Proč se moje dítě nemusí dělit s ostatními
Od rodičů se čeká, že naučí dítě, aby ostatním půjčilo tříkolku a hned netlouklo lopatičkou caparta, který sáhne po jeho oblíbené bábovičce. Ne vždy však vstřícnost představuje ideální nástroj, jak vycházet s ostatními.
"To se nedělá, hned půjčíš holčičce tu panenku, ať si ji pochová! Nebuď lakomec, nechej přece chlapečkovi autíčko na chvilku! No tak, poděl se!" Takové výzvy slýcháte na pískovišti od rána do večera.
Od rodičů se čeká, že naučí dítě, aby ostatním půjčilo tříkolku a hned netlouklo lopatičkou caparta, který sáhne po jeho oblíbené bábovičce. Je přece dobře vychované! Politika dělení je převládající prvek výchovy, a je to dobře. Vstřícnost a obětavost učiní člověka šťastným v osobních vztazích.
Doporučujeme: 5 typů nemožných matek, které denně potkáváte na ulici
Ne vždy však představuje ideální nástroj, jak vycházet s ostatními. Protože ne všechny děti jsou ochotné se dělit a ne všichni rodiče je to učí. Netoužíte přece po tom, aby byl z vašeho chlapečka trouba dobrák nebo aby se z vaší holčičky vyrostla zneužívaná a zatrpklá ženská?
Maminka ho to nenaučila...
"Já prostě vstřícné dělení za každou cenu neschvaluji. Když o hračku mého syna projeví zájem jiné dítě, nejdřív počkám, až si s ní přestane hrát on sám. Dokonce mu ji klidně na chvíli schovám, když si třeba na chvilku odskočí, a přesto chce ji mít jen sám pro sebe," konstatuje maminka Denisa z Prahy.
"Vedla mě k tomu jedna příhoda. Syn si hrál v parku na pískovišti se svým oblíbeným červeným autíčkem. Přišel jiný chlapeček, maličko starší, a hračka se mu zalíbila a rozhodně ji vyžadoval. Vůbec nehrálo roli, že si s ní její majitel právě v té chvíli zaujatě hrál. Následovala typická dětská přetahovačka, ve které můj syn autíčko nakonec uhájil. Chlapeček se s pláčem rozběhl k mamince. Nic si z toho nedělej!
Maminka ho asi ještě nenaučila se o hračky dělit, prohlásila naštvaně na naši adresu. Vůbec ji nezajímalo, kdo je vlastník hračky, ani že NE je také zcela legitimní odpověď. A já si v tu chvíli uvědomila, že tam někde je hranice obhájení si svého. Od té doby syna učím, že se sice s kamarády dělit má, pokud chce, aby se i oni dělili s ním, ale také, že všechno má své hranice," vysvětluje maminka.
Je čas na střídání!
Podobný zážitek má i maminka Anna z Kladna, a zase s červeným autíčkem, i když o trochu větším. "Přijela k nám pouť a děti si užívaly atrakce. Moje dcera si oblíbila jedno červené autíčko na dětském autodromu. Vydržela v něm jezdit klidně půl hodiny. A přesně to také dělala, když přišla jiná maminka s dcerou, které se rozhodla nasednout právě do toho samého auta. Tak už jsi jezdila dost, je čas se střídat! vyzvala cizí maminka mou dceru bez ohledu na to, že vedle stála spousta volných autíček a některá skoro stejná. Jenže moje holčička tu paní zcela ignorovala, takže si nakonec musely vybral jiné autíčko. Měla jsem do toho vstoupit? Nemyslím. Dcera se ten den naučila obhájit si své - a neustoupit jen proto, že někdo jiný chce to, co má ona," vypráví Anna.
Dělit se ano, ale...
Touha maminek dát svému dítěti všechno, po čem zatouží, je pochopitelná. Pravda je také, že děti by se měly umět dělit - ale stejně tak měly by umět obhájit svoje vlastnictví. A naučit se vyrovnávat se zklamáním z toho, že nemohou mít vše, na co jim padne oko.
Tak to konec konců v reálném světě také nefunguje. Nemůžete si jít stoupnout na začátek fronty v drogerii jen proto, že neradi čekáte. A nevezmete spolucestujícímu v autobusu sluneční brýle z nosu jen proto, že se vám zalíbily. Tedy... neměli byste!
A právě podobné situace jako ty s červenými autíčky jsou ideální příležitostí naučit se rozlišovat, kdy je čas na přátelství a kdy na obhajobu vlastních zájmů. Při tom, kam se vyvíjí dnešní společnost, se to dětem bude hodit!
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Batolata potřebují kamarády: Pát tipů, kde hledat
Svatá matka: Sedm postižených dětí a manžel sebevrah
9 ostudných věci, které děláme, když nás nikdo nevidí
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
