V Česku si televizi zapne každý den 75 % z těch, kteří vlastní televizor, přičemž sledováním oblíbených pořadů stráví průměrně přes 4 hodiny. To je téměř o 40 minut více než ve stejném období v loňském roce. Podle společnosti Atmedia, která pracuje s průzkumy firmy Nielsen Admosphere, to ukazuje, že se tato doba kvůli karanténám ještě zvýšila. Díky novému způsobu konzumace diváci už nemusí čekat celý týden na další epizodu pořadu, ale sami rozhodují, kdy a kolik částí zhlédnou. Neznamená ale tzv. binge watching, tedy maraton sledování seriálů nebezpečný způsob závislosti?

"Když mě nějaký seriál zaujme, dokážu se na něj dívat dlouho do noci. Televizi ale vypínám nejpozději ve čtyři ráno, abych spala alespoň tři hodiny. Vím, že to není pro moje zdraví dobré, ale výčitky si z toho nedělám," svěřuje se dvaačtyřicetiletá Blanka T. z Prahy.

"Na televizi se od poloviny října do začátku listopadu, kdy byly zavřené některé obchody, restaurace a služby, dívalo 75 % diváků. U obrazovky strávili v průměru 4 hodiny a 12 minut, což je téměř o 40 minut více než ve stejném období v minulém roce. Z celkového času, kdy se Češi dívají na televizi, věnují seriálům a filmům 45 %," vysvětluje odborník Pavel Müller, Head of Research & Marketing ze společnosti Atmedia, který pracuje s oficiálními daty peoplemetrového měření televizní sledovanosti, realizovaného společností Nielsen Admosphere.

Všechny díly najednou

Podle analytiků lidé častěji vyhledávají snímky a seriály z nabídky zahraničních streamovacích společností, které v poslední době zamávaly s celosvětovým televizním trhem i filmovým průmyslem. Všechno začalo v roce 2013, kdy americká společnost Netflix změnila strategii a během jediného dne zveřejnila všechny díly čtvrté řady seriálu Dům z karet.

Postupně se tak zrodil nový způsob sledování seriálů, při kterém diváci už nemusí čekat celý týden na další epizodu pořadu, ale sami rozhodují, kdy a kolik částí zhlédnou. Během tzv. binge watchingu pak zvládnou novou řadu klidně přes noc, přestože ráno musí vstávat do práce nebo mají další povinnosti. Stejně tak jako dvaačtyřicetiletá Blanka T., sleduje seriály až do svítání, vždycky ráno vypraví děti do školy a školky, a pak se dopoledne ještě prospí. "Pracuju z domova, potřebuji k tomu jen mobil, takže když mi přijde pracovní e-mail, vzbudí mě to a hned vyřídím, co je potřeba. Za probdělou noc mi to ale stojí," přiznává se žena. Nejčastěji si vybírá historické, sci-fi nebo postapokalyptické seriály na zahraniční streamovací platformě.

Maraton seriálů jako příliv příjemného dopaminu

Už před časem americká společnost Netflix přiznala, že monitoruje chování svých předplatitelů. Díky tomu výzkumníci například zjistili, že 61 % uživatelů se pravidelně dívá na dvě až šest epizod v jednom zátahu. Novou řadu seriálu pak diváci stihnou nejčastěji za týden.

Kromě toho internetová televize uvedla, že 73 % předplatitelů, kteří seriály sledují formou binge watchingu, potvrdilo, že z podobné konzumace pořadů mělo velmi příjemné pocity.

"Jestliže se věnujete aktivitě, kterou si užíváte, mozek začne produkovat dopamin - chemickou látku podporující pocity spokojenosti, štěstí a vzrušení. Jakmile se tedy díváte na svůj oblíbený seriál, můžete se cítit stejně, jako kdybyste si vzali drogu. Vaše zkušenost je ale pouze pseudozávislostí, protože mozek ve skutečnosti touží po dopaminu a ten může vznikat víceméně při jakékoli jiné činnosti," říká americká klinická psycholožka Renee Carrová.

Útěk od všedních problémů

Ve Velké Británii se nedávno objevili první tři lidé, kteří se museli léčit ze závislosti na seriálech. Zřejmě se jednalo pouze o několik ojedinělých případů. Podobný problém není šířeji zaznamenaný ani v Česku. "Ve své praxi jsem se s tím ještě nesetkal a ani nevím o pacientech, kteří by se léčili speciálně s takovouto formou závislosti," říká klinický psycholog Adam Suchý.

Ten dodává, že lidé jsou odedávna přitahováni příběhy, které zároveň plní eskapistickou funkci. "Na určitou dobu utečeme od svých reálných problémů a sledujeme ty cizí, které mohou být někdy i horší než naše vlastní, což nás svým způsobem uklidňuje," říká odborník a upozorňuje, že většina studií, včetně jeho vlastní, se shoduje v tom, že více než tři hodiny denně před jakoukoli obrazovkou je považováno za nadměrné diváctví a může negativně ovlivnit psychiku.

