reklama

Pít před dětmi alkohol: Ano, nebo ne?

Máma se sklenkou vína v ruce. Táta který vesele "panáčkuje" s kamarády. Kde je hranice alkoholismu a co z chování rodičů může poznamenat psychiku malého dítěte? Když se rád napije táta, bude syn alkoholik?

Foto: Isifa/Thinkstock

Máma se sklenkou vína v ruce. Táta který vesele "panáčkuje" s kamarády. Kde je hranice alkoholismu a co z chování rodičů může poznamenat psychiku malého dítěte? Když se rád napije táta, bude syn alkoholik?

Úplně vyloučit se to nedá. A i když si to rodiče možná neradi připouštějí, sklony k alkoholismu jsou nejen dědičné. Velkou roli hraje také sociální vzor. Jestliže si prcek pamatuje velkého tátu převážně s půllitrem pěnivého moku, počítejte s tím, že tento atribut zahrne mezi věci, které jsou dobré. Jinak by přece jeho táta nepil!

Kamarádi umí přesvědčit...

Špatný příkladem vůbec nemusí být klasický hospodský opilec. Mnohou příležitost ke konzumaci alkoholu poskytuje úplně obyčejný sousedský život. "Bydlíme na vsi kousek za Prahou, kde se nás sešlo několik sousedů s malými dětmi. Máme toho hodně společného, o víkendech se často navštěvujeme, grilujeme a dáme si k tomu sem tam pivko nebo víno. A tak si říkám - zatím je naše holčička malá, ale až odroste, nebude to brát jako normu chování, když vidí, jak se otevírá jedna láhev za druhou?" ptá se fotograf Martin z Berouna.

Doporučujeme: Pijte jako prezident aneb Jak se pozná alkoholik?

"My jsme z toho také měli obavy, ale vypadá to, že děti si umí věci docela dobře přebrat," říká jeho sousedka Alice. "Náš sedmnáctiletý syn je také od dětství svědkem toho, že si jednou, dvakrát týdně otevřeme láhev vína, s alkoholem však problémy nemá ani ve svém bouřlivé věku: dá si s kamarády dvě pivka a v pohodě se vrací domů. "Pro mě je normální, když vidím že si naši občas otevřou víno a povídají si, tátu jsem viděl opilého snad jednou dvakrát za život a mámu vůbec. Alkoholismus považuju za důsledek mindráku, cestu k utápění starostí - nemám potřebu se ožrat a být nechutnej," dodává její syn Tomáš.

Nepij, budeš hloupej!

Pokud u dospělého nevznikne závislost na alkoholu, může sklenička kvalitního pití zpestřit život a navodit lepší náladu. Tělo dokáže etanol v přiměřeném množství bez problémů vyloučit. Je ovšem třeba mít na paměti, že úplně jinak ho odbourává organismus mužů a jinak organismus žen.

Co všechno s námi provádí alkohol? Sledujte ZDE >>

A zdaleka nejhorší účinky má na děti. Přesto právě ony si k němu podle statistik nacházejí cestu ve stále útlejším věku. Při časté konzumaci alkoholu dětmi přitom roste pravděpodobnost onemocnění jater, jelikož tento orgán ještě není schopný rychle odbourat škodlivé látky. Poškozen bývá také nervový systém. Alkohol také omezuje a mění průběh tělesných i duševních změn v době puberty včetně vytváření mozkových sítí. Následkem může být nižší schopnost soustředění, horší paměť a problémy s učením. Závislost přitom vzniká u dětí mnohem rychleji než u dospělých. Opravdu tedy platí pořekadlo - Nepij, budeš hloupej!

Táta pije, synek bude taky...

Jak nenasměrovat děti na cestu do pekel? Především jim nedávejte vlastní špatný příklad. Jak už bylo zmíněno výše: vy jste pro ně vzor, kterým se řídí. U dětí, pro které je pití v rodině běžnou záležitostí, bývá riziko alkoholismu mnohem vyšší. Často se opakuje stejný scénář - když byl na alkoholu závislý otec, stane se závislý i syn. Vliv na dítě má samozřejmě i širší rodina, škola či vrstevníci. Proto o je třeba alkoholu i jiných návykových látkách s dětmi otevřeně mluvit a pravdivě je informovat.

Jak poznáte, že dítě pije? Zcela jasným důkazem pití je samozřejmě nález láhve od alkoholu v pokoji dospívajícího, svědectví důvěryhodné osoby nebo samotná opilost dotyčného. Mezi varovné známky lze pak uvést přátele dítěte, kteří holdují alkoholu, krádeže, útěky z domova, změnu přátel, vyšší potřebu peněz, zhoršení prospěchu, nespolehlivost, uzavírání se do sebe, nadměrnou činorodost či naopak apatii.

Pokud na podobný problém doma narazíte, je třeba vyhledat odbornou pomoc. Důležitá je spolupráce rodiny s psychology a se školou, ale hlavně spolupráce obou rodičů. Řešení potom nepředstavují fyzické tresty, ale trpělivost, stanovení jasných hranic chování a jejich důsledné dodržování.

zdroj: Zdravě.cz, forum-psr.cz

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Rychlostudent? Šest vysokoškolských titulů za sedm let!

Na malostranském hřbitově leží svatá holčička

Jak bojovat s obezitou domácích mazlíčků?

reklama
reklama
reklama
reklama
reklama