reklama

Matka je kráva! Jak já ji nenávidím!

Toto není jen titulek, jde o citaci. Citaci z deníčku mé vlastní dcery. Tehdy jsem to oplakala. Dnes se tomu směji. Vím, že je to prostě tak: Na pomyslných rodinných lukách se to totiž kravami doslova hemží. Ano, jste jimi vy, milé maminky...

Foto: Isifa/Thinkstock

Toto není jen titulek, jde o citaci. Citaci z deníčku mé vlastní dcery.

Tehdy jsem to oplakala. Dnes se tomu směji. Vím, že je to prostě tak: Na pomyslných rodinných lukách se to totiž kravami doslova hemží. Ano, jste jimi vy, milé maminky...

Zapírat, zapírat, zapírat!

Objevila jsem ho úplně náhodou, když jsem uklízela použitý talíř od míchaných vajíček, ukrytý pod hromadou papírů na jejím stole. Vypadl a otevřel se na zmíněné stránce. První dojem - naprostý šok. Vzápětí se mi oči zaplnily slzami. Dostavila se lítost a zklamání.

Dnes už se nad tím dokážu usmívat. Mám bezvadnou, dospělou dceru, se kterou se rády vídáme. Jak nastal ten přerod z totálního spratka v příjemnou mladou dámu a z krávy v maminku? Zčásti zcela přirozeně, působením času. A částečně díky tomu, že jsem se dceři nikdy nepřiznala. A tak také zní moje rada: Dostanete se omylem k deníčku svého puberťáka? Pokud ještě není otevřený, neotvírejte ho. Pokud už je otevřený, nečtěte. A když už přečtete, nedejte nic najevo. Zapírat, zapírat, zapírat!

Krávy, kam se podíváš

Být krávou je totiž pro matku dospívajícího jedince docela běžné. Naposledy mě o tom ujistila o hodně mladší kolegyně. "A co myslíš, že mám v deníčku já?" zeptala se se smíchem. A já si v tu chvíli tak nějak vzpomněla, jak jsem párkrát řekla svojí mamince. Krávo... Samozřejmě jen v duchu! Ale bylo to tam.

Doporučujeme: Výkladový slovník puberťáčtiny

Vypadá to, že jde o ustálené slovní spojení. Alespoň podle některých pubertálních výlevů. Pár jsme si jich půjčili z webu Zpovědnice.cz:

  • Potřebuju pomoc... Moje matka je totální kráva. Pořád jí na mě něco vadí a pořád mě buzeruje. Teď mi dokonce řekla, že když se zhorším ve škole, tak mi zakáže chodit ven s mým klukem. Co mám dělat? Já už na to nemám sílu! Chci jít pryč!
  • Moje matka je taková pinda, kdykoliv něco chce, musim to udělat já. A kdykoliv něco chci já, je to nadzemský problém a mám zapomenout. Je to kráva a těším se, až vypadnu.
  • Puberta? Když má někdo matku zas*anou krávu tak asi není v pubertě.. Já se co nejdřív pokusím vypadnout a už nikdy ji nevidět.
  • Kecáte kraviny :-) To neni žádná puberta. Mě je 15 a nepříjde mi, že se mnou cloumá puberta. Spíš mi příjde, že má pubertu moje máma. Furt mě se*e a vylejvá si na mě zlost. Mluvit s ní normálně nejde, vyvolává hádky, páč je to kráva.
  • Moje matka je taky kráva, furt mě buzeruje, mám doma hotový peklo! A to mi je teprve 12 let. Kdybych měla už tak 17 let, odstěhovala bych se. Dělá mi naschváli a nutí mě do něčeho, co já nechci! Utrpení s ňou!
  • Mám taky matku krávu. Soucítím s tebou. Je to jednak tím, že sám sem docela tele a jednak tím, že je hloupá.
  • Hodně matek jsou krávy, ale pořád to jsou matky...

Jste otřeseni? Nebuďte!

Podlehli jste po přečtení výlevů puberťáků naprosté depresi ohledně nastupující generace? Předčasně. Vaše sprosté, věčně nasupené potomky jenom zradil mozek. Jejich čelní lalok, mozeček a mezimozek procházejí překotným vývojem ve velkých skocích. Na sociální dovednosti nezbývá kapacita.

Jak funguje mozek puberťáka, se dočtete ZDE>>

Heslem dne je "Hlavně nebýt jako oni!" Alieni. Geronti. Mumie. Prostě rodiče. Milují jen své vrstevníky - aby také ne, ti jediní jim rozumějí. Všem ostatním připadají strašní. Šílící hormony dělají z pubescentů střídavě sebevědomé frajery a zhroucené hysteriky. A pod maskou pubertálního zmetka volá SOS bezradné a zmatené dítě, zoufale toužící po lásce a zázemí. Je však těžké ho zaslechnout...

Maminka patnáctileté Leontýny vyřešila problém tak, že nesnesitelnou dceru prostě vyrazila z bytu. Nikoli pod most, ale k bývalému manželovi a maceše.

Pomohlo to? To se dočtete ZDE >>

To nejhorší nakonec: Období puberty svých dětí se rodiče nevyhnou. Prostě ho musí přežít. Někomu se to povede lépe, někdo vyvázne se ztrátou kytičky. Trochu vám to ulehčí naše doporučení: Nikdy, ale opravdu NIKDY nečtěte deníček svých dětí! Ony to tak nemyslí, co v něm píšou. Za pár let nebudou chápat, že takové řádky mohla napsat jejich ruka. Ale vy si je zapamatujete do smrti.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Rychlostudent? Šest vysokoškolských titulů za sedm let!

Reinkarnace: Cameron, chlapec, který žil už "předtím"

Jak bojovat s obezitou domácích mazlíčků?


reklama
reklama
reklama
reklama
reklama