reklama
 

Renesance (někdy také renezance) je nejen uměleckým slohem 14. až 16. století, ale také významnou kulturní epochou v dějinách lidstva. Kolébkou renesance se stala severoitalská Florencie přelomu 13. a 14. století.
Období renesance se pojí s hospodářským rozmachem, rozvojem řemesel a růstem bohatství italských měst. Vznik renesance byl daný také námořním obchodem a novými objevy. Šlo o období rozkvětu, nejenom v oblasti umění, ale také vědy.
Samotný termín renesance (italsky ,,rinascenza") poprvé použil Giorgio Vasari v roce 1550. Byl odvozen z italského termínu ,,rinascimento" s významem ,,obrození". Šlo o znovuzrození ryzího umění, které se inspirovalo klasickým stylem antiky a starého Říma.

Renesance a humanismus

Renesance se zaměřuje na člověka a jeho pozemský život, tento zájem se zrcadlí v tzv. humanismu. Humanismus (z lat. ,,humanus" - ,,lidský") obrací zájem k člověku, vyzdvihuje lidské schopnosti a myšlení. Člověka staví do centra umění i vědy.
Místo poznávání Boha se nově začíná zkoumat také člověk, vedle teologie nastupují humanitní vědy. Humanismus se projevuje především v literatuře a souvisí také s rozvojem knihtisku. V duchu obrození antiky se používá latina.
Renesanční člověk byl vzdělaný a měl široký záběr. Příkladem byl slavný Leonardo da Vinci, který byl nejenom architektem, malířem či sochařem, ale také přírodovědcem, vynálezcem, konstruktérem a mj. i hudebníkem.

Renesance v architektuře

Právě architektura zaznamenala v období renesance zásadní změny. Na rozdíl od gotiky či románského slohu staví renesance v duchu humanismu na první místo člověka. Stavby se přizpůsobují lidským proporcím a praktickému využití. Přestávají plnit obrannou funkci, aby získaly především reprezentativní charakter.
Zatímco stavitelé předchozích slohů se věnovali výhradně církvi, v renesanci mají hlavní slovo města, měšťané a šlechta. Nezřídka se tak v architektuře setkáváme také s rodovými znaky.
Vedle skvostných zámků jsou klíčovou složkou renesanční architektury městské celky. Začaly se stavět vily a paláce jako zcela nový typ staveb. Městské stavby reprezentovaly také radnice, školy, špitály, lékárny nebo lázně.
Honosná sídla byla obklopena romantickými zahradami se sochami, kašnami a fontánami. Doplňovaly je letohrádky, jízdárny, míčovny aj.
Na rozdíl od předchozích období se začínají prosazovat jednotliví umělci. Jestliže v gotické architektuře měly největší význam stavitelské hutě, v renesanci stojí v popředí mistři, kteří se individuálně projevují.
Renesance na jedné straně vyznává uměleckost a individualitu mistrů, na druhé straně stanovuje pevný řád a šablony. Inspirací byla antika a s ní spojená symetričnost. Vyznávají se pravidelné, jednoduché tvary a přesné uspořádání.

Znaky renesance

- nové typy staveb, nové materiály
- reprezentativní charakter
- antický vzor - řád, pravidla, symetričnost
- hojné ozdobné prvky, ornamenty, sgrafito
- sloupořadí, sloupy v oknech a portálech, pilastry
- arkády, půlkruhové oblouky, kupole
- obdélníková okna

Renesanční stavby měly především ohromovat svoji krásou, avšak jejich rozměry byly přizpůsobeny člověku. Základním stavebním materiálem se stávají pálené cihly, které doplňuje i kámen, mramor či dřevo.
Stavby dostávají fasádu. Nejvýraznějším znakem renesančních budov je tzv. sgrafito. Jde o bílo-černou omítku, kdy kontrastní linky tvoří různé obrazce, typicky například obálku - tzv. sgrafitové psaníčko.
Vnitřní zdi zdobí fresky, také kresba na vlhkou omítku nebo štuková plastika. Oblíbená byla také tapisérie (tkané nástěnné koberce) nebo táflování (obložení stěn dřevěným reliéfem). Stropy byly trámové nebo kazetové. Designovou funkci plnilo i schodiště jako výrazný architektonický prvek, mohlo být obohacené o balustry (kuželovité sloupky).
Klíčovými prvky renesance jsou kupole, půlkruhové tvary a zejména sloupy, které byly převzaty z antiky. Užívají se různé druhy sloupů, uvnitř i vně budov, nezřídka jsou zapuštěné do zdi - tzv. pilastry. Spolu s klenbou tvoří celé arkády. Sloupy najdeme také jako součást portálů, kdy mají nosnou funkci a často figurální podobu.
Okna renesančních staveb mají typický obdélníkový tvar, často jsou rozdělena do tabulek. Mohou být zakončena i půlkruhem, nikdy však lomeným obloukem známým z gotiky. Zkrášlují je ornamenty. Štíty domů bývají protažené do podoby tzv. attiky, na které lze najít falešná (slepá) okna. Štít je členěn římsami.

