Položte sami sobě pár otázek. Jací jste rodiče? Mazlíte se často se svými dětmi? Objímáte je a chválíte? Trávíte s nimi čas bez nervozity, že něco nezvládají tak, jak by měly? Nebo u vás převládají pravidla, která nesmí být nikdy porušena?

Měli byste vědět, že mít rád, a dávat lásku najevo jsou dvě různé věci. Ačkoliv rodiče mají rádi své děti, důležitou otázkou je, zda mají jejich děti možnost to poznat. Mnoho lidí proto vzpomíná na dětství jako na nesnadné období, kdy jejich očekávání nebyla rodiči naplněna. Jak tedy být dobrými rodiči svým dětem?

Chladní i vřelí

Někteří rodiče mají tendenci zaujímat chladný a přísný postoj. Jde většinou o silné osobnosti se sklonem k pečlivosti a dodržování systému. Často bývají kritičtí, jejich láska se projevuje v požadavcích, které na potomka kladou. Naplní-li je jejich děti, jsou na ně bezmezně pyšní, ačkoliv to většinou nedají najevo. V opačném případě mohou být netrpěliví, když se neustále snaží přimět své děti ke zlepšení - a to nepřichází.

Zcela opačným typem je rodič milující a liberální, ale ne vždy dost přísný a důsledný. Děti pak si myslí, že není třeba respektovat autority. V takových případech může dojít až k vážným výchovným problémům. Nejhorší kombinací je potom rodič chladný a přísný, ale ne dost silný a důsledný. Ten požaduje po svých dětech dodržování pravidel, často ale vybuchne a přestane se ovládat. Pod tlakem výčitek svědomí se pak uchyluje ke shovívavému chování, aby dítěti vše vynahradil.

Jaký je tedy ideální rodič? Láskyplný, ale silný. Základem jsou pevně stanovená pravidla, ovšem při ponechání dítěti jeho vlastního prostoru. Děti tak vědí, které hranice nemohou překročit, ale zároveň se cítí svobodně.

Základem je láska

Malé dítě je závislé na pozitivním zrcadlení od svých rodičů. Učí se mít samo sebe rádo, jestliže mu matka dokáže zprostředkovat pocit, že je milováno prostě proto, že existuje. Když se matka dívá na své dítě, mají její oči zvláštní lesk, který je neklamným znakem libosti a hluboké radosti z jeho existence. V této atmosféře se u dítěte dostavuje blažený pocit a roste jeho jistota, že je na tomto světě chtěné. Děti, které takovou lásku zakusily, jsou v dospělosti schopné stejnou lásku dívat nenuceně najevo jako přirozenou a samozřejmou součást své osobnosti. 

Zkušenost bezpodmínečné lásky je předpokladem pro to, aby člověk měl rád sám sebe i ostatní lidi. Důležité také je, aby matčino poselství bylo jednoznačné. To, co dělá, by se mělo shodovat s tím, co pociťuje.

Nemilovaným hrozí izolace

Již dítě rostoucí v těle matky reaguje na náklonnost nebo odmítání. Nechtění kojenci mají častěji podváhu a více nemocné. Malé děti pak samy sebe prožívají jako všemocné a vševědoucí, teprve postupně tento názor korigují podle skutečnosti. Jestliže však nejsou ve svých potřebách dostatečně uspokojovány, stahují se do vnitřního fantazijního světa.

Pokud k tomu dojde na pozadí lehkého příkoří a je-li tento proces přechodné povahy, může se dítě brzy zase otevřít a cítit se volné a svobodné. Hluboká příkoří nebo trvalé zátěže však poškozují rozvoj osobnosti. Jestliže nejsou dostatečně uspokojeny základní potřeby pozornosti, potvrzení, náklonnosti a zabezpečení, dítě se stále více stahuje do izolace a zakládá si tím na problémy v dospělosti, které bude později přenášet na další generaci.

zdroj: Martin Stiefenhofer, Výchova dítěte - 220 rad pro rodiče; Biddulph Steve, Tajemství výchovy šťastných dětí; H-P Rohr, Narcismus - vnitřní žalář

Vstoupit do galerie | 21 Od školaček po Lolitky, od rošťáků po studenty - dětská móda!

Vstoupit do galerie | 11 Keenan Cahill, mladistvý král videí: seznamte se!