Tomáš Hanák pochází ze slovenské Kremnice a jako dítě s rodiči hodně cestoval. Začátkem 60. let s nimi strávil dva roky na Kubě. „Otec tam pomáhal Fidelovi opravovat americké fabriky, které se rozpadaly. Učila nás máma doma, takže nás vzbudila a řekla: ‚Jde se do školy,‘ a přešlo se do kuchyně a tam jsme se učili a bylo to samozřejmě nádherné,“ zavzpomínal.
Tomáš Hanák pochází ze slovenské Kremnice a jako dítě s rodiči hodně cestoval. Začátkem 60. let s nimi strávil dva roky na Kubě. „Otec tam pomáhal Fidelovi opravovat americké fabriky, které se rozpadaly. Učila nás máma doma, takže nás vzbudila a řekla: ‚Jde se do školy,‘ a přešlo se do kuchyně a tam jsme se učili a bylo to samozřejmě nádherné,“ zavzpomínal.
Během středoškolských let se věnoval veslování a několikrát se stal mistrem ČSSR. „Měl jsem výhody díky tomu, že jsem se lvíčkem a hvězdičkou nad tím lvíčkem tenkrát závodně vesloval, takže leckdy jsem měl určité úlevy. Přestože jsem se ze strachu z maturity nedostavil toho dne do školy, odmaturoval jsem bez problémů. A pak už to šlo jenom z kopce,“ uvedl pro Radiožurnál. Po gymnáziu se nedostal na DAMU, a tak se rozhodl studovat zahraniční obchod na VŠE, jenže za šíření protikomunistických textů byl vyloučen.
Vystřídal mnoho profesí, v době totality pracoval například jako dělník, skladník, číšník, loutkoherec nebo asistent režie. Od roku 1977 působí v divadle Sklep jako herec i autor. Na tom, že Sklep vešel do širšího povědomí, měla zásluhu také režisérka Věra Chytilová. Hlavní protagonisty divadla, Davida Vávru, Milana Šteindlera a Tomáše Hanáka, totiž koncem 80. let obsadila do svého filmu Kopytem sem, kopytem tam.
Mezi jeho nejznámější filmy patří Bony a klid (1987), zmíněný Kopytem sem, kopytem tam (1988), Díky za každé nové ráno (1994), Pasti, pasti, pastičky (1998), Cesta z města (2000), Rebelové (2001), Mazaný Filip (2003), Skřítek (2005) nebo Prachy dělaj člověka (2006).
Ve filmu Cesta domů (2021) je promítnut alkoholismus i pokus o sebevraždu, což jsou momenty, s nimiž má Hanák osobní zkušenost. „Pár let před léčbou si bohužel už nepamatuju, to bylo permanentní okno víceméně. Stačí si to vybavit, ty vzpomínky jsou tak hrůzné, že nejlepším způsobem, jak odolávat svodům alkoholu, je upřímně si vzpomenout a přiznat, co to tehdy bylo. Nejen pro člověka, ale i pro jeho okolí,“ popsal pro Novinky.
Dodal také, že zcela neabstinuje, zatím se však nestalo, že by si nepamatoval předchozí večer. "Každý soudný lékař či alkoholik vám řekne, že to nemůže dopadnout dobře, ale nechme se překvapit, jak špatně to dopadne!"
Hanák přiznal, že ani jemu se nevyhnuly myšlenky na sebevraždu. „Alkoholismus je zatraceně a jedním dechem po čertech vážná věc. Ale mě baví o těchto věcech mluvit jako o opravdu ozvláštňujícím prvku života. Namočil jsem se do chlastu, nejsem sám. A v tom stavu, pokud je člověk romantik, tak cítí nemožnost naplnění svých cílů, tužeb, lásky, štěstí a samozřejmě že marnost umocní dalším lokem destilátu. A cítí se dobře a pláče. A támhle je most a támhle dole jsou Nusle, ó, jak to láká. Takže ty úvahy byly zcela legitimní. Každý alkoholik je, myslím, zná. Každý pořádný zodpovědný alkoholik je zná. Nedošlo k tomu, ale byly,“ rozpovídal se pro iDnes.cz.
