Jednačtyřicetiletá Dona Kim Murpheyová se ještě nedávno považovala za naprosto zdravou a aktivní ženu. Dneska ji ale vyčerpává sebemenší fyzická aktivita. Přestože nemoc covid-19 prodělala loni v březnu a testy má negativní, pořád se cítí unavená.

Až polovina lidí, kteří onemocněli novým typem koronaviru, má dlouhodobé zdravotní potíže. "Určité procento pacientů, kteří měli covid, si stěžuje na přetrvávající dechové potíže, kašel nebo chronickou únavu," uvedl předseda Sdružení praktických lékařů Petr Šonka.

"Jakmile jdu ven a něco dělám zhruba hodinu, vždycky za to zaplatím tím, jak moc mě to vyčerpá," říká neuroložka Murpheyová z amerického Pearlandu. Když loni na jaře chytila koronavirus, přepadaly ji náhlé a úporné návaly ospalosti. Kromě toho měla vyrážku, podrážděný žaludek, stažený hrudník, hůře se jí dýchalo a pociťovala změny vidění. Jeden den cítila velmi prudké bolesti břicha. 

Myslela jsem, že umřu

"Vážně jsem si myslela, že v tu chvíli zemřu," popsala nemoc Murpheyová pro deník The Washington Post. Přestože se ženě trochu ulevilo, po měsíci se nakazila sekundární bakteriální infekcí, kvůli které musela do nemocnice. Čtyři týdny brala antibiotika, pak ale přišel další pokles. Tehdy se ukázalo, že Murpheyová zřejmě prodělala slabou mozkovou mrtvici a trpí syndromem cizí ruky, sama teď nedokáže zcela ovládat svoji ruku. Od té doby má problémy s mluvením a psaním.

"Měla jsem pocit, že jsem něco napsala skvěle a jako obvykle jsem odeslala e-mail nebo uveřejnila příspěvek na sociální síti. Jenže když jsem si to později po sobě přečetla, zjistila jsem, že jsem udělala spoustu chyb," uvedla vědkyně.

Později se ženin stav dokonce ještě zhoršil. Čas od času Murpehyová zapomínala, byla unavená a přepadaly ji depresivní stavy. "Obvykle jsem velmi energický a optimistický člověk," vypověděla neuroložka, která dříve často pořádala komunitní akce, "ale tehdy jsem se zničehonic cítila depresivně. Měla jsem pasivně sebevražedné myšlenky - jako kdybych už tady nechtěla být. To je pro mě velmi netypické," vyprávěla.

Pořádně nic nezvládnu

S následky koronavirového onemocnění se tři měsíce po prodělané nemoci potýká také devětatřicetiletá Lenka z východních Čech. "Odběry krve jsou v pořádku, ale v serologii a na rentgenu plic mám pořád nález. Ještě teď mi chybí polovina dechu, nikam nedojdu a nic pořádně nezvládnu. V noci hůře spím. Nejhorší je psychika, protože mi rodina musí se vším pomáhat," vypráví žena.

Třicetiletá Jana z Prahy podle svých slov není celý den schopná vůbec pracovat. "Covid jsem měla loni v září. Pocitově bych únavu přirovnala k těžké kocovině, dlouho jsem kašlala. Bolest svalů je pořád stejná jako na začátku. I když jsem vždycky byla zdravá a sportovala jsem, teď nemůžu vyjít schody," uvádí mladá žena.

Lidem bude lépe po měsících

Studie lékařů Fakultní nemocnice v Hradci Králové prokázala, že až 40 procent vyléčených má i čtvrt roku po uzdravení poškozené plíce. Výzkumu se účastnilo 79 lidí, přičemž většina z nich měla lehčí průběh nemoci. 

"Jsme si skoro jistí, že podstatná část pacientů bude v pořádku za šest nebo dvanáct měsíců. Je to ale něco, co člověka vyřadí na řadu měsíců a je dobré o tom vědět," řekl přednosta plicní kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové Vladimír Koblížek v České televizi.

Dlouhý průběh mají spíš ženy

Přestože k nákaze novým typem koronaviru jsou náchylnější muži, dlouhodobou únavu z prodělané nemoci popisují spíše ženy. 

