reklama

Pohádka na víkend: O želvě, která milovala balet

"Čert aby do toho!" zamručela želva Grétka. Co je to za život? Copak ji nemohou někdy vzít s sebou do knihovny? Kdyby si aspoň mohla podložit bradu tlapkami, ale nedosáhne si tam...

Foto: Isifa/Thinkstock

Týden co týden vám přinášíme takzvané pohádky na víkend. To, abyste měli zásobu a mohli tak dětem předčítat, nebo si i tvořit vlastní pohádkovou knihovnu. Další z "nekonečné" řady víkendových pohádek je tu.

"Tak já jdu!" zahlásil Alík směrem k akváriu.

"Hmmm..." ozvalo se zevnitř.

Alík stáhl z botníku svůj obojek a šel ho položit na stůl páníčkovi, který zrovna hledal něco v prádelním koši. Na zem letěla mikina, bota a svetr... a pak si páníček nasadil brýle. Usmál se, navlékl Alíkovi obojek a vyrazili.

V akváriu se leskl žlutočerný krunýř. Uvnitř se v šeru zablýsklo malé korálkové očičko. Želva Grétka pozorovala hřbety knížek v knihovně a rozmrzele bručela. Co je to za život? Copak ji nemohou někdy vzít s sebou? Kdyby si aspoň mohla podložit bradu tlapkami, ale nedosáhne si tam. Natož aby vylezla z akvária a vydala se na procházku.

"Čert aby do toho!" zamručela želva a na plakátě za jejími zády se zajiskřilo. Želva zvedla čenich a nasála trochu spáleného vzduchu. Na plakátu se zaleskly obrázky loutek z výstavy. Kašpárek, král, princezna, vodník, ježibaba a čert. Ne, počkat - čert? Určitě byl včera na plakátě i čert, Gretka přece na ten plakát kouká už pět let!

"Ble ble ble ble ble!" ozve se za Gretkou. Žlutočerný krunýř se kolíbavě otočí a želva vykulí oči jako žába. Na písku kousek od misky s pampeliškovými listy stojí čert chlupatým bříškem, červeným kopýtkem a s razítkem Muzeum loutkářských kultur na zadečku.

"K vašim službám," povídá čert a ukousne si kus pampelišky.

Pak se Grétka probudí. Je odpoledne a Alík ještě pořád není doma z procházky. Asi se mi něco zdálo, myslí si Grétka. A trochu se natáhne pro kousek listu. Ještě kousek, ještě… Počkat? Co to, co se to… Co to za mnou? Propána, Grétka je venku z krunýře! Krunýř leží v písku a Grétka na něj kouká od misky! "No tohle," drbe si růžové bříško. "Tohle jsem si přece vždycky přála!"

Když se Alík vrátí z procházky, běží jako vždycky hned k akváriu. Ale co to? Gretka spí? Grétko?

"Baf!"

"To koukáš, co?" zajíká se Grétka za kamenem u misky. Poskakuje, válí sudy a dělá kotrmelce v písku. Alík má oči navrch hlavy.

"A můžu spát na zádech!" křičí Grétka. "Hned zítra začnu s baletem! V knihovně je o tom celá police," líčí želva a ráchá si bříško v misce s vodou. Pak se trochu uklidní a začne vyprávět Alíkovi o svém snu.

Příští dny se Grétka nezastaví. Právě se ladně drží misky a v odrazu skla sleduje své grand plié. Ještě dvě arabesky a pak assemblé s dopadem do páté pozice. Alíkovi málem zaskočí granule.

Jenže co ten čert? Přece to není jen tak… Za všechno se platí! I v pohádkách. A zvlášť když si začnete s čertem...

Jednoho dne připadala Alíkovi Gretka trochu posmutnělá. Říkal si, že jí možná nevyšla nějaká baletní figura, ale ani druhý den se to nezlepšilo. Ani třetí den a ani příští týden to nebylo lepší. Dokonce přestala s tréninkem. A tak musela říct Alíkovi celou pravdu: Ve středu večer, přesně za tři měsíce od podivného snu s čertem, si pro ni z pekla přijdou

To ovšem Alík nehodlá jen tak nechat. Strčí želvě tlapku do akvária, želva přeskáče po jeho zádech na koberec a odtud na židli a do knihovny. Zbytek dne stráví oba ponoření v knihách. Každou chvilku jeden z nich vyskočí: "Už to mám!... Ne… Počkej… Tak nic, to by nefungovalo."

Uplynou ještě tři dny. Alík pátrá po celém bytě, ptá se psů ze sousedství, kanárka paní Hopsové, který má klec v okně. Dokonce došel i pod jabloň, na které sedávají tři zrzavé kočky. Jedna ho pěkně sekla do ucha, ale nakonec ho nechaly, ať jim poví, co se stalo. Pak se všichni čtyři vypravili k Alíkovi domů.

"Nečurat, neožírat fíkus a nepoškrábat křeslo!" zavelel Alík a zrzavé kočky se ušklíbly jako by je nic takového nikdy ani nenapadlo. Když přišel páníček z práce, nemusel by si jejich návštěvy vůbec všimnout, nebýt toho nepořádku na podlaze v pokoji. Tisíce droubounkých papírků rozcupovaných po celé místnosti! A plakát z Muzea loutek pryč!

"No fuj! Alíku!" rozlobil se páníček a vůbec ho nenapadlo, že Alík by tak vysoko na plakát nikdy nedosáhl. Ještě ten večer shořely zbytky plakátu v krbu a Alík za trest nedostal večeři.

Čert se neukázal. Ani druhý den. Ani třetí. Ale každou neděli, když je páníček pryč, se koná na terase malé baletní antrée. Jen Grétka, starý gramofon a pár diváků. Především tři zrzavé kočky, Alík a kanárek paní Hopsové.

 

Lockdown je jediná šance. To, k čemu směřujeme, je smutné a tragické, říká Levínský | Video: Martin Veselovský
reklama
reklama
reklama