Kdybyste jedenáctiletou Livvy potkali na ulici anglického Worcesteru v její oblíbené růžové mikině, ani by vás nenapadlo, že se pod sukýnkou skrývá chlapecký pindík. Roztomilá, trochu baculatá blonďatá holčička se na první pohled v nejmenším neliší od svých vrstevnic.
 
Ve skutečnosti si ovšem prožila peklo, které ji málem dovedlo k sebevraždě. Peklo, jež způsobili dospělí. A právě pro ně založila Saffron Jamesová, maminky malé Liv, svůj facebook. "Na tomto místě je láska. Láska bezpodmínečná a podporující každého, kdo to potřebuje. Nahlédněte s námi bez předsudků, očima rodiny do života dítěte, které nesplňuje roli danou vlastním pohlavím." Tak začíná facebook o holčičce, která se narodila jako Samuel James. Ukazuje, čemu musí čelit dívka uvězněná v chlapeckém těle a její nejbližší.

Něco je jinak...

... a bylo poznat, sotva Samuel nabíral rozum. Už odmalička se v těle chlapce trápil. Při oblékání do klučičího se urputně vzpíral, stříhání vlásků vždy oplakal. Zatímco autíčka ležela bez povšimnutí v koutě, s panenkou si vyhrál dlouhé hodiny. Půjčoval si máminy šaty, byl okouzlený vůní jejího parfému.

Máma Saffron a táta Phillip byli moudří v ničem ho neomezovali. "Svým dětem chceme dopřát svobodu, aby byly tím, čím být chtějí, ne tím, co chceme my," snažila se vysvětlit Saffron britskému magazínu Daily Mail.

Když Samovi bylo sedm a půl roku přestěhovala se rodina do Worcesteru. Chlapec, který se choval jako děvče, rychle vzbudil nemilou pozornost. "Nikdy jsem si nehrála s chlapci, a když mi bylo sedm, neměla jsem žádné kamarády. Chtěla jsem si hrát s dívkami, cítila jsem se jako jedna z nich, ale bylo to nevhodné; ony se mě ptaly, proč se chovám jako holka a proč se na ně pořád lepím," vzpomíná Livvy na dobu, kdy byla ještě Sam. Následovalo, co muselo: napřed osamělost a vzápětí šikana. Bylo jasné, že se rodiče budou muset Samovou psychikou začít vážně zabývat.

Diagnóza: Transsexualita

Specializovaná londýnská klinika měla rychle jasno: transsexualita. A Samuel se prostě stal Livvy. Zpočátku sice chodil v dívčích šatech jen doma a ve škole zachovával chlapecké dekórum, nenávisti ne však stejně nevyhnul. Šílenec. Zrůda. Taková slova padala na jeho adresu. Nikoli ze strany spolužáků, ale ze strany jejich rodičů... "Uvědomila jsem si, že chlapecké oblečení nic nezmění. Stejně na mě budou pokřikovat, že jsem zrůda. Tak proč nejít v holčičích šatech a být alespoň šťastná, že můžu být tím, kým skutečně jsem?" vzpomíná Livvy.

Silný příběh chlapce z bubliny si přečtěte ZDE >>

A tak se její rodiče dohodli se školou a Livvy dorazila v sukni. Paní ředitelka svolala děti do školní auly, vysvětlila jim situaci - a stal se zázrak. Děti dívku přijaly takovou, jaká je. Velkou zásluhu na tom měl postoj školy, která dala jednoznačně najevo, že šikana se trpět nebude.

O co víc rozumu však projevily děti, o to méně ho měli konzervativní rodiče. "Moje dítě přišlo domů a ptalo se, co jsou to genitálie! Je nemocná, nebo za všechno může zvrácená výchova?" Tak zněly některé výhrady... Přesto je na tom Livvy dnes daleko lépe. "Kdyby mě nutili žít jako chlapce, už bych tu nebyla, byla bych v nebi," říká.

Co bude dál, rodina zatím neřeší

Zná samozřejmě možnosti hormonální i chirurgické léčby, ale zatím nechce podnikat nevratné kroky. O všem si rozhodne holčička sama, až nastane její čas.

"Teď je Livvy deset a my chceme jen to, aby byla šťastná. Pro nás je to naše milá, citlivá dcera, kterou milujeme. Je to naše malá holčička, žádný blázen nebo zrůda," říká táta Phillip.

zdroj: dailymail.co.uk, facebook.com

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Na malostranském hřbitově leží svatá holčička

Nejkrásnější a nejoblíbenější česká jména roku 2012

Dojemný příběh staré paní a osamělého chlapce