Podle výzkumu, který lékaři provedli v nemocnici St. James v Dublinu, si na přetrvávající potíže stěžovalo 67 procent žen. Ty byly také častěji postiženy únavovým syndromem bez ohledu na to, jestli měly lehký, střední, nebo těžký průběh onemocnění.

Odborné studie tzv. dlouhého covidu, jak se také nazývají zdravotní obtíže po prodělané nemoci covid-19, stále probíhají. Už teď ale někteří lékaři tvrdí, že vyšší výskyt problémů u žen může souviset s tím, že něžné pohlaví obecně hůře snáší i jiná chronická onemocnění.

Internista Ryan Hurt, který zkoumá zdravotní stav postcovidových pacientů na klinice Mayo, například uvedl, že zdravotní problémy má zhruba 10 procent z 20 tisíc lidí, kteří onemocněli. Z těchto pacientů pak 60 až 80 procent tvoří ženy. Proč tomu tak je, zatím lékaři přesně nevědí. Hurt nicméně podotýká, že jednou z možností mohou být zásadní rozdíly v imunitním systému mužů a žen. 

Muži o problémech nemluví

Podle slov Diany Berrentové, která na Facebooku založila podpůrnou skupinu Survivor Corps pro pacienty trpící dlouhodobými příznaky, tvoří ze 150 tisíc členů 82 procent ženy a 18 procent muži. 

Psycholog James C. Jackson z Vanderbiltské univerzity ale říká, že ačkoli se vyšší počet žen, které si stěžují na symptomy po prodělaném covidu, nedá přehlédnout, nemůže jednoznačně určit, že skutečně existuje rozdíl mezi pohlavími.

"Ve své praxi jsem se setkal s tím, že ženy dokážou být otevřenější v těch případech, kdy je trápí deprese nebo překonaly velmi vážné nemoci," uvedl.

Ženy trpí dlouhodobějším průběhem, jsou také úzkostnější

Podobně situaci vidí také rehabilitační neuropsycholožka Meghan Beierová z Univerzity Johna Hopkinse. Podle ní to, že s dlouhým průběhem onemocnění způsobeného novým typem koronaviru bojují zejména ženy, může být způsobeno mnoha faktory. "Víme, že ženy bývají úzkostnější, což může být jeden z důvodů, proč se syndromy projevují jinak u obou pohlaví," uvedla Baierová.

Také internistka a epidemioložka z Kalifornské univerzity v Los Angeles Joann Elmoreová zatím nemá dostatek údajů, aby mohla s jistotou říci, že dlouhý průběh covidu-19 sužuje více žen než mužů. "Sama se s ním setkávám jak u mužů, tak u žen. A musím přiznat, že jako lékařku mě to děsí. Někdo si možná myslí, že se to stává jen těm, kteří měli těžký průběh a byli na jednotkách intenzivní péče na plicních ventilátorech. Jenže my se s těmito dlouhodobými symptomy setkáváme také u mladých, zdravých jedinců, kteří prodělali mírnou formu nemoci," dodala. 

Lázeňská léčba a inhalace

V srpnu začala neuroložka Murpheyová po prodělané nemoci způsobené koronavirem užívat rybí olej a vitamín D. Kromě toho dodržuje protizánětlivou dietu, díky které se podle jejích slov stav zlepšil. Ne všem pacientům se ale daří znovu vrátit do života. Praktičtí lékaři vitamíny D a C doporučují, zároveň ale dodávají, že lidé by se po nemoci neměli hned vracet do práce. 

Tým lékařů z Fakultní nemocnice Olomouc pod vedením Milana Sovy v nedávném doporučení zmiňuje podpůrnou léčbu pomocí glukokortikoidů, dále plicní rehabilitaci ve zdravotnickém zařízení i doma a lázeňskou péči nebo inhalaci.

Lidé, kteří mají respirační a jiné syndromy ještě 12 týdnů po nemoci, mohou navštívit praktického lékaře nebo plicní ambulanci. "Komu nebude dobře ještě tři měsíce po prodělaném covidu, bude mít možnost navštívit covidovou kliniku, která se o něj postará. Vyšetří plicní funkce a udělá minimálně rentgenový snímek hrudníku," řekl pro Radiožurnál Vladimír Koblížek.