu nejen maminkám, ale také otcům. "Dula. Ještě před rokem jsem vůbec nevěděl, o co nebo o koho jde," přiznává na Babyweb.cz. Teď na porodní asistentky a duly nedá dopustit.

Muž a porod? Existuje řešení: dula!

Porod mužský nikdy nemůžou pochopit. A tak se dostávají do bezvýchodné situace. "Zvládnu to? Co když se to rozbije? Dostanu k tomu manuál? Budu pro svojí partnerku v náročných chvílích dostatečnou oporou?" ptá se leckterý tatínek sám pro sebe. Může říct jen: "Jsem tady, jsem tu pro Tebe". Ale jinak nic. A ego trpí.

Čtěte také: Kolik stojí dula? A vyplatí se vůbec?

Existuje řešení. Sehnal jsem pro manželku dulu. Teď už rodinnou kamarádku, se kterou jsme se v období těhotenství několikrát potkali a která ženě i mně vysvětlila všechno tak hezky a jednoduše, že jsme se na miminko těšili každým dnem víc a víc.

Spolu, a přeci každý sám

Po celou dobu jsem měl strach o manželku. I přes snahu lékařů a sester, jsem nerozuměl všemu. Pomohla dula, která nám byla celou dobu k dispozici na telefonu a průběžně doplňovala informace a radila, na co je třeba se zeptat.

A pak byl najednou porod tady. Nevím, kdo měl v tu chvíli větší strach - jestli žena, nebo já. Opět následovaly smsky a telefonát naší dule. "Tak já vyrazím, ať jsem kdyžtak u vás, kdyby se něco dělo," prohlásila. Ulevilo se mi. Nebudu tam na všechno sám.

Chce se vám brečet

Nikdo si nedokáže představit ten pocit zoufalství, když se člověk, kterého milujete nejvíc ze všech na světě, před vámi svíjí v bolestech a s pláčem říká, že další kontrakci už nevydrží a že by nejraději umřel. Celý svět se vám obrátí naruby.

Chce se vám brečet. Ale nemůžete - jste tu přece za silného chlapa. Chcete si dojít na záchod. Nemůžete, přece v těch nejtěžších chvílích neopustíte družku! Intervaly se zkracují a kontrakce nabírají na intenzitě. Miminko je v pořádku, ale z maminky je uzlíček neštěstí.

Doporučujeme: Domorodý porod v džungli, přirozený jako dýchání

"Jak ti můžu pomoct?" ptám se. Odpověď je v různých obměnách pořád stejná. "Já nevím..." Zkouším masáž zad, kříže, střídáme polohy. Jsem bezradný. Konečně dula dorazila!

Ještě za běhu vyndává osvěžující sprej. Namáčí hadřík na ochlazování. Klidným hlasem zjišťuje, co se právě děje a v jaké fázi porod je. Věnuje se jen manželce, zdravotnímu personálu se do práce vůbec neplete, nediskutuje, nehádá se, nepřekáží.

Když manželka, položená momentálně na nafukovacím míči a neschopná se zvednout, zatouží po vodě, zdá se mi realizace jejího přání nemožná, ač je kelímek připravený. V téhle poloze rozhodně nejde pít! Dula odněkud pohotově vytahuje brčko a z neřešitelného problému se stává malý střípek k příjemnějšímu zvládnutí porodu.

Padá ze mě bezmoc

Konečně můžu na chvíli vydechnout. Padá ze mě bezmoc, když vím, že se můžeme v péči o manželku prostřídat nebo jí být k ruce oba. Dula odporuje ženu v přirozenosti a dodává jí jistotu: "Dýchej nahlas, klidně si vyplázni jazyk, křič jestli chceš, jdi na všechny čtyři, jestli je ti to pohodlnější..."

Jdu se k oknu nadýchat čerstvého vzduchu. Teprve teď si uvědomuji, jak jsem hrozně unavený a napnutý v křeči. Snažím se uvolnit, vím že o manželku je skvěle postaráno. Křik mne vrací do reality, ale i těch pár desítek vteřin stačilo na psychickou regeneraci. "Už jsem zase u tebe," říkám. A ani nevím, jestli zaregistrovala, že jsem odešel.

Více o přirozeném porodu se dozvíte na Babyweb.cz >>

Postupně mi dochází, že kdybych si občas neodpočinul, snad bych to napětí nevydržel. Můj obdiv a respekt k manželce roste každou minutou.

Nejkrásnější zvuk

Dětský pláč je po těch hodinách nejkrásnějším zvukem. Na manželce je vidět obrovské vyčerpání, ale zároveň neuvěřitelný pocit štěstí, když jí miminko těsně po porodu přikládají na bříško. Bolest a prožité trauma mizí jako mávnutím čarovného proutku.

Sestřička odnáší miminko na vyhřívané lůžko. Najednou nevím, kde mám být. Jsou to necelé dva metry, ale nemůžu být zároveň u manželky i u svého syna. Dula zachytí můj nerozhodný pohled. "Běž," a  pokyne směrem k miminku.

Všechno do sebe zapadá. Dula je manželky, není sama. Ona je zase ráda, že jsem s miminkem. Nebojí se, že ho nemá u sebe. Povídáme si o pocitech, o tom co se bude dál dít. Dula je s námi po celou dobu na porodním sále a pak ještě několik hodin po převozu na pokoj. Všichni jsme vyčerpaní, ale šťastní.

A mně víc a víc dochází, že k tomu našemu štěstí dula výrazně pomohla. Svojí přítomností i zcela konkrétními věcmi jako přikládáním studeného hadru na čelo. I díky ní máme na porod převážně krásné vzpomínky. Žádné poporodní smutky, žádné pochybnosti, že bychom se o miminko neuměli postarat. A kdyby náhodou… je tu naše dula!

Děkujeme Ti, Ivko, za podporu - vstoupila jsi do našeho života na chvilku, ale už v něm navždycky zůstaneš!

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Zkamenělé dítě: Když miminko umře, ale zůstane v mámě

Sušická bestie: Nesnesla pláč dětí, tak je vraždila

Ráno dělá den: 9 způsobů, jak se naučit vstávat lépe