Máte doma lenocha, nebo pytel hadích ocásků?
O tom rozhoduje vrozený temperament dítěte. Proč ho ale někdy i vlastní sourozenci mají tak rozdílný? O tom rozhoduje spousta okolností: genetické vlohy, působení okolí a později také sebevýchova. Jak jste na tom vy s vaším potomkem?
O tom rozhoduje vrozený temperament dítěte. Proč ho ale někdy i vlastní sourozenci mají tak rozdílný? O tom rozhoduje spousta okolností: genetické vlohy, působení okolí a později také sebevýchova.
Jak jste na tom vy s vaším potomkem? Je to veselý rošťák, sangvinik, který si z ničeho nic nedělá, nebo naopak utrápený, plačtivý a zadumaný melancholik? Či snad máte doma vznětlivého a nevyrovnaného cholerika, případně pomalejšího, klidného a vyrovnaného flegmatika? Poradíme vám, jak je vychovávat!
Sangvinik - šikovný malý rošťák
Sangvinické dítě je veselé, živé a nestálé. Špatně se soustředí, je povrchní. Svou sílu, vyrovnanost i pohyblivost čerpá ze všeho, co probíhá rytmicky. Ze srdečního pulsu, z krevního oběhu, z nádechu a výdechu. Takovou pravidelnost vyžaduje způsob života a hra těchto dětí, které obvykle bývají velmi pohyblivé a šikovné. Jsou přelétaví jako motýlci, rychle mění nápady a s nimi i hry, protože je snadno ovlivní něco nového.
Sangvinické děti bývají oblíbené, ale říká se o nich, že zlobí. Dítě se sangvinickým temperamentem je ve své podstatě harmonické, ale ke svému životu nutně potřebuje rytmus, který mu pomáhá udržovat vnitřní harmonii. Poskytneme-li dítěti vedení, výchova se bude dařit lépe. Nespěchejme, dejme mu dostatek času a prostoru na odreagování (těkání), byť jen v myšlenkách a jeho fantazii. Nejvíce takových příležitostí máme například při hře či při společných činnostech v domácnosti.
Melancholik touží po lásce
Melancholické dítě má sklony být smutné, plačtivé, brzy se unaví, bývá hodně zadumané, bolí je často hlava a mívá zažívací potíže. Melancholické dítě je náročné na duševní a duchovní potravu. Rádo poslouchá a prožívá příběhy jiných lidí, ve kterých je obsažena určitá tragika a osudovost hrdinů. Těmito prožitky se odpoutává od vlastního vnímání tragičnosti. Dopřejme mu tedy dostatek takových příběhů a pohádek. Tyto děti mívají rády hudbu a zvláště pak sentimentální melodie. Mnohem účinnější než dítě rozveselit je umožnit mu hluboké prožitky.
Melancholické děti špatně snášejí studenou vodu a velmi milují teplo, proto bychom je neměli sprchovat studenou vodou. Preferují sladká jídla a k životu je potřebují, ale měli bychom dbát na vyvážený jídelníček. Výchovné působení by mělo směřovat k odlehčení jejich údělu. Velmi pomáhá pohyb, nejlépe ve spojení s rytmickou hudbou. A mějte na paměti, že melancholické děti jsou rády hýčkány, intenzivně prožívají pozornost okolí a potřebují mnoho porozumění i lásky!
Cholerik: pěkný nápor na rodiče
Cholerické děti jsou velmi prudké a vznětlivé, z očí jim doslova šlehají blesky. Bývají kruté, jen aby prosadily svoji vůli, a teprve pak lépe spolupracují. Malý cholerik má rád dramatické příběhy a hluboce je prožívá. Potřebu dobrodružství naplňuje odvážnými kousky, ačkoli ví, že se to nesmí. Lásku ke svému okolí často vyjadřuje fyzickými projevy, jako je bouchnutí či plácnutí. Nepotřebuje většinou dlouho spát a v jídle není vybíravý.
Předností cholerického temperamentu je rozhodnost, akceschopnost, dynamika a silná vůle. Nebezpečí je však v rychlém rozhodování, které nemusí být vždy dobře promyšlené. Je dobré, když dítě zjistí, že na něco nestačí a přizná si, že by se k něčemu neodvážilo. Ale na to musí přijít samo!
Při výchově cholerického dítěte potřebujete obrovskou dávku trpělivosti a sebeovládání, klidné a inteligentní vedení, protože jemu samotnému se nedaří udržet svoje projevy na uzdě. Dospělý musí zůstat i v době jeho nejzuřivějšího projevu naprosto klidný a mírný. Cholerické dítě je třeba zaměstnat, aby mohlo uplatnit svu obrovskou sílu a vůli. Nechme ho fyzicky vyžít a maximálně se vyřádit. A pozor na ironii a výsměch! Cholerické dítě (ostatně každé dítě) je na ně velmi citlivé. Když mu poskytneme dostatek láskyplného vedení a opory, odmění se nám oddaností a láskou.
Flegmatik miluje teplo a jídlo
Flegmatické dítě je klidné až pomalé, málo vzrušivé, pasivní. Na okolí působí jako by bylo duchem nepřítomno. Malý flegmatik se řídí pravidelným a neměnným rytmem. Ví, kdy je čas k jídlu nebo ke spánku, je pedantické ve vyžadování řádu. Proto také bývá velmi spolehlivé ve všech činnostech, při učení i při hře. Není ale schopno rychlého uvažování a bystrých logických reakcí, chápe a učí se pomalu, často mívá s učením problémy.
Jednoznačným kladem flegmatika je výborná paměť. Snadno osvojí všechno, co se dá naučit opakováním a procvičováním. Kamarády většinou nemá, protože je pro ně nudné. Ačkoli žije v láskyplné a milující rodině, nebývá schopno se citově projevovat, což si kompenzuje jídlem. Flegmatické dítě mívá rádo sladká a těžká mastná jídla, ale také jakékoli jídlo obecně. Miluje teplo, spí rádo, dlouho a tvrdě.
Cílem výchovy by mělo být překonávání negativních projevů tohoto temperamentu a probouzení vlastností jako spolehlivost, vytrvalost, pravdomluvnost, věrnost či pořádkumilovnost. Vytvoříme-li si s ním silné citové vazby, zjistíme, že láska flegmatika je trvalá a věrná.
zdroj: Babyweb.cz
Každé dítě je jiné!
Nelze vaše dítě jednoznačně přiřadit k jedné z těchto charakteristik? To je naprosto v pořádku! Osobnost každého člověka bývá složitější než pouhé rozškatulkování do čtyř typů. Obecně platí, že typicky dětský temperament je sangvinismus, který se proplétá všemi ostatními temperamenty. Vzniká tak temperament sangvinicko-flegmatický či sangvinicko-cholerický, ale mísit se mohou i ostatní druhy temperamentu mezi sebou. Proto je třeba ke každému dítěti přistupovat individuálně."Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
