Rozvod na spadnutí: Bratr spal v matčině posteli
Začíná to nenápadně - miminko krásně hřeje i voní, je heboučké, roztomilé a k máminu či tátovu tělu se tak pěkně tulí... Jenže z jednoho večera je celá noc, z jedné noci týden a nakonec máte v posteli o člověka víc. A trojka, byť rodičovaká a nikoli švédská, není v tomto případě zcela ideální číslo...
Začíná to nenápadně - miminko krásně hřeje i voní, je heboučké, roztomilé a k máminu či tátovu tělu se tak pěkně tulí... Jenže z jednoho večera je celá noc, z jedné noci týden a nakonec máte v posteli o člověka víc.
A trojka, byť nikoli švédská, ale rodičovská, není v tomto případě zcela ideální číslo... Manželská postel je stavěná pro dva, začíná se nedostávat prostoru, nemůžete se volně převalovat ze strachu, abyste prcka nezamáčkli. A posléze už je natolik bystrý, že hrozí ztráta soukromí. Co s tím?
Buď syn, nebo já!
Jak hodně může dítě v posteli narušit do té doby fungující vztah rodičů, popisuje podnikatelka Bára. "Můj táta se kvůli bráchovi v rodičovské posteli málem s maminkou rozvedl! Dnes už nám to přijde úsměvné, ale tehdy to tak úplně nebylo. Dokonce se pamatuji, že se docela křičelo," vzpomíná.
Doporučujeme: Nejhorší věty, které si rodiče a děti říkají
"Přitom to začalo úplně nevinně. Já jako třináctiletá slečna jsem už měla dávno vlastní pokojíček, ale brácha, kterého si naši pořídili v poměrně pozdním věku, byl mazánek. Nepustil mámu ani do práce - prostě odmítl chodit do školky, a tak s ním zůstala doma až do šesti let. A ještě jako čtyřletý spával u ní v manželské posteli. Vždycky před usnutím se přitulil, máma musela mít na sobě silonovou košili a on hladil a mazlil tu látku, dokud neusnul. Prostě fajnšmekr...
Jenže táta, kterého synek vypudil na kanape v pracovně, to s lety začínal dost těžce nést. Až jednou bouchl do stolu: Buď on, nebo já! A myslel to vážně. Pochopila to i mamka, takže se brácha nakonec stěhoval do tátovy pracovny, otcův pracovní stůl se přesunul do obýváku a hlava rodiny se po letech vrátila do své postele. A určitě to bylo dobře, protože naši jsou spolu už čtyřicet let," uzavírá Bára.
Časy se mění aneb Ode zdi ke zdi
Názory odborníků na to, zda má dítě spát v rodičovské posteli, se různí. Dřívější výchova byla přísnější. Spaní s rodiči ve společné posteli považuje literatura z roku 1961 za hrubé vychovatelské provinění. "Žádné dítě nepotřebuje spát s matkou nebo otcem v jedné posteli. Jestliže se toho domáhá, je to jen proto, že jsme je tomu naučili. Rodiče na to krutě doplatí," varují autoři a dodávají, že jde o zvyk "velmi nehygienický". A též prý návykový - hrozí, že dítě "po vás bude lézt celý život"!
A co na spaní dětí říká dnešní odborná literatura? Tam je v některých případech trend úplně opačný: Maminky jsou podporovány v téměř bezmezném šátkování a tahání dětí po vzoru domorodých kmenů. Část psychologů se dokonce domnívá, že by dítě mělo spát s rodiči v posteli až do pěti let, a společné spaní považují za prevenci proti syndromu náhlého úmrtí novorozence.
Zapomeňte na příručky!
Obě strany mají dobré argumenty: Dítě spící s rodiči v jedné posteli nikdy nemá tak pohodlný, kvalitní a hluboký spánek, jako kdyby spalo samo. Ale: Dítě v rodičovské posteli se nestresuje ze své samoty, potřebnou energii může využít k růstu a svůj klid ke kvalitnímu odpočinku.
Jak se tedy zachovat? Podle sebe! Vlastní děti jsou vždycky jiné než ty z příruček a dokážou vás často překvapit reakcemi, které nikde nevyčtete. Stejně tak dopředu nikdy neodhadnete své odezvy. Pokud jste tedy alespoň trochu laskavá bytost, řiďte se vlastní intuicí. Máte-li pocit, že je miminku nejlépe s vámi, nechejte ho v posteli. Nebo postačí, když v ní pouze usne a v noci ho přenesete do jeho postýlky. Prostě zapomeňte na příručky a jednejte vlastním rozumem. A hlavně si užívejte chvil, kdy vás děti potřebují a vyžadují vaši přítomnost. Pominou rychleji, než byste čekali...
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Jak správně trestat děti, aby to splnilo účel?