Máme totiž informace přímo od zdroje - povídali jsme si na toto téma se zasloužilým porodníkem, MUDr. Hynkem Heřmanem.

MUDr. Hynek Heřman, PhD. Pracuje jako porodník šestnáct let. Začínal v okresní nemocnici v Benešově, nyní už dvanáct let pomáhá nastávajícím maminkám v Ústavu pro péči o matku a dítě v Podolí, v současné době jako vedoucí oddělení rizikového těhotenství. V místní porodnici se ročně narodí téměř 5000 dětí. Poměrně velkou část tvoří právě maminky s rizikovým těhotenstvím, o něž se stará ÚPMD v rámci statutu Perinatologického centra. Financovat špičkové vybavení porodnice a průběžné zvyšování kvalifikace lékařů pomáhá Nadační fond pro zdraví dětí, který před pěti lety založila společnost CENTRAL GROUP. Společně s panem doktorem Heřmanem jsme připravili sérii rozhovorů o moderním porodu, možnostech mírnění bolesti, nových přístupech lékařů, tatínků na porodních sálech a velké naději, kterou v sobě nese pupečníková krev.

Proč jste si vybral zrovna porodnictví?

Chtěl jsem pracovat s mladými zdravými lidmi. Když se vše daří, je to krásný pocit, ale naopak, když se nedaří, je to dvakrát horší.

Mají maminky šanci se do podolské porodnice dostat?

Vzhledem k tomu, že máme boom s porody, museli jsme zavést registraci, což je pro maminky trochu nepříjemnost. Ve čtrnáctém týdnu těhotenství musí podstoupit čekání na registraci. Ale tak to chodí u většiny velkých pražských porodnic.

A jak se tedy rodí v Podolí?

Pokud je vše v pořádku, chodí maminky na kontroly ke svému lékaři. Ten dle zvyklostí odesílá maminku k nám do poradny. Zhruba měsíc před termínem absolvuje žena kontroly už u nás v prenatální poradně. Provádí se zde konziliární ultrazvukové vyšetření, screeningová vyšetření, v případě, že se objeví problém, oddělení prenatální diagnostiky doporučí další postup, eventuálně hospitalizaci na oddělení rizikového těhotenství. Potom maminka přijíždí k porodu. Pokud porod už běží, jde přímo na porodní sál. Tam je s partnerem nebo jiným doprovodem, chodí za ní porodní asistentka a u porodu je vždy lékař. Pokud ještě porod není rozběhnutý, uložíme rodičku na oddělení rizikového těhotenství a čekáme.

Kdy odjet do porodnice?

V případě, že žena začne krvácet, tak okamžitě volat sanitku a jet do nejbližší porodnice. Pokud odteče plodová voda, tak se v klidu sbalit, pokud není nějaké jiné riziko, a vyrazit směrem porodnice. Rodičkám radíme, když přijdou kontrakce, počkat až začnou být pravidelné. Všechny informace dostane rodička v poradně.

Dá se nějak zmírnit strach maminek z porodu?

Nedá, každá žena se bojí. Můžeme pomoci přístupem, což se daří. Ale strach je určitým způsobem oprávněný. Pokud žena rodí poprvé, neví, do čeho jde, má obavu o dítě, obavu z bolesti, což je normální. Bolest se dá zmírnit, ale strach pouze přístupem personálu k ženě.

Může se nějak pracovat na psychice už před porodem?

Určitě - nečíst internet. Kolikrát nejsou články, které tam ženy píší, úplně stoprocentní. Pokud nenajdete opravdu kvalitní stránky, spíš se vyděsíte. Je potřeba maminkám říkat, že porod je přirozený, probíhá v pořádku a lékař je pro případ, když se něco nedaří, aby včas zasáhl. Jinak tomu necháváme volný průběh.

Jakými způsoby lze zmírnit porodní bolesti?

Od nejjednoduššího je to aromaterapie, sprchy, nahřívací polštáře, při silných kontrakcích se používá speciální plyn, který může maminka vdechovat při kontrakci na utlumení bolesti. A všeobecně známý epidural. Dříve se podávaly směsi, které maminku trochu poblouznily, od těch se ustupuje. Pokud nelze podat epidural, můžeme zvolit analgetika, ale ne moc silná, aby maminka byla schopná spolupracovat.

Jak se lékaři dívají na tyto metody, vítáte je?

Určitě, je to volba maminky. Je mnohem lepší, když žena spolupracuje, než když ji necháme trápit. V dnešní době už je to zbytečné. Takové ty ženy, co přijdou s porodním plánem a od začátku všechno odmítají, jsou nejčastější adeptky, že během prvních dvou kontrakcí chtějí prostředek proti bolesti. To jsou přesně ty případy, kdy si ženy vyčtou rady na internetu nebo jsou připraveny od neprofesionálních asistentek.

Je skvělé, že máte lidský přístup a maminkám pomáháte. Ne vždy to tak funguje.

Je to naše práce. Také záleží, jak na nás maminka reaguje. Některé ženy jdou do nemocnice už s tím, že si na všechno budou stěžovat a radši by rodily doma.

Může si maminka vybrat porodní polohu?

Ano, pokud není nějaký problém, komplikace z pohledu plodu nebo ženy.

Jaká poloha je nejlepší z pohledu lékaře?

Samozřejmě klasická, ale pokud chce žena rodit na porodní stoličce nebo na čtyřech, všechno je možné. Ale dříve nebo později většina žen stejně skončí vleže, protože jsou unavené a rády si odpočinou. Ono se i lépe tlačí, je to relativně přirozené.

