Pavle Vopelákové je třicet sedm let a patří k sedmičlennému vedení Armády spásy. Pracuje tam víc než polovinu života. Za dobu své dospělosti bez ní vydržela jen osm měsíců.

Povídaly jsme si s ní o přísných pravidlech, která platí v Armádě spásy, o tom, že kázat o víře nelze hladovým, ale také o tom, proč si důstojníci Armády spásy mohli donedávna brát pouze důstojnice.

Vážně jste armáda a vážně se snažíte spasit svět?

Ano. Armáda spásy je organizace řízená do jisté míry vojensky. Je zcela jasné, kdo velí a kdo vykonává rozkazy. Dodnes máme i vojenské funkce, ale většina rozhodnutí bývá postavena na bázi diskuse. Nicméně když náš generál zavelí, tak se prostě poslouchá.

Jaká je vaše funkce?

Moje funkce se jmenuje Envoy - to má být ten, kdo je vpředu, vede misi v hodnosti vyslance. Jsem tajemnicí národního velitele Armády spásy v ČR, majora Michaela Stannetta. Co mu přistane v poště, skončí u mně na stole. On rozhoduje, já připravuji podklady pro jednání s vládou a ministerstvy a starám se o majetkovou a právní agendu, evropské fondy a mnohé další věci.

Doporučujeme: Děti píší Bohu: Přečtěte si, co mu chtějí!

Nesetkáváte se s problémy kvůli tomu, že jste žena?

Vůbec ne. U nás vládne od prvopočátku rovnoprávnost ve všech směrech. Rozhodují schopnosti. Už zakladatel Armády spásy William Booth říkal, že jeho nejlepšími vojáky jsou ženy. Po něm velela Armádě generálka. A před třemi měsíci odcházela z nejvyšší funkce celosvětové Armády spásy do důchodu také žena. Nikdy ale prozatím nebyla generálkou vdaná paní.

Tak to čeká na vás...

To určitě ne! Mám sice hodnost, která znamená vedoucí postavení, ale nejsem důstojníkem. To bych musela absolvovat dvouletou důstojnickou školu v Londýně. Její absolventi se stávají duchovními a jsou jmenováni důstojníky s odpovědností za konkrétní pozici. Víra je u nás klíčová, důstojníci jsou zároveň kazatelé a pastoři. Proto jsme se také nově nechali zaregistrovat jako jedna z protestantských církví.

Čtěte také: Chcete nechat pokřtít své dítě? Možná vás odmítnou!

Takže ti, o které se staráte, musí být věřící nebo to aspoň předstírat?

Naše dveře jsou otevřeny komukoli. Je na nás, abychom čas s ním využili, ale ne tak, že bychom ho mlátili Biblí do hlavy. Víru nemůžete nikomu vnutit. Jen se snažíme nabídnout víc než misku polévky. Pravda, v zimě přijde spousta lidí na nedělní bohoslužbu je proto, aby se zahřáli a dostali teplý čaj, ale ani tomu se nebráníme. Člověku nelze kázat evangelium, když má hlad. Je třeba dát mu najíst, nechat ho umýt, převléknout, odpočinout. Teprve potom vznikne prostor na naději a nabídku věčného života.

Platí i v ČR pravidlo, že důstojníci ve vedení Armády spásy se mohou ženit a vdávat jen mezi sebou?

Manželství s důstojníkem Armády spásy bylo dlouhá léta pro vedoucí funkce podmínkou z praktických důvodů: kdykoli může být zaveleno ke stěhování a rodina se stěhuje snáz, když jsou oba zaměstnaní u jedné instituce. Dnes jsou pravidla trochu volnější, ne každý je ochoten odevzdat se církvi celoživotně. Manžel či manželka důstojníka Armády spásy ale musí podepsat souhlas, že bude následovat rodinu při služebním stěhování a podporovat svého partnera ve službě.

Co váš vlastní muž, šel by za vámi?

My to máme jednoduché, oba jsme envojové v Armádě spásy. Někdy mi přijde, že si Jakub vzal se mnou rovnou i Armádu. A také náš šestiletý Šimon má už dnes jasno - až bude velký, bude také pracovat v Armádě spásy.

Armáda spásy má na své vojáky velké požadavky: abstinenci a nekuřáctví. Dodržují to její členové?

Je to tak. Pokud se člověk stane vojákem Armády spásy, podepisuje závazek, že se navždy zříká alkoholu a cigaret. Je to naše volba, pocházející ještě z dob, kdy zakladatel sloužil mezi alkoholiky a nechtěl je pokoušet tím, že by jim pomáhal někdo, ze kterého je alkohol ještě cítit. Jestli to jednotliví členové dnes dodržují, je osobní věcí každého. Věřím, že většina ano. Nemá význam někomu lhát, a hlavně ne sám sobě. Mně to nedělá problém, tatínek byl alkoholik...

Dá se vůbec věřit v Boha bezvýhradně a bez pochyb?

Myslím, že nedá. Každý pochybuje. Já sama jsem tím prošla, když mi umřela milovaná maminka - to jsou zlomové okamžiky. Vždy jsem ale nakonec došla k tomu, že nás musí něco převyšovat, že není náhoda, že jsme tady. A pro mě je to Bůh.

Právě maminka mě přivedla do Armády spásy, když pro ni sama začala pracovat. Říkala jsem si - co si ta moje bláznivá matka před důchodem vymyslela, nicméně jsem se za ní přijela podívat, a už jsem zůstala. Přesvědčili mě krásní holandští důstojníci, mezinárodní duch i práce sama o sobě. Vyrostla jsem v křesťanské rodině a Armáda spásy mi umožnila nejen poslouchat mši, ale také pomáhat přesně v duchu naší filozofie: Srdce Bohu, ruce lidem.

To jste si ale vybrala práci hodně nevděčnou, aspoň z hlediska obyčejných lidí...

Máte pravdu. Ještě si vzpomínám na ten typický zápach, když stovky lidí z ulice v zimě naplní jídelnu! Ale tuto práci člověk nemůže dělat a čekat poděkování, je to pro mnohé poslání. Proto patří můj obrovský obdiv pracovníkům v přímé péči, na nichž vše stojí. Vidím, jak jsou naprosto vyčerpaní, zvlášť v zimě, když klesnou teploty pod bod mrazu a mají otevřeno 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Vyhoření u nich bývá dost častou záležitostí a snažíme se tomu předcházet a podržet je.

O to úžasnější je, když se něco podaří. Jeden z našich důstojníků byl celkem dvanáct let ve vězení, většinou za drobné přestupky. Když po návratu z výkonu trestu neměl kam jít, přišel do Armády spásy. Potom uvěřil v Boha, postupně se vypracoval a nyní je jedním z našich dobrých vedoucích.

Zaujal vás rozhovor se paní Pavlou? Inspirovalo vás prostředí, ve kterém pracuje? Více informací najdete na www.armadaspasy.cz. O tom, jaký smysl má Armády spásy v české současnosti můžete diskutovat pod článkem.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Je mi padesát - jsem už úplně odepsaná?

Češi jsou národ podvodníků, ne vysokoškoláků

Jak nejlépe zpracovat houby: Sušit, mrazit, nakládat?