reklama
 
  • Wiki
  • Árón plamatý

Arum maculatum
Lidové názvy: Aronova brada, brada židovská, tvář svatého Jana, blázinec, zmizec, nadrahule, štiplavec, pokakánek
Čeleď: árónovité

Árón lze i přes nezvyklý název a exotický vzhled spatřit i v našich končinách. V Evropě je dokonce doma. Pozoruhodné květenství sice nenabízí nádherné barevné variace, jak tomu bývá u jiných rostlin, avšak zaujme svým tvarem připomínající mužský úd. Dekorativní árón si však do vázy rozhodně nedáte. Jeho květy jsou typické také nepříjemným pachem. Celá rostlina je dráždivá a prudce jedovatá. Árón plamatý je navíc chráněný podle vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb., je zařazený do kategorie ,,ohrožených druhů".

Popis rostliny

Árón plamatý je vytrvalou rostlinou s výškou od 15 do 50 cm. Charakterizuje ho vřetenovitý oddenek, který se horizontálně rozprostírá do prostoru. Árón tak vytváří husté rostlinné porosty.
Řapíkaté listy mají šípovitý tvar a výrazně větvenou žilnatinu. Na zelených listech často nacházíme tmavé, fialové či hnědavé skvrnky. Podle nich se rostlina někdy označuje také jako árón skvrnatý.

Rostlinu dělá zajímavou především její květenství, které se objevuje během dubna až května. Zvláštní palice květů dorůstá až do délky 10 cm. Je tvořena spirálovitě uspořádanými květy drobného vzhledu a nachové barvy.
Ve spodní části palice jsou pouze květy samičí, nad nimi pak květy samčí. Vrchní část květenství zastupují sterilní květy se štětinkami otočenými dolů. Ty jsou součástí důmyslné pasti na opylující hmyz. Primárním lákadlem pro hmyz je zápach květů, který připomíná mršinu.

Palici obklopuje výrazný žlutozelený listen nazývaný toulec. Kornoutovitě stočený toulec se směrem dolů rozšiřuje. Jeho hladký a kluzký povrch je uzpůsoben tak, aby po něm hmyz sjel dolů až k samčím a samičím květům. Hmyz, který byl nalákán na zvláštní aroma nebo vidinu úkrytu, se tak kvůli povrchu toulce a štětinkám horních květů z rostliny nedostane. Nejdříve musí pylem samčích květů oprášit květy samičí, pak toulec uvadá. Hmyz se dostává ze zajetí, aby podobnou službu zopakoval i dalším rostlinám.
Plodem árónu jsou červené bobule o velikosti hrachu, které vyrůstají na klasu. Jsou silně jedovaté, stejně jako celá rostlina

Původ a výskyt

Árón plamatý má svůj domov v Evropě, dodnes se vyskytuje po celém kontinentu, vyjma nejjižnějších a nejsevernějších míst. Roste vzácně i u nás, především na západě Čech. Na Moravě nacházíme častěji árón východní, který je mu velmi podobný. Na rozdíl od árónu plamatého nemá árón východní listy pokryty tmavými skvrnami.
Árón plamatý má rád vlhká stanoviště, svědčí mu lužní a listnaté lesy, mokré křoviny apod. Vyhovuje mu vlhká, humózní půda.

Jedovatý, přesto poživatelný árón

Árón nenabízí jenom výjimečný dekorativní vzhled, ale vedle zápachu také další nežádoucí vlastnost. Tou je jeho vysoká toxicita.
Mezi jedy, které v árónu najdeme, patří červené barvivo lykopin (vyskytuje se převážně v plodech), saponiny nebo typ glykosidu, který se štěpí až na kyanovodík. Dle některých zdrojů árón obsahuje i prchavý aroin.
Nebezpečná rostlina dokáže podráždit kůži a sliznice. Na pokožce vyvolává bolestivé zarudnutí až puchýře.

Požití jakékoliv části rostliny může vést k vážným otravám provázeným nevolnostmi a silnými křečemi. Otrava se projevuje také rozšířenými zorničkami či dokonce ztrátou vědomí. V nejtěžších fázích árón dokáže fatálně zastavit srdeční činnost nebo utlumit centrální nervový systém.
Toxicita árónu se ztrácí sušením nebo vařením. Jeho hlízy obsahují vysoký podíl škrobu, povařené se proto při nedostatku potravin konzumovaly jako náhražka brambor. Sušená hlíza árónu se dodnes v některých kuchyních uplatňuje jako ingredience do pečiva.

Oddenek árónu, příp. spolu s natí rostliny v minulosti využívalo i lidové léčitelství. Árón měl pomáhat při problémech se zažíváním, revmatismu a nachlazení. Sloužil jako lék proti dušnosti. Toto využití árónu však rozhodně nedoporučujeme.

Související články

reklama
reklama
reklama