Tomáš Hanák se nebojí nahlas projevovat své politické postoje. Když však před lety točil videa k přímé volbě prezidenta se svým typickým ironickým nadhledem, mnoho lidí to nepochopilo a mylně se domnívali, že podporuje Miloše Zemana. „Bylo by dobré, kdyby se lidé naučili chápat ironii,“ řekl k tomu v pořadu Show Jana Krause.
Kromě toho však měla celá věc dohru na policii. „Všichni, kteří důvěřují našemu prezidentovi, ať mi odpustí. Při první přímé prezidentské volbě mi lidé z týmu Miloše Zemana napsali textovou zprávu a nabídli mi místo v táboře sympatizantů při závěrečném televizním duelu obou kandidátů. V esemesce, kterou jsem nahlásil na policii v Berouně, mi psali, že chápou, že by to pro mě mohlo být kompromitující. Ale že mně nabízejí refundaci zcela podle mých představ,“ vyprávěl v Českém rozhlase.
Tomáš Hanák se pravidelně umísťuje v nejrůznějších anketách, které hodnotí nejen popularitu, ale i vzhled. Dvakrát byl dokonce magazínem Spy vyhlášen sexy mužem roku. Někteří kolegové si z něj kvůli tomu dělali legraci. „Když jsme se poprvé setkali s Bolkem Polívkou, řekl – příliš hezký, než aby mohl být talentovaný," vyprávěl se smíchem.
Velká popularita a zájem fanynek ale připravily Hanákovi i velmi nepříjemné chvíle. „Jednou si nějaká paní usmyslela, že náš syn, jehož máme s mojí zákonnou ženou, je její syn, který jí byl odebrán v porodnici, když ho onehdy porodila,“ řekl před lety Super.cz. „Skončilo to tím, že policie hlídala před základní devítiletou školou v Nižboru a ta žena měla zákaz se tam přiblížit. Stejně tam jela a sápala se tam na švagrovy děti. Já to beru jako legraci, protože nemyslím na nejhorší. Žena jako matka z toho byla samozřejmě hodně vedle. Je to nebezpečný,“ přiznal, že s manželkou byli ve stresu.
V roce 2013 si Hanák otevřel v Nižboru, kde žije, hospodu. Tu se rozhodl vytvořit z chátrající nádražní budovy takzvaného magacínu. „Mám rád vlaky, koleje, romantiku, zašlé časy – a v Nižboru, kde už léta žiji, stál tenhle temný chátrající krasavec. Tak jsem ho docela levně koupil, jenže jsem nevěděl, co s ním. Bydlet tady by asi moje rodina nechtěla. Ale lákala mě myšlenka sedět jednou ve starém, dřevěném skladu, u kolejí, pít pivo nebo kafe a jen zevlovat nebo psát…"
„Už nemívám ani trému, což mi dává pocit volnosti, že mi nikdo neutrhne hlavu, když se mi něco nepovede. Když se přeřeknu, tak se buď v klidu opravím, nebo tu chybu naopak ještě víc rozmatlám. Když se mi nepovede žert, tak se za něj omluvím. ‚Není každý den posvícení. Vám se snad povedl každej vtip v životě? Mně se jich dneska nepovedlo dvacet, tak doufám, že jste si je užili a někdy příště na shledanou…‘ Musím ale říct, že jsem nikdy neklesl tak hluboko, že bych příliš často recykloval ty samé formulace, které už byly někde použity,“ tvrdil v roce 2013.
Věnuje se také hudbě, příležitostně hraje s kapelou MTO Universal Praha. „Je to moje srdeční záležitost a pro návštěvníky důvod utančit se k smrti. Čtyři hodiny s kamarády zběsile hrajeme a zpíváme,“ uvedl.
