Zuzana se deset let živí sexem. Po chvíli máte pocit, že na nic jiného nemáte, říká
Jako sexuální pracovnice se začala živit před deseti lety. Studovala vysokou školu, nedařilo se jí sehnat zaměstnání a potřebovala rychle zaplatit nájem. Sociálně motivovaná prostituce se tak stala jejím osobním příběhem i tématem, s nímž pomáhá ostatním ženám. Založila Spolek pro ochranu žen, ve kterém upozorňuje na aktuální problémy v sexuálním byznysu.
Zuzana navrhuje setkání v kavárně pražského parku Grébovka, protože se v něm v minulosti scházely sexuální pracovnice. Dějiny prostituce jsou totiž kromě divadla, kina a výstav to, čím 32letá žena ráda tráví volný čas a jak dobíjí energii z psychicky náročného povolání. Působí stydlivým dojmem, a i když se na první pohled neliší od ostatních žen v místní kavárně, její rozvláčný a chvějící se hlas prozrazuje, že má za sebou traumatické zkušenosti.
"Pocházím z finančně nezajištěné rodiny. Když jsem začala studovat na pajdáku angličtinu a němčinu, pracovala jsem v jednom evropském projektu, který nečekaně po necelém roce skončil. Zůstala jsem úplně bez peněz. Hlásila jsem se do výběrových řízení, ale často trvalo dva měsíce, než mi v druhém kole řekli, že vybrali někoho jiného. Byla jiná doba, nebylo tolik pracovních možností jako dnes," popisuje.
Začnete v tom lítat
Dostala se tak velmi rychle do fáze, kdy nevěděla, z čeho vedle časově náročného studia zaplatit zájem. "Na internetu jsem narazila na priváty, které hledaly nové slečny. Byla jsem pod strašným tlakem, nechtěla jsem, aby mě vyrazili z bytu. A můžete si myslet, že to nezvládnete, ale když dostanete první peníze na ruku a po dvou dnech máte na nájem, spadne vám kámen ze srdce," říká a dodává, že chápe, že nikdo - obzvlášť lidé z feministických kruhů - nechce slyšet, že když ženě v nouzi dáte peníze do ruky, tak ji okamžitě zlomíte.
"Ale jakmile žena, která má velký problém, najednou dostane peníze, tak v tom lítá. Těch, které mají jednoho zákazníka a už v tom dál nepokračují, je menšina," říká Zuzana, která v této souvislosti zmiňuje své kolegyně, matky samoživitelky. "Málokterý zaměstnavatel vyjde časově vstříc ženám, které se musí starat o malé děti. V tomhle byznyse můžete začít na privátě nebo v klubu v jedenáct hodin a odejít ve čtyři hodiny odpoledne a vyzvednout děti ze školy a školky. Majitelé o ně stojí, protože vědí, že jsou loajální, že potřebují peníze a nemají jinou možnost," poukazuje Zuzana na velký sociální problém.
Většina prostitutek je v sociální nouzi
I když si první rok užívala, že se nemusí poprvé v životě rozmýšlet, jestli si koupí nové triko nebo si zajde do kavárny, něco jí chybělo. Protože chtěla vždy nějakým způsobem pomáhat lidem, začala pracovat jako dobrovolnice v jedné feministické organizaci. "A tam mi dali pocit, že něco umím a že mě potřebují, že zvládnu i něco jiného než jen prostituci," říká Zuzana, která si postupně všímala důvodů, proč většina jejích kolegyň tuto profesi dělá.
"A došlo mi, že to chci systémově změnit," popisuje motivy, jež ji vedly v roce 2015 k založení Spolku pro ochranu žen, který nesouhlasí se sociálně motivovanou prostitucí. "Podle našich průzkumů 90 procent sexuálních pracovnic v Česku začne s touto profesí právě z důvodu sociální nouze," říká Zuzana. Na svých stránkách a sociálních sítích se tak začala pod hlavičkou spolku vyjadřovat k aktuálním problémům a organizovat podpůrnou skupinu.
Třikrát do roka je obětí sexuálního násilí
Jedním z témat, kterým se spolek věnuje, je například menstruační chudoba, vydírání nebo konsenzus se zákazníky. "Často se stává, že sexuální pracovnice odmítá nějakou praktiku. Zákazník se zeptá, jestli by to udělala za víc peněz, a žena řekne, že ne, že by k tomu nebyla ochotná ani s partnerem. Někteří muži se i přesto dokážou třikrát za minutu zeptat, jestli opravdu nechce," popisuje Zuzana.
