"Stěhování mělo být novým začátkem pro rodinu, ale bohužel je to spíše konec dobrého vztahu mezi mnou a dětmi. Chci to napravit, ale nevím jak," píše Klára.

Jak by mělo šetrně vypadat stěhování rodiny z vesnice do města? A lze vůbec něco takového ovlivnit? Podívejte se, jak špatně rodina Kláry nese změnu, kterou byla nucená udělat pro získání lepšího zaměstnání.

Těžká volba

Nevěřila bych, jak těžkou volbu budu jednou mít. Bydlíme na vesnici a můj muž je už přes rok bez zaměstnání. Obě děti začaly šestou třídu. Bohužel má stávající práce už nás pomalu nestačila uživit, proto když přišla nabídka od kamarádky, byla jsem si jistá, že jde o skvělou zprávu.

Doporučujeme: "Děti mě bily 30x denně," vypráví nešťastná matka

Dostala jsem nabídku pracovat jako manažerka jedné velké firmy v Brně, ale pro rodinu to však znamenalo, že se musíme z vesnice přestěhovat do města. Společnost mi nabídla skvělý a velký byt přímo v centru za neuvěřitelně nízké náklady. Vážně jsem byla nadšená. Ale mělo mě čekat velké zklamání.

Stěhujeme se

Můj muž mi skoro vynadal, jak si představuju, že se do měsíce přestěhujeme, navíc jsme bydleli v domě a čekal nás byt bez zahrady a přírody kolem. Tenkrát jsem mu navrhla, ať si sežene práci a nebudeme muset nic měnit, on však s nudným výrazem oznámil, že se nehodlá ponižovat na pohovorech a počká, až se mu s nabídkou ozvou jeho kamarádi.

Když jsem o nápadu řekla dětem, začaly na mě ječet, že nikam nechtějí, protože tu mají kamarády. Bohužel se finanční situace nijak nezměnila, proto, když skončil školní rok, zavelela jsem, že se prostě stěhujeme a hotovo. Vůbec netuším, jak bychom to jinak dál zvládali. Mě čekala zajímavá práce a hlavně za snové peníze.

Nejde to jinak

Začátkem června jsme začali balit. Od doby, kdy jsem dětem o stěhování řekla, nemluvily se mnou a dělaly mi samé naschvály. Na tatínka si nic nedovolí, ten za nic prý nemůže. Dokonce jim sám přiznal, že on se stěhovat nechtěl.

Já jsem byla v nové práci šťastná, ale manžel mi vše dával pořádně sežrat. Neustále mi vyčítal, že jsem pořád pryč, nemám na rodinu čas, i když to nebyla pravda. Mohla jsem si pracovní dobu upravovat podle sebe, děti jsem vozila do školy, a dokonce měl téměř každý den navařeno. Opravdu netuším, co mu přelétlo přes nos a syn s dcerou? Katastrofa!

Nevím, jak dál

Sedmou třídu začaly děti už v nové škole. Abych jim změnu nějak usnadnila, koupila jsem jim domů nový počítač a dostaly nové telefony, kvůli lepšímu kontaktu a domlouvání. Bláhově jsem si myslela, že se náš vztah zlepší, ale naopak. Dcera je na mě neuvěřitelně drzá, když jí vynadám, argumentuje, že za to můžu já, když jsem je odtáhla do města. Syn si neustále stěžuje, že Brno nenávidí, prý se jim ostatní smějou, že jsou z vesnice, mají příšerné oblečení a vůbec neví, jaké to je bydlet ve městě.

Náš tip: Dojemné video: Sousedé překvapily hluchoněmého muže

Každý den přijdou ze školy, fláknou tašky do předsíně a odkráčí k počítači. Syn hrál na vesnici fotbal, dcera chodila na aerobic. Teď? Nedostanu je na žádný kroužek, přitom mají plno možností. Bojím se jim cokoliv říct, protože na mě hned ječí. Ale tatínek je pro ně hrdina, s ním komunikují normálně, dokonce i o škole. Občas mám pocit, že jsem udělala chybu, ale vše je pro jejich dobro. Jak mám s nimi zase začít vycházet?

Klára

Máte nějakou radu pro Kláru, jak si rodinu udobřit? Napište nám v diskuzi pod článkem.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Sex v 70? Častěji, než byste mysleli

Potřebujete nový penis? "Výměna" je už možná

10 vět, kterými spolehlivě zastavíte dětské zlobení