"Jako u všech závislostí jde především o tu hranici, kdy konzumace seriálů začne narušovat každodenní fungování nebo běžný život a má negativní dopad na práci a reálné mezilidské vztahy," doplňuje psycholog.

Blanka T. přiznává, že seriály sleduje také proto, že v osobním životě není úplně šťastná. I když si s manželem pořád rozumí a vychovávají spolu dva syny, po sedmnácti letech společného života cítí, že v jejich vztahu není tolik přitažlivosti jako dříve. "Ráda se podívám na inteligentní zamilované seriály, protože mi v životě chybí láska a vášeň. Kdybych měla milence, byl by to asi silnější zážitek, kterému bych před televizí určitě dávala přednost," popisuje mladá žena.

Touha vidět další epizody

Za úspěchem nových seriálů stojí většinou vynikající práce televizního štábu. "Tvůrci cíleně koncipují jednotlivé části tak, aby divák chtěl vědět, co bude dál. Všechny díly končí tzv. twistem, který naznačuje dramatické pokračování," říká analytik vývoje České televize Milan Kruml.

Není proto divu, že u některých lidí vzniká neovladatelná touha okamžitě se podívat na další epizodu. Přesto je podle odborníků otázka toho, zda jsou lidé skutečně závislí na sledování televizních pořadů, nebo patří mezi zapálené stoupence zajímavých příběhů, poměrně složitá.

Noční maratony v kině

"Dívat se třeba na šest epizod seriálu najednou je samozřejmě náročné, ale podobně vysilující bylo před desítkami let sledovat celou noc filmové maratony v kině. Byl bych velmi opatrný z hlediska nějakého nálepkovaní lidí, protože i výzkumy ukazují, že formu binge watchingu využívají lidé, které seriál hodně zaujme a chtějí ho vidět stejně, jako se kdysi lidé nemohli odtrhnout od vynikajícího románu," dodává Kruml, který rovněž vyučuje na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.

Lidé však mají při intenzivní konzumaci seriálů nové a lepší "alibi", jak vysvětlit svoje chování. Současná televizní nabídka jim totiž často poskytuje obsah s vysokou kvalitou, a tedy jistou kulturní hodnotou.

Příběhy nejsou vždy povrchní

Zahraniční seriály z produkce placených televizí rád sleduje také filmový střihač Jakub Hejna. "Mám radost z každého podařeného seriálu. Fascinuje mě, když dílo drží pohromadě a zejména scénáristům a posléze režisérovi se podaří udržet nejen tempo, ale i napětí v takovém počtu dílů," popisuje Hejna.

Podle filmového profesionála některé pořady otvírají důležitá témata lidskosti, morálky nebo odpovědnosti v mezilidských vztazích. "Příběhy nejsou povrchní, a protože jsou řemeslně bravurně zvládnuté, snadno vtáhnou diváka do děje," dodává střihač. a připomíná například mimořádně úspěšný seriál Breaking Bad, který se u nás vysílal pod názvem Perníkový táta.

O seriálu se musí mluvit

Streamovací služby mají oproti volně vysílajícím televizím větší svobodu a mohou natáčet seriály, které by se běžně pouštěly až po dvaadvacáté hodině. Navíc tvůrce nejvíce zajímá pověst pořadu. "Jestliže seriál rezonuje v médiích a na sociálních sítích, kde se o něm mluví jako o něčem výjimečném a zdařilém, zvyšuje to zájem potenciálních předplatitelů," podotýká Milan Kruml.

V poslední době se rovněž výrazně změnilo tvůrčí prostředí. "Dneska není výjimkou, že seriál pro placenou televizi nebo streamy vytváří známí filmoví režiséři a účinkují v něm velké hollywoodské hvězdy. To činí televizní pořady zajímavější, protože do finální podoby mluví méně lidí než u klasických filmů mířících do kin," dodává mediální analytik.

Příkladem může být seriál z produkce HBO Mělas to vědět, v němž hrají známí herci jako Nicole Kidmanová a Hugh Grant a který dosáhl jedné z nejvyšších sledovaností v poslední době. Finále kriminálního thrilleru, který se americká společnost naopak rozhodla uvolňovat postupně jednou týdně, přilákalo tři miliony předplatitelů.

Velkou pozornost pak na konkurenční televizi vzbudil seriál Dámský gambit s herečkou Annou Taylor-Joyovou v hlavní roli. Za čtyři týdny si novinku Netflixu pustilo 62 miliónů domácností po celém světě a seriál se v 63 zemích dostal mezi deset nejsledovanějších pořadů.

Filmový střihač Jakub Hejna sice připouští, že o postavách seriálu občas přemýšlí i během dne, jejich sledování by ale nevyměnil za pracovní povinnosti. "Nikdy bych se nedíval na pořad s pocitem, že nemám hotovou svoji práci. Ta má vždycky přednost," uzavírá filmař.

Mohlo by Vás zajímat: Jak ve skutečnosti vypadal slavný tane Lady Diany a Prince Charlese?