Náš syn žil jen 10 dnů: Milovali jsme ho každou vteřinu
Robbyn a Josh Blickovi věděli, že jejich syn nemůže dlouho přežít. Přesto mu dali šanci se narodit a zahrnuli ho láskou. Osud mu vyměřil pouhých deset dní života.
Robbyn a Josh Blickovi věděli, že jejich očekávaný syn nemůže dlouho přežít. Přesto mu dali mu šanci se narodit a zahrnuli ho láskou.
Dostal jméno Zion. Jako pahorek Sijón v Jeruzalémě, kde bibličtí proroci očekávají příchod Hospodina. Jako naděje. Osud mu vyměřil pouhých deset dní života.
Jsi náš, ať to dopadne jakkoli
Když Robbyn a její manžel Josh Blick, který je pastorem v křesťanské komunitě, zjistili, že jejich syn bude mít závažnou genetickou poruchu, nevzdali to.
Doporučujeme: David, chlapec z bubliny - život strašnější než smrt
Dali dítěti šanci a rozhodli se strávit všechen svůj čas s ním, ať už to dopadne jakkoli. Jejich statečný boj popsala maminka Robbyn pro Today.com.
Edwardsův syndrom, rozsudek smrti
"Okolo dvacátého týdne těhotenství jsme se dozvěděli zprávu, který je nočním můrou všech rodičů: Náš syn má genetickou deformaci zvanou Trizomie 18, která je neslučitelná se životem. Lékaři nám poskytli všechny informace, fakta i jejich vlastní zkušenosti se dětmi, které se takto postižené narodily. Každé jejich slovo vyvolávalo strach. Naše víra a vše, čemu jsme od dětství věřili prošly těžkou zkouškou," vzpomíná Robbyn.
Genetická vada zvaná Edwardsův syndrom je způsobena nadpočetným chromozomem. Místo obvyklých 46 chromozomů uspořádaných ve 23 párech jich postižení jedinci mají 47. Celkem 22 párů a jednu trojici chromozomu 18 - proto se také vada nazývá někdy Trizomie 18. Takto postižení novorozenci mají nízkou porodní váhu, deformované tělo i vnitřní orgány. Průměrná doba přežití jsou asi 2 měsíce. Třetina dětí umírá během prvních čtyř týdnů, pouze 10 % přežívá rok života. Zion patřil k těm průměrným.
Přesto žil šťastně, i když jen krátce - rodinné fotky to prozrazují:
Držela nás naděje
"Každý život, i ten nejmenší, je důležitý a má smysl. Tak jsme se rozhodli oslavit ten našeho syna bez ohledu na to, že vše hrálo proti němu. Chtěli jsme zdokumentovat co nejvíc z jeho krátkého života, protože jsme věděli, že čas, který nám osud vymezil, je velmi nejistý. Nakonec jsme s ním mohli pobýt deset krátkých, nejkrásnějších dní," vysvětluje maminka, proč se odhodlala dítě donosit.
Čtěte také: Elenka, holčička, která chtěla žít
Jak těhotenství pokračovalo, každá schůzka s lékaři, každé připomenutí porodu vyvolávaly pochyby a nejistotu. "Ale naděje je tam, kde nám dá sílu pokračovat dál. Máme úžasnou rodinu a přátele, kteří nás podpořili a drželi celou dobu nad vodou," dodává Robbyn.
Zionovi čtyři starší bráškové věděli, že se narodí hodně nemocný a nebude s nimi dlouho. "Má první myšlenka byla ušetřit je, ponechat jim nevědomou nevinnost. Přišli mi příliš mladí na to, aby se museli vyrovnávat se smrtí a ztrátou. Ale nakonec jsme se přes to všechno dokázali společně přenést. Hodně nám pomohla modlitba. Byla to dlouhá cesta. Mé srdce se trápilo. Mé tělo mě omrzelo. Ale mysl byla zakotvena v naději. Věřím, že se jednou zase setkáme celá rodina," uzavírá Robbyn vzpomínku na syna.
Jen 800 000 vteřin
Zion Blick žil deset dní, tedy více než 800 000 vteřin. Každá z nich byla naplněna láskou. Na rozloučenou otiskli táta s mámou i bráškové své dlaně na malou bílou rakev...
Když Zion zemřel, vytvořil jeden z rodinných přátel o jeho krátkém životě šestiminutové video. Příběh mámy a táty, kteří dali šanci tak kratičkému životu a zahrnuli ho láskou, vzápětí oblétl celý svět. Životu, který by se mohl zdát nedokonalý. Životu který neměl žádnou naději. Životu, který přesto měl smysl...
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Necháváte miminko vyplakat? Ubližujete mu!
Svedla jsem souseda, teď mě nenávidí celá vesnice
8 znamení, že jste chytřejší než ostatní
