Zlo, které opanovalo hřbitov po oživení mrtvého, pozitivní energie ve zbořeném klášteře a hrad jako brána do jiných dimenzí… Vydejte se s námi na výlet a navštivte nejzáhadnější místa v Čechách a na Moravě.

Pověst o kostele sv. Máří Magdaleny u Velhartic inspirovala Karla Jaromíra Erbena k napsání hororové balady svatební košile, atmosféru zbořeného kláštera v Dolních Kounicích zase zachytil ve své básni Rosa Coeli moravský bard Jan Skácel. Vydejte se s námi po stopách básníků, ale našlapujte opatrně. Možná se setkáte s věcmi mezi nebem a zemí, které přesahují možnosti obyčejné lidské mysli…

Temné zlo na velhartickém hřbitově

"Tu na planině široké stavení stojí vysoké. Dlouhá a úzká okna jsou a věž se zvonkem nad střechou." Tak popisuje Karel Jaromír Erben kostel sv. Máří Magdaleny u Velhartic. Opravdu stojí v polích kousek od lesa. Pochází už z roku 1373 a obklopuje ho na první pohled úplně obyčejný vesnický hřbitůvek. Když se ale zatouláte do jeho jihovýchodní části, ucítíte plíživé zlo, jež přetrvalo staletí.

Podle pověsti se místní dívka zamilovala do mládence, který padl v bojích. S jeho smrtí se nedokázala vyrovnat a vytrvale odmítala další nápadníky. Jeden ze zhrzených mužů pak ze žárlivosti a pro pomstu oživil na hřbitově mrtvolu jejího milého, aby si "neživý" vzal s sebou do hrobu "tu živou", která ho odmítala milovat. Stopy černé magie, jež se při obřadu uvolnila, jsou zde prý patrné dodnes a citliví lidé tam vnímají negativní energii. Dá se vystopovat na hřbitově i u bočního vchodu do kostela.

Doporučujeme: Posmrtný život existuje, tvrdí neurochirurg z Harvardu

Veškeré snahy hřbitov "očistit" se zatím míjely účinkem. Možná právě proto se na štítu kostela objevuje několik skvrn, které při pozorném pohledu připomínají dívčí tvář. Je to tvář dívky z Erbenovy balady, obličej jiné ženy, která poblíž kostela kdysi tragicky zahynula, nebo připomínka ještě dávnější tragédie? To nikdo neví. Jisté je, že nový nátěr ji na chvíli setře, pak ale vždy znovu vypluje na povrch, jako by chtěla světu cosi naléhavého sdělit. Nejlépe ji uvidíte ze silnice do Nemilkova.

Zázraky v Dolních Kounicích

Syrová gotika vepsala do kamene vášeň i víru a možná také něco navíc. Místo klenebních oblouků hledíte do oblak, místo rudého věčného světla osvětluje chrámovou loď bledý měsíc. Z kůru nezní dunění varhan a chorál věřících, ale volání sýčka doprovázené  kvílením větru...

Jsou to je trosky: obvodové zdi svírají půvabný, ale nepěstěný rajský dvůr a mohutné průčelí s působivým vstupním portálem. Kolik pozitivní energie se však ve zbořeném klášteře skrývá! Klášter Rosa Coeli  neboli Růže nebes v Dolních Kounicích působí na citlivější jedince přímo magicky. Je až s podivem, jak dokážou trochu těžkopádné zdi z dob rané gotiky zlepšit náladu! Psychotronikové, a nejen oni, sem jezdí dobíjet energii.

Čtěte také: Chlapec se vzpomínkami mrtvého: Zabili mě ve válce!

Nejstarší ženský klášter na Moravě patřil premonstrátkám a postavit ho dal koncem 12. století Vilém z Pulína na přímý rozkaz papeže. Bylo to za trest, protože na svých válečných výpravách plenil kostely v Rakousích. Asi je plenil důkladně, proto si dal na stavbě moravského svatostánku opravdu záležet. Podle dochovaných zbytků musel být původní klášter monumentální a kounický probošt býval jedním z nejvýznamnějších moravských prelátů.

Na počátku 16. století však nastala krize víry. Probošt Martin Göschl přestoupil na luteránskou víru a oženil se s jednou z jeptišek. Morálka ostatních sester tím značně poklesla. Bez zábran se stýkaly s chlapci, až na nátlak olomouckého biskupa musel Göschl Dolní Kounice opustit. Za jeho nástupce Jana však  konvent zcela zanikl a víru připomíná jen jeptiška, který prý byla zazděná v severní části stěny. Pokud si chcete užít magickou atmosféru, navštivte klášter v noci. Prohlídky s doprovodným programem proběhnou v sobotu 27. června a 24. srpna vždy od 20 hodin.

Hrad Houska: brána do jiných dimenzí?

Prokletý. Magický. Pekelný. Tak mu říkají. Stačí se na něj zvenku podívat, a hned je vám jasné, že má obrannou funkci. Uzavřená čtvercová dispozice připomíná spíš kasárna než sídlo rozmařilé šlechty. Jenže koho vlastně chránil?

Podle časopisu Fantastická fakta hrad stojí v místě bez strategického významu. Nikde poblíž nevedla zemská stezka ani hranice. Neexistuje důvod, proč by měl být v pusté krajině bez zdroje vody zbudován. Navíc je obranný systém zaměřen spíš proti vnitřnímu nepříteli. Co když ve skutečnosti nejde o obranu proti dobytí zvenku, ale hrad naopak střeží, aby se něco zevnitř nedostalo ven? Něco opravdu strašného?

Podle legendy vyrostl hrad okolo průrvy, která ústila přímo do pekla a v jejím okolí se potloukali duchové hrůzných podob. Když chtěli lidé "díru do pekla" prozkoumat, spustili do ní odsouzence, který si měl statečným činem vysloužit svobodu. Za chvíli začal nešťastník křičet, že je tam pekelný smrad a že už ho čert chytá za podzádí... Svobody si neužil - vytáhli ho napůl šíleného. A tak díru raději zasypali, aby zabránili zlým duchům v přechodu do našeho světa.

Co bylo tím peklem? Svět natolik odlišný od našeho, že jeho obyvatele považovali středověcí lidé za ďábly? V podzemí hradu jsou prý pohřbeny "věci" a kostry nelidí, vchod však ještě nikdo nenašel. Možná se nachází pod hradní kaplí, možná pod studnou... Střeží ho prý strašlivý černý mnich v kápi bez obličeje. Teprve nedávno na hradě objevili tajnou místnost, o níž nebyla v žádných dokumentech zmínka. A kdo ví, jaká další překvapení tam ještě čekají!

zdroj: praha-levne.cz

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Jediný český superman: hrdina, nebo šmírující úchyl?

5 nejtemnějších tajemství, jež mají ženy před manžely

Zavařování bez chemie a zbytečného cukru