Milujete maminku svého manžela skoro jako svoji vlastní? Tak to máte velké štěstí! Naše čtenářky, kterým jsme dnes poskytli prostor, ho ovšem neměly. Jedině snad v případě, že by sbíraly náměty na horor...

Jejich příběhy ukazují, jak špatně se mohou mezilidské vztahy rozvinout, když si nesedne mužova vyvolená s jeho maminkou. Je až s podivem, jak zbytečné maličkosti mohou negativně ovlivnit vztahy hned několika lidí.

Ale na druhou stranu, je nepochopitelné, když se tchyně nedokáže přenést přes svoji žárlivost a dělá snaše ze života peklo. A právě o tom jsou naše dnešní příběhy.

Leona: Na návštěvu, nikoli jako domů!

Moje maminka se loni na podzim přestěhovala do vedlejšího domu. Do té doby, po celých 25 let našeho manželství, žili rodiče v bezpečné vzdálenosti 100 km, všechny návštěvy byly předem naplánovány a vůbec nevadilo, že u sebe měla maminka naše klíče "pro každý případ".

Čtěte také: Jak se stát dokonalou tchyní? Mlčet, hlídat a vařit!

Po pár týdnech nového bydlení jsme ale zjistili, že si k nám maminka chodí, kdykoliv ji to napadne, a to i v době, kdy nikdo není doma. Do dvou měsíců jsme cítili naprostou ztrátu soukromí. Nezbylo, než se k tomu postavit čelem a požádat o vrácení klíčů s patřičným odůvodněním včetně připomínky, že ani my do jejího bytu nevstupujeme bez vyzvání. Dusno bylo a asi to maminka úplně nerozdýchala dodnes. Ale jsem ráda, že jsem radikální řez dokázala provést. Do každé domácnosti, byť se jedná o rodiče a děti, je potřeba chodit jako na návštěvu, nikoliv jako domů.

Blanka: S holým zadkem do měkkého

Když si mě můj princ na bílém koni za ženu bral, sliboval hory doly, také šťastnou budoucnost v království jeho milované matinky... a výsledek? Do rozpadlého domečku jsem se ihned po svatbě nastěhovala a od začátku soužití poslouchala. Když jsem občas naši královnu neposlechla, byl z toho poprask veliký. Jsem prý nevděčnice nevděčná a v jejím království nebudu rozkazovat!

Z rozpadlé barabizny jsme s manželem díky úvěrům a půjčkám opravdu zámek udělali, ale šťastní jsme nebyli. Možná proto jsme se marně snažili i o nějaké to princátko. Místo aby mě tchyně v této situaci podržela, ještě manžela naváděla, aby se se mnou, neplodnou chuděrou, rozvedl. Denně mi vyčítala, že jsem jí syna ukradla a s holým zadkem se k nim vedrala! Situace se vyhrotila tak, že manželovi dala na vybranou - buď ona, milovaná matinka, nebo já, ta chudá děvečka, se kterou nebude nikdy šťastný.

Náš tip: Znáte nejlepší vtipy o tchyních? Víte, proč ty paní nemá nikdo rád?

Vybral si mě a skončili jsme bez peněz a bez střechy nad hlavou. Ale zůstala nám láska. Časem jsme si vybudovali i svoje hnízdečko lásky, narodily se nám dvě princezny a nakonec ještě malý princ!

To tchyně nemohla ustát: deptala nás tak, že jsme si nechali změnit i příjmení. Bydlíme sice v jednom městečku, občas ji i potkáme, ale vůbec se k sobě neznáme. Je škoda, že naše děti nemají milující babičku, ale život je někdy boj. Možná to ode mě zní tvrdě, ale pro mě je odepsaná. Je to už čtrnáct let, co mě začala týrat, ale ještě dnes slyším ten její falešný hlas: "S tou neplodnou chuděrou nebudeš nikdy šťastný!"

Monika: Kvůli babičce jsem se zhroutila

U přítelových rodičů bydlím už pět let. Žije s nimi ještě babička a my máme pokoj dole u ní. Když jsem se přistěhovala, babička mně strašně nadávala, že nic nedělám - přitom jsem právě v tu dobu s přítelem makala venku na zahradě. A když byl pryč, vynadala mi jako ještě nikdo a já se z toho sesypala.

Když přijel přítel domů a viděl, v jakém stavu jsem, babičce asi promluvil do duše. Od té doby mi už dala pokoj. Nevím, jaké názory na mě má, a je mi to jedno, stačí mi, že se chová slušně. I já k ní jsem slušná, ale když nemusím, tak si jí nevšímám. Od té doby ji už nemám ráda. Ale mám radost, že jsem zůstala, protože máme s přítelem skvělý vztah.

Na závěr: slovo má tchyně Angelika

Jsem tchyně, a to tuplovaná. Vídáme se s dětmi velmi často. Denně se peru s touhou radit, ochraňovat, poučovat, pomáhat... Fakt se snažím. Snachy mám ráda jako svoje vlastní. Ale stále si musím připomínat, jak jsem sama jako novomanželka chtěla mít toho svého pro sebe, svoji domácnost, prostě to svoje - třeba připálené, nepovedené, ale svoje! Je to fuška, ale jde to. Mladí by na druhou stranu měli vědět, že chtít po kterékoli mámě vzdát se péče a nemít starost o synáčka ze dne na den je opravdu kruté.

A závěr? Tchyně, nedusme děti! Děti, snažte se pochopit nás, staré matky! Nebo snad máte jiný názor? O tom můžete diskutovat pod článkem a hlasovat v anketě.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Psala jsem anonymy milence svého muže

Chlapec se vzpomínkami mrtvého: Zabili mě ve válce!

Jak se stravovat a cvičit, když v práci jenom sedíte?