"To může vyústit v to, že se žena po muži ožene a on ji napadne," popisuje Zuzana jedno z témat, které na sítích spolku s ostatními dobrovolnicemi popularizuje. "Snažíme se v příspěvcích mužům vysvětlit, že to žena myslí opravdu vážně, a ženám zase radíme, jak se v takovém případě zachovat. Je to prevence násilí," říká.
K tomu dodává, že se rozhodně nejedná o lehký výdělek. Průměrně třikrát do roka se stane obětí sexuálního násilí. "Jeden zákazník si například násilím vynutil sex bez kondomu. Pak mi dal 800 korun na pilulku po a měl pocit, že když mi dal peníze, tak je to v pořádku," vzpomíná. "V tu chvíli jsem nebyla naštvaná ani tak kvůli sobě, ale kvůli tomu, že to běžně dělá i ostatním ženám," dodává Zuzana, které se takové zkušenosti stávají především ve chvílích, kdy nespoléhá na svou intuici.
"Samozřejmě musím potlačit strach, protože jinak bych to dělat nemohla. Ale když mluvím s mužem mezi dveřmi a něco mi říká, že je na něm něco divného, už vím, že se musím otočit a jít pryč. Když jsem si řekla, že je můj pocit blbost, nakonec z toho byl průšvih," říká.
Orgasmus rovná se nevěra
Z traumat ji paradoxně dostávají ostatní zákazníci, kteří se k ní v intimních chvílích chovají s respektem. Takové byly i její první zkušenosti, kdy pracovala na privátě v dobré lokalitě a navštěvovali ji především nenásilní muži. "Měla jsem za sebou násilí v partnerském vztahu a zákazníci mi s touto zkušeností pomohli. Začala jsem mít k mužům větší důvěru, uvolnila jsem se a objevovala věci, které jsem ani nevěděla, že mám ráda," říká.
Své klienty by rozdělila přibližně na dvě poloviny - jedni z nich se snaží, aby si sex užila a dosáhla orgasmu, druhá část jí vyvrcholení dopřát nechce. "Vnímají to tak, že by pak svou přítelkyni podváděli," říká s pobaveným úsměvem.
Spolek v poslední době zveřejnil také informace o systematickém vydírání, kterému čelí sexuální pracovnice inzerující své služby skrze některé erotické portály. Když chtějí ženy z takové platformy odejít a inzerovat jinde, majitelé jim vyhrožují, že za nimi pošlou "své muže" vydávající se za klienty, kteří jim ublíží. "To je velký problém. Bohužel ženy nechtějí podat trestní oznámení, protože se bojí. Majitelé navíc ženy běžně oslovují jako děvky nebo kurvy," říká Zuzana.
Prostituce jako psychoterapie
Zuzana si za své služby účtuje tisícikorunu a denně prostřednictvím inzerátu na eskortním portálu navštíví tři muže. Měsíčně si tak vydělá přibližně 40 tisíc korun. "Fyzicky bych víc klientů zvládla, ale psychicky to nejde. Snažím se na ně napojit a být víc než jen holka na sex. Setkávám se totiž hodně s muži, kteří jsou po rozchodu s partnerkou, která je ponižovala a rozložila jim psychiku a sebevědomí. Takovým se snažím pomoct, vyslechnout je a zvednout jim sebevědomí," říká Zuzana, která tak s některými muži spí až během třetí schůzky. "Klient se nedokáže hned uvolnit, první si tak jen vykládáme nebo se mazlíme," vysvětluje.
Partnerovi její povolání nevadí, i když by si oba přáli, aby časem dělala něco jiného. Chtěla by pracovat v sociálních službách, ale "aby za to byla placená". V kroku z tohoto povolání jí navíc brání nízké sebevědomí. "Bála bych se jít i za kasu do supermarketu. Různé průzkumy z terénu ukazují, že už po půl roce práce v tomhle oboru začnete pochybovat, že zvládnete něco jiného. Srazí vám to sebevědomí. Máte pocit, že na nic jiného nemáte. A čím jste v tom déle, o to je to horší," říká.
Svou sebehodnotu i psychické zdraví si nicméně udržuje prací pro spolek. "Když nemáte děti a děláte tuhle práci, může se vám stát, že sklouznete do letargie, protože nic nemusíte. Takhle se ale musím pořád vzdělávat a pracovat na sobě," říká Zuzana, která má před sebou vedle kávy rozečtený časopis o psychologii. "Moc mě těší, když si přečtu nějaký psychologický článek a po čase se mi nějaká užitečná informace vybaví během povídání s klientem. Vypadá to jako normální věc, ale u sexuálních pracovnic není. Paměť je něco, co časem už nemusíte zvládat," říká.
Video: Do 30 sekund: Prostituce z nouze (28. 4. 2022)