Jaké jsou největší rozdíly oproti tomu, jak se rodilo dříve? Baby boom v sedmdesátých letech, maminky zvlášť, děti zvlášť, hromadný rozvoz „vánoček"...

Největší rozdíl je asi v přístupu, jsme hodně otevřeni. Pokud není žádná komplikace, necháváme vše na rodičích. Samozřejmě je jiné vybavení porodnic, boxy nejsou oddělené plentou, kde rodilo několik žen najednou. Každá maminka má svoje sociální zařízení, svůj pokoj, kde může být s partnerem. I sledování, pokud probíhá vše dobře, je mnohem méně intenzivní. To samé platí po porodu. Pokud žena kojí, novorozeně dobře přibývá, mohou jít třetí, čtvrtý den domů. Není nutné zůstávat týden v porodnici.

Co bylo podle vás největší zlo na tehdejších porodnických postupech?

Já už těch socialistických porodů moc nezažil, nastoupil jsem až po revoluci. Asi intimita u porodu. Sál, kde rodily tři ženy najednou, nebylo moc příjemné prostředí. Myslím, že přístup se lepší, i personál to začíná chápat. Řídíme porod až ve chvíli, kdy nastane komplikace.

Jediné, co zásadně neschvaluji, je porod doma. Od těchto žen je to trochu sobecké. Porodí doma, a když nastane komplikace, může být rodička převezena do nemocnice s velkou krevní ztrátou. Všichni lékaři se celou noc věnují jí, zatímco na ostatní maminky, které dodržují postupy, už služba nemá tolik času. Je to takové egoistické pojetí. Nehledě na to, že jde o život dítěti.

Mohou si maminky vyžádat porod císařským řezem, pokud to není nutné?

U nás to není možné, byť to některé ženy chtějí. Pouze z medicínské indikace.

Jaké jsou výhody a nevýhody přirozeného porodu oproti císařskému řezu?

Oba způsoby mají svá pozitiva a negativa. Císařský řez je operace, provádí se v nějaké formě anestezie, buď celkové, nebo epidurální. To mohou být komplikace. Operujeme v břiše, může dojít k poranění některého z orgánů, např. močového měchýře. Rekonvalescence po operaci je mnohem delší než po spontánním porodu a další těhotenství je rizikovější, protože žena má jizvu nejen na břiše, ale i na děloze.

Po spontánním porodu, pokud proběhne dobře, může žena odejít z porodního sálu bez problému. Téměř by mohla jít domů, což se v některých zemích děje. U nás čekáme alespoň 72 hodin na miminko. Ale pokud to normální cestou nejde, je císařský řez varianta. U spontánního porodu se na druhou stranu diskutuje, jak působí na pánevní dno a potom do budoucna na udržení moče a sestupy orgánů. Může dojít k poranění svalových součástí pánevního dna.

To je problém po více dětech?

Může to nastat i po porodu většího dítěte, po porodu kleštěmi a podobně.

Jak vypadá příprava před porodem a diskutované nastřihávání hráze?

Holení, klystýr, nastřihávání - to se řeší neustále. Klystýr a holení záleží na ženě, pokud chce rodit bez této přípravy, může dojít k vyprázdnění během porodu. Jsme na to zvyklí, je to věc rodičky. Pokud žena není oholena, může být horší hojení a obtížnější šití. Ohledně nástřihu se rozhodujeme až v závěru porodu. Není pravda, že žena, která rodí poprvé, musí být nastřižena. Na konci porodu přichází šití, v lokální anestezii. Toho už maminky mívají plné zuby, když mají po porodu a ještě přijde doktor se šitím. Není to nic příjemného, ale ve většině případů je to otázka pěti minut. Ale pokud má žena u sebe partnera, dívá se na miminko a je psychicky v pohodě, často si šití ani nevšimne. Je to takový zázrak, že po porodu maminka bolest zapomene a je schopná rodit znova.

Pane doktore, pokud by to nějak šlo, chtěl byste rodit?

Když bych si dal epidural… Určitě ne. Je to obdivuhodné. Je dobré, když muž u porodu je, ale s ženami bych neměnil. My máme zase jiné starosti.

Nadační fond pro zdraví dětí

Na podporu Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze 4 - Podolí založila v roce 2007 společnost CENTRAL GROUP Nadační fond pro zdraví dětí. „Finanční prostředky z Nadačního fondu pro zdraví dětí umožňují našim lékařům zvyšovat svoji kvalifikaci a odbornou úroveň - doma i na zahraničních sympoziích a kongresech, a umožňují tedy lékařům rychle zavádět do praxe nejnovější diagnostické a terapeutické postupy. Nadační fond nám i pomáhá pořizovat nové progresivní zdravotnické technologie, které bohužel nelze vždy získat z provozních zdrojů ústavu, přitom jsou ale předpokladem udržení mezinárodní odborné úrovně ÚPMD," říká doc. MUDr. Jaroslav Feyreisl, CSc., ředitel Ústavu pro péči o matku a dítě.

Kromě financování fondu zajišťuje CENTRAL GROUP i veškeré organizační a administrativní záležitosti, které s jeho činností souvisejí. Veškeré příjmy nadačního fondu tak mohou být v plné míře využity pro naplnění svého poslání.

Nadační fond pro zdraví dětí
tel.: (+420) 226 221 093, (+420) 605 204 817
fax: (+420) 226 221 070
www.zdravideti.cz
email: [email protected]

Podpořit Nadačního fond pro zdraví dětí můžete i na Facebooku!

--------------------------------------------------------------------------------

Porodnice - kterou si vybrat?