Boří stereotypy o Romech, ti ji mezi sebe nepřijímají. Litují mě, říká Chválová
Čtyřiačtyřicetiletá Anna Chválová je v mnoha ohledech výjimečná. Jako romskou ženu, která se rozhodla namísto na výchovu dětí zaměřit na kariéru, ji "její" komunita příliš nepřijímá. Na komunální úrovni se věnuje integraci cizinců a ze své práce je nadšená. „Nepočítám hodiny, pracuji klidně i v neděli,“ říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Dříve si byla Anna Chválová ohledně svého postavení více nejistá. Dnes hrdě prohlašuje, že je feministkou a že přestala brát to, že je svobodná a bezdětná, jako handicap. Pomohlo jí v tom upevnění její pracovní pozice. Angažuje se v komunální politice a na městské části Praha 4 působí jako referentka pro začlenění cizinců. Snaží se bořit stereotypy v mnoha oblastech, například že Češi se cizinců bojí.
Sál novorenesanční Nuselské radnice se plní lidmi různých národností i věků. Postupně se střídají na pódiu a zpívají jak písně ve svém mateřském jazyce, tak i ty české. Zaznívá například vietnamská, venezuelská nebo polská hudba. Čtyřiačtyřicetiletá Chválová všechny vystupující podporuje s neutuchajícím entuziasmem. Excentrická dáma cizince, kteří žijí v okolí tamní radnice, občas podpoří i hlasitým pískotem.
V předsálí se stoly prohýbají pod ochutnávkami jídel, která příslušníci národnostních menšin připravili jak pro sebe navzájem, tak i pro české příchozí. V nabídce je arménská, gruzínská či bulharská kuchyně, plněné lilky, libanonský tabouleh nebo italské tiramisu. Stoly obsluhují nejen cizinci, ale i Romové.
Cizinci mi tykali, už jim to dělám taky
V městské části Praha 4 žije podle údajů Českého statistického úřadu asi 15 procent cizinců a v rámci akce Sejdeme se na Nuselské mají díky Chválové možnost se potkat a prezentovat svou celoroční práci. Zaměřuje se hlavně na oblast vzdělávání, kultury a komunitního života. "Tu práci mám opravdu moc ráda a velmi jí věřím. Práce s cizinci mě naplňuje, musela jsem si zvyknout jen na to, že mi pořád tykají, ale teď už jim taky tykám. Třeba ukrajinská menšina mě hned vzala do kola k tanci, s vietnamskou menšinou je to složitější, protože je uzavřenější, ale když vás přijmou, jsou úžasní," tvrdí.
Chválová je pro cizince prostřednicí, která je propojuje s nejrůznějšími organizacemi a vzdělávacími institucemi podle jejich potřeby. Pořádá ale také akce, na kterých propojuje s národnostními menšinami Čechy a seznamuje je s jejich kulturou. "Není pravda, že se Češi bojí cizinců, šli se mnou třeba do Sapy, vyráběli si vietnamské klobouky, učili se s hůlkami a balili vietnamské závitky," vzpomíná žena.
Výjimkou prý není ani to, že se zúčastní senioři. Proto by politička napříště chtěla podnikat společné zájezdy Čechů a cizinců do zahraničí, při nichž by byl po ruce i tlumočník. "Na jedné akci seděl senior vedle španělsky mluvícího pána a strašně si spolu chtěli povídat," popisuje s úsměvem.
Dříve se Chválová věnovala také tématu rovného přístupu k bydlení. Dnes už ji na toto nezbývá kapacita, problematika ji ale stále zajímá. "Nedostupné bydlení je strašné, bydlet je luxus. Znám rodiny, co se jen honí, aby poplatily nájem. Když se odstěhujete za Prahu, zase nebudete mít práci nebo utratíte za dojíždění," říká. Občas také pomáhá cizincům bydlení najít, pokud se s tím na ni obrátí.
Když muž ženu nebije, nemá ji rád
Referentka se domnívá, že některé zvyky v romské komunitě jsou již nefunkční. "Myslím, že některé věci, které Romové nazývají tradicí, nejsou tradicí, z jejich strany je to jen výmluva," míní. Zmiňuje například to, že v čistě romských manželstvích se muži většinou vůbec nepodílejí na chodu domácnosti a výchově dětí, kdežto ve smíšených manželstvích s českou ženou ano. "Další věc je, že romští kluci jsou vychováváni jako princové," dodává.
Chválová se zastala hudebníka Radka Bangy, když jej romská komunita kritizovala za jeho letos vydanou knihu (Ne)pošli to dál, která pojednává mimo jiné o domácím násilí. "Bohužel se dříve, v době mých prarodičů, říkalo, že když muž ženu nebije, tak ji nemá rád, nežárlí na ni," říká.