Renesance v Evropě

Renesanční architektura se začíná uplatňovat v Itálii od počátku 15. století. Z Florencie se rychle šíří do dalších italských měst (Vicenza, Janov, Pisa, Benátky, Řím) a brzy i do dalších zemí Evropy.
Za vůbec první dílo renesanční architektury považujeme kupoli dómu Santa Maria del Fiore ve Florencii (Filippo Brunelleschi). Typicky renesanční kopule zdobí gotickou katedrálu toskánského typu. Také další stavbu rané italské renesance nacházíme ve Florencii. Jde o baziliku San Lorenzo. Její vzhled ovlivnil v nejstarších částech Filippo Brunelleschi, novou zákristii navrhl Michelangelo Buonarroti. San Lorenzo se stal farním kostelem rodu Medici. Také vila Medici ve Fisole patří k nejkrásnějším památkám rané italské renesance. (Michelozzo).
Mezi památkami vrcholné renesance najdeme například baziliku sv. Petra ve Vatikánu (Donato Bramante, Rafael Santi, Michelangelo Buonarroti) nebo Palazzo Farnese v Římě (Michelangelo). Michelangelo je také autorem Senátorského paláce na Kapitolu. U Vicenzy je pak k vidění skvostná renesanční Vila La Rotonda (Andrea Palladio).
S příchodem 16. století se renesance objevuje také ve Francii (lovecký zámek Chambord, zámek ve Fontainebleau) nebo v jižním Německu (Augsburg, Norimberk, radnice v Antverpách).
Další šíření renesančních principů negativně ovlivnily náboženské války. V severním Německu nebo Anglii tak renesanci zaznamenáváme až později, například Queen´s House v Londýně pochází ze 17. století. V Anglii se však renesance udržela až do 18. století. Také ve Francii lze najít památky pozdní renesanční éry například v podobě Pařížské opery nebo Comédie Francaise, kde jsou k vidění již i barokní rysy.

Renesance v Čechách

Renesance se na českém území projevuje se zpožděním. Gotika zde má hlubokou tradici a tak se zpočátku pouze doplňuje o renesanční prvky (vladislavská gotika). Jednou z prvních památek tohoto stylu je Vladislavský sál na Pražském hradě, který má okna v renesančním stylu. Renesanční znaky můžeme pozorovat také u portálu věže zámku v Tovačově z roku 1492 nebo portálu brány zámku v Moravské Třebové.
Vraťme se však k renesančním památkám v Praze.
Čistě renesanční charakter má Královský letohrádek (Belvedér). V Královské zahradě Pražského hradu má renesanční ráz i míčovna.
Po velkém požáru v Praze v roce 1541 vyrostlo v renesančním stylu mnoho městských domů a paláců. Nejvýznamnějším je Schwarzenberský (Lobkovický) palác na Hradčanském náměstí, s psaníčkovým sgrafitem na fasádě. Figurální sgrafito pak můžeme vidět například na Martinickém paláci na Hradčanském náměstí. Renesanční městské stavby reprezentuje i dům Granovských, dům U dvou Zlatých medvědů na Starém městě, dům U Minuty na Staroměstském náměstí, také Tyršův a Saský dům na Malé straně, Malostranská radnice nebo Hradčanská radnice.
Půvabnou vizitkou renesance je i letohrádek Hvězda v Královské oboře na Bílé hoře.
Renesanční styl reprezentuje i kostel sv. Salvátora na Starém Městě nebo kaple sv. Rocha na Strahovském nádvoří. Církevní stavby však renesanční prvky nesly jen zřídka. Hojně se naopak po celém území Česka setkáváme se vznešenými renesančními zámky. Také mnohá česká města dýchají honosným renesančním stylem.
Renesanční památky reprezentují zámky Litomyšl, Nelahozeves, Kostelec nad Černými Lesy, Benátky nad Jizerou, Jindřichův Hradec, Třeboň, Uherčice, Český Krumlov, Frýdlant, Opočno, Velké Losiny aj.
Renesanční domy najdeme v Telči, Táboře, Slavonicích, také v Českém Krumlově, v Českých Budějovicích nebo v Sušici. Mezi odkazy renesance patří i radnice v Plzni, Edelmannův a Hauenschildův palác v Olomouci.

Související články

reklama
reklama
reklama