Módní policie: Pruhovaná bitva stylu. Kdo zazářil a kdo to s módou tentokrát přehnal?

Dynamický a klasický vzor v podobě černo-bílých pruhů nejspíš nikdy z módy nevyjde. Může mít ovšem velké množství podob a díky svému dynamickému charakteru může být jak svěží a moderní, tak i docela výzvou, když přijde na styling. Zjednodušeně řečeno: pruhy můžou značit buď velké módní vítězství, nebo jimi lze šlápnout úplně vedle. A jak to dopadlo v případě Veroniky Žilkové a její herecké kolegyně Romany Goščíkové?

Veronika Žilková sáhla po volnějších kalhotách, které působí dojmem, že původně patřily k formálnímu kalhotovému kostýmu. Rozhodla se je ale stylizovat do ležérnější podoby – zkombinovala je s bílým tričkem a poloprůhlednou halenkou s puntíky. Tento krok byl poměrně odvážný, protože geometrické vzory – v tomto případě pruhy a puntíky – si navzájem silně konkurují a opticky se bijí. Romantická blůza vedle výrazných pruhů zkrátka ztrácí svůj efekt.

Celkově pak outfit působí nesourodě, jako by mu chyběla jasná stylová linka. Kombinace romantické halenky, jednoduchého tílka a sportovnějších tenisek vyznívá nejednotně a chybějí i základní doplňky – například kabelka nebo alespoň jemné šperky, které by look sjednotily.

Pokud by se herečka rozhodla halenku vynechat, mohla by z jednoduchého tílka, kalhot a tenisek vytvořit poměrně příjemný ležérní outfit s nenuceným dojmem. Stačilo by přidat pár promyšlených detailů – třeba minimalistické šperky nebo tašku – a výsledek by působil mnohem kompaktněji.

Romana Goščíková vsadila na výrazný pruhovaný základ, který rozhodně upoutal pozornost. Maxi šaty s takto odvážným vzorem mohou být rizikem, v tomto případě ale zafungovaly – a to především díky promyšlenému střihu. Pruhy nejsou vedené jedním směrem, což eliminuje obvyklý problém, kdy vertikální nebo horizontální linie opticky deformují postavu. Zde naopak šaty siluetě lichotí a působí hravě, ale elegantně.

Slabinou outfitu se ovšem staly doplňky. Ačkoli herečka správně směřovala k barevnému akcentu, výsledný efekt působí překombinovaně. Oranžové lodičky by samy o sobě vytvořily silný, stylový kontrast a perfektně doladily outfit. Místo toho ale musí o pozornost soupeřit s bledě modrou kabelkou, která působí neladně, a navíc s plastovými náramky v různých odstínech červené a oranžové. Ty už celek zbytečně tříští.

V tomto případě by méně znamenalo více – zredukování doplňků by nechalo vyniknout skvěle zvolené šaty i výraznou obuv a celek by působil mnohem soudržněji a stylověji.

Pruhy mají v módní historii překvapivě bohatý a proměnlivý příběh. Ve středověku byly vnímány jako symbol vyčlenění – nosili je například šašci, vězni nebo lidé na okraji společnosti. Byly považovány za narušení vizuálního pořádku, a tedy za společensky podezřelé. Tento negativní nádech se ale postupně vytratil, zejména díky námořnickému stylu, který pruhy v 19. století doslova rehabilitoval. Francouzské námořnické uniformy s horizontálními pruhy se staly ikonou – a právě z nich později čerpali návrháři inspiraci pro civilní oděv.

Ve 20. století se pruhy staly stálicí módních kolekcí – ať už v podání Coco Chanel, která je elegantně přenesla do ženského šatníku, nebo v 60. letech, kdy pruhy získaly psychedelický, opticky iluzivní charakter. Od té doby se objevují v nekonečných variacích: široké, úzké, horizontální, vertikální i diagonální. Vždy nesou určitý vizuální náboj – působí graficky, energicky, ale také zábavně nebo hravě. Jsou důkazem, že jednoduchý vzor může mít ohromnou sílu a že móda si s liniemi dokáže hrát s překvapivou volností.