V malém domku za košíkem s dřívím u krbu č.p. 2 bydlel Zajíček s natrženým uchem. Byl to zajíček vycpaný lněnými semínky, takže to ouško ho ani moc nebolelo. Ale trápilo ho to, to ano.

Hlavně proto, že kvůli tomu natrženému oušku řekla jeho holčička Terezka: "Ten zajíc se rozbil! Koupíte mi nového?" A hodila ho potom za dříví.

Od té doby se ale neměl vůbec špatně. U krbu bylo teplo a ke košíku si chodil lehat huňatý retrívr Bob. Nechal Zajíce spát ve svém kožichu a vyprávěl mu, jak to vypadá venku. Poslední dny už byly prý všechny ulice zářily ozdobami. Na domech, lampách i stromech visely girlandy světýlek a každý truhlík byl ozdobený chvojím. V kamenných korytech u knihkupectví prý mezi chvojím zářily větvičky s červenými bobulemi a v některých zahradách postavily děti ze sněhu legrační postavičky s nosy z mrkví.

"To musím vidět!" vykřikoval zajíc. Marně mu Bob vysvětloval, že venku to není nic pro něj. Bál se, že mu navlhne lněná výplň bříška. Zajíc ho prosil tak dlouho, až se Bob nechal přemluvit. Jednou navečer vzal opatrně zajíce do tlamy a vynesl ho na zahradu.

"Takhle nic nevidím! Nech mě vylézt ti na záda!" křičel zajíc a třepal Bobovi tlapkami v tlamě. Když ho pes pustil, vysápal se mu do kožichu a rázem vykulil oči. Něco takového nikdy neviděl! Ulice zářila jako nějaká zlatá cesta do pohádky. "Prosím, prosím! Pojďme dál, chci vidět to knihkupectví! Říkal jsi, že tam mají ve výloze pohádkové domečky!" přemlouval psa zajíček a sápal se kožichem co nejvýš, aby mu nic neuteklo.

Bob se zadíval do okna jejich domu a když viděl, že Terezčina maminka má plné ruce práce s cukrovím, vydal se ulicí k městu. Netrvalo dlouho a mezi nazdobenými domy se ulice zhoupla dolů k mostu. Zajíček si prohlížel bruslaře na řece a taky svátečně vyzdobené lucerny na mostním zábradlí. Za mostem, v úzké uličce s mnoha malými obchody a kavárnami bylo i knihkupectví. Ve výloze mezi mnoha vystavenými knížkami stál jako nějaká snová krajina vyřezávaný Betlém. Zajíček se natahoval, aby viděl každou maličkost. V malé chaloupce s chatrnou střechou viděl stát nějakou paní a pána, kteří se skláněli nad kolébkou. Ta ale byla úplně prázdná. Bob tvrdil, že na Štědrý den se v kolébce objeví děťátko a do druhého dne budou ve výloze také spousty darovníčků s jídlem, peřinkami, květinami a zpíváním pro miminko. Dokonce se prý objeví i tři králové! Zajíček byl u vytržení! U toho musí být!

Bob zrovna očichával chodník pod výlohou, když se ozvalo od mostu: "Bobe! Bobe, ty chlupáči! Tys nám dal!" A od mostu se blížil jeho pán i s paničkou a ve chvilce už ho na vodítku odváděli domů. Co ale bylo nejhorší, Zajíček byl pryč! Snad sklouznul z jeho kožichu, snad sám seskočil, kdo ví. Prostě byl pryč. Tu noc vyl Bob žalem tak dlouho, dokud po něm sousedka nehodila botu.

Uplynulo ještě pár dní a rodina pejska Boba se vydala na sváteční procházku. Město zapadané sněhem vypadalo pohádkově, cesta křupala a třpytila se v odlesku růžového slunce a maminka všechny táhla také ke knihkupectví, aby se podívali na Betlém. Bob byl tomu nápadu moc rád a spěchal ze všech nejvíc. Však táhl paničku tím směrem při každém venčení, jenže doteď nebyl čas na dlouhé procházky. Už byli u výkladu. Bob čenichal všude kolem a pak nakoukl i do výlohy. No tohle?!

Vyskočil a opřel si tlapy o výlohu. Uprostřed knížek stálo malé stavení. Byla v něm paní s pánem sklánějící se nad kolébkou. V kolébce leželo miminko zabalené v seně a zezadu na něj teple dýchal oslík a býček. K Betlému v proudech mířily figurky darovníčků s vánočkou, jablky, stádem oveček nebo housličkami a klarinetem. A mezi nimi, s šibalským a šťastným úsměvem taky hadrový zajíc s natrženým ouškem. Nevím, jak se dostal dovnitř. Ale od té doby ho pes Bob našel mezi darovníčky každý rok.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

Pražská zoo: želvy, které utekly z talíře!

Vystup si s tím řvoucím spratkem z tramvaje!

Babské rady: K čemu poslouží ocet? Jak na skvrny?

Vstoupit do galerie | 19 Mláďata v pražské zoo jsou roztomilá stejně jako lidská