Řada zažitých vzorců se podle ní mezi Romy předává z generace na generaci. "Spousta mladých žen chce mít vzdělání a kariéru, ale nakonec vedou stejný život, jako jejich rodiče a prarodiče. Mají brzy děti a ztrácejí ambice," popisuje žena to, co vídá ve svém okolí. "Pokud je to jejich rozhodnutí a vidí v tom smysl života, je to v pořádku. Někteří to mají tak, že chtějí mít brzy rodinu," dodává.
Romové si říkají, že jsem nějaká divná
Ona sama se rozhodla jít jinou cestou. Nejprve vystudovala jen učňovský obor, ale popudilo ji, když jí pracovnice úřadu práce řekla, že stejně bude mít spoustu dětí a nebude pracovat. Ve dvaceti letech se proto rozhodla, že si dodělá maturitu a následně i vysokou školu. Zmiňuje však, že nejprve měla problém sehnat zaměstnání i s vysokoškolským diplomem. Než odešla za prací do Prahy, chvíli proto pracovala v továrně v rodném Sokolově.
Anna Chválová (44)
- Narodila se v roce 1977 v Sokolově, její rodina přišla do Čech ze Slovenska.
- Vystudovala sociální práci a andragogiku.
- Pro městskou část Praha 5 dva roky koordinovala projekt Ministerstva vnitra - Podpora integrace cizinců a prevence kriminality.
- Byla garantkou projektu Cesta do minulosti, jehož cílem bylo uctění romského holokaustu a návštěva pietního aktu v Osvětimi.
- V současnosti se věnuje integraci cizinců v městské části Praha 4
- V roce 2018 úzce spolupracovala s kandidátkou do senátu za Piráty Evou Tylovou.
- Je členskou Strany zelených, v letošních volbách do Poslanecké sněmovny kandidovala ze čtvrtého místa.
Chválová přiznává, že část romské komunity její životní cestu nechápe. Tradičně je tam totiž považován mateřský status za mnohem cennější než ten profesní. "Romové si říkají, že jsem asi nějaká divná, když nejsem vdaná a nemám děti. Strašně mě litují," říká. Přiznává, že její širší rodina ji příliš nepřijímá, a proto je s ní v kontaktu spíše sporadicky.
Se stereotypy prý bojuje každodenně. "Mám pocit, že i v pracovním prostředí musím být dvakrát lepší než příslušníci majority, aby si lidé nemysleli, že mám nějakou výjimku. Každý máme své přednosti, ale i své slabiny, a někdy cítím, že lidé těch mých velice rádi zneužijí. Nedostanu pochvalu za to, co všechno dělám, ale stačí jedna malá chyba a dají mi to vědět," zmiňuje.
"Příští rok budu mít odpracováno už 25 let, jsem na to hodně pyšná, protože můžu bořit stereotypy o tom, že romské ženy nepracují. Nejsem zdaleka jediná, jsou romské ženy, které pracují a mají i děti. To, že Romové nepracují, je jen mýtus," říká. "Jsou ale i tací, kteří mají příliš vysoké nároky. Chtěli by zajímavou práci, ale nemají na to vzdělání," doplňuje.
Rom na druhém stupni? Dříve zázrak
Právě vzdělání je podle ní hlavní prostředek integrace. Problémem je, že Romové někdy nedostanou dostatek příležitostí již ve vzdělávacím procesu. Sama má zkušenost s tím, že ji na základní škole automaticky chtěli přeřadit do školy zvláštní. "Já jsem zažila ještě tuhý komunismus a tehdy byl zázrak vidět romské dítě na druhém stupni," vzpomíná.
Někteří lidé však podle ní vzdělání tolik nepotřebují a vystačí si s pracovitostí. "Znám spoustu lidí, kteří nemají vzdělání a mají krásnou životní úroveň, protože jsou šikovní," sdílí Chválová svou zkušenost. Řadě příslušníků romské komunity prý schází ke studiu motivace, protože dosaženému vzdělání ne vždy odpovídá kvalita života.
Chválová se snaží Romy systematicky zapojovat do svých projektů, tak jako do organizace akce Sejdeme se na Nuselské. "Musím říct, že někteří z nich, když dostanou příležitost, tak jsou moc šikovní. Jen mi je líto, že někteří Romové nemají trpělivost věci dotáhnout do konce. Je to škoda, myslím, že mají dar řeči, jsou komunikativní, empatičtí, společenští, a kdyby je majorita potkávala v pracovním životě, tak už to není ten Rom, ale třeba Petr, který je fajn," věří.
Mohlo by vás zajímat: Děti píšou otřesné věci, domácího násilí je strašně moc, říká Banga
