Pravidla rodinné lásky: Jak přežít tchyni?
Tchýně a tchán, babička a děda vašich dětí. Když vám zaklepou na dveře, jásáte, nebo úpíte? Jak s nimi vyjít co nejlépe?
Tchýně a tchán, babička a děda vašich dětí. Když vám zaklepou na dveře, jásáte, nebo úpíte? Jak s nimi vyjít co nejlépe?
To je velmi individuální a hodně závislé na obou stranách. Zkušenost je nepřenosná. Nelze se na ni předem připravit. Někdy trvá idyla, jindy by vám Hollywood záviděl námět na horor. Problémy však mohou nastat, i když mluvíme o té nejlepší tchýni na světě.
Jak to tedy zařídit, aby vaše vlastní rodina fungovala, aniž by to cokoli změnilo na vzájemné lásce mezi manželem/manželkou a jeho/jejími rodiči? Nabízíme pravidla kontaktu, kdy si děti budou moci bez obav užívat dědečků a babiček a vy naopak rodinného klidu a štěstí.
Jedna rodina, jeden byt
Zapomeňte na společné soužití mladé rodiny s prarodiči v jednom bytě! Dobré vztahy zaručuje bezpečná vzdálenost. Pokud ekonomická situace nedovoluje osamostatnit se hned, měli byste k tomu cíleně směřovat. Kilometry musí zvážit každý sám: pro někoho je to přes ulici, pro jiného na opačném konci země. Počet kilometrů by však měl být překonatelný, aby babičky a dědové mohli vnoučky navštěvovat.
Odtud potud, ani o krok dál
Stanovte hranice, na nichž budete trvat. Dalo by se to shrnout slovy: Rádi vás uvidíme, ale ne kdykoli! Nehlášené návštěvy a bizarní pokusy o pomoc stopněte hned v počátku. Dohodněte návštěvy s dostatečným časovým předstihem a trvejte na jejich dodržování. Pokud má tchýně klíče od vašeho bytu a zjevuje se ve dveřích podle svých náhlých vnuknutí, je třeba zakročit. Stejně tak zjistíte-li, že si nemáte co obléct, protože se maminka rozhodla vám pomoci a všechno prádlo odvezla na vyprání k sobě domů.
Zaúkolujte a oceňte
Nejen vy řešíte novost situace. Také pro babičku a dědu jde o neznámé role, i oni si hledají své místo. Plnou rodičovskou kompetenci ztratili, ale ještě by rádi byli nějak prospěšní. Nebojte se proto poprosit je o pomoc, svěřit jim úkol, který je potěší a pro vás znamená značnou úlevu od každodenních povinností. Ostatně i vaše děti si potřebují odpočinout od rodičů a nasbírat nové zkušenosti s jinými lidmi. Babička a dědeček jsou k tomu ti nejpovolanější.
A protože nikdo z nás neslyší rád místo pozdravu kritiku, nevyčítejte prarodičům hned po návratu, že má dítě rozbité koleno, na sobě nemožné triko a že je málo natřené opalovacím krémem. Naopak, poděkujte a oceňte ochotu, nasazení a lásku, s jakou se vnoučkovi věnovali.
Vzdejte se iluzí
Zapomeňte na frázi „moje máma taková není". Všechny jsou takové a je třeba z toho vycházet. Proto se nepouštějte do předem prohraných bitev. Existují témata, ve kterých se nikdy neshodnete. Příklad: „Tohle nesmí papat? Ale prosím tě, my jsme přece taky na něčem vyrostli!"
Babičky jsou prostě jiná generace, a proto budou mít na výchovu vnoučků jiný názor. Pokud to děti vážně neohrožuje, povzneste se a ponechejte jim jejich vlastní prostor v době, kdy o dítě pečují. Nechte je vnoučky dokonce malinko rozmazlovat. Pro děti to bývá příjemná změna a pokazit vám je při svých občasných návštěvách prarodiče nestihnou.
Buďte laskaví, velkorysí a milující - a doufejte, že se vám to vrátí na vlastních vnoučatech. Nebo snad máte jiné zkušenosti? Diskutovat o tom můžete pod článkem.
