Očkování je považováno za nejspolehlivější ochranu a prevenci proti nejrůznějším chorobám. Ve většině případů povzbuzuje imunitu,  ale někdy se to "nepovede"...

Očkování nezaručuje kompletní ochranu, někdy prostě nefunguje. Vakcína může ztratit svůj účinek špatným skladováním. Ale i přes správné skladování někdy imunitu nepodpoří.

Klíčem jsou bílé krvinky

Někteří lidé mají imunitu už před očkováním slabou. Patří k nim například diabetici, HIV nemocní, uživatelé kortikosteroidů, podvyživení, pacienti s rakovinou, po chemoterapii nebo ozařovaní a mnozí dalš). Jejich bílé krvinky proto nevyrábějí dostatek protilátek.

V lidském těle může dojít ke dvěma základním typům selhání očkování - primárnímu a sekundárnímu:

• Primární selhání očkování je vzácné a nastává, když tělo po očkování neprodukuje vůbec nebo v dostatečném množství protilátky proti očkované nemoci
• Sekundární selhání očkování je daleko častější a znamená, že tělo si po očkování protilátky proti očkované nemoci vyrobilo, ale jejich hladina rychle ubývá a přestává chránit.

Účinnost i selhání očkování závisí na mnoha faktorech

Na někoho neúčinkuje

Účinnost vakcíny i její selhání záleží na věku, pohlaví i celkovém zdraví očkované osoby. Důležitým faktorem je i dědičná predispozice očkovaného. Na některé jedince zkrátka neúčinkuje.

Účinnost očkování se ověřuje několika způsoby. Například měřením koncentrace protilátek nebo sledováním, zda i přes očkování člověk neonemocní.

Za selhání očkování mohou lidé považovat i mírné onemocnění. To znamená, že sice onemocní, ale příznaky nejsou vážné. Některá očkování mají být účinná zejména proti nejvíce nebezpečným kmenům a proti závažným projevům nemoci. Pouze mírný kašel, zvýšená teplota, lehký zánět nebo mírná bolest nemusí znamenat, že očkování selhalo.

Patříte k rizikovým skupinám?

Očkování je nejmodernější způsob prevence. Zatímco děti jsou chráněné, na stejné nemoci umírá na 50 až 70 000 dospělých obětí. Přitom dospělí lidé více trpí chronickými nemocemi a u infekčních nemocí hrozí u nich vyšší riziko komplikovaného průběhu nemoci či zhoršení základních projevů chronického onemocnění. Z tohoto důvodu stát hradí očkování např. proti chřipce, pneumokokům či žloutence typu A i B vybraným, tzv. rizikovým skupinám.

Některá dětská očkování ani prodělání nemoci neposkytují dlouhodobou ochranu. Celoživotně by si lidé měli hlídat  přeočkování proti

• tetanu
• případně chřipce
• klíšťové encefalitidě
• černému kašli.

Stát nás nezachrání

Lidé se o očkování nezajímají, protože jim chybí informace o dostupnosti očkování a jeho přínosech. Mylně se objevují názory, že nepovinné očkování není pro zdraví důležité, jinak by ho stát zařadil do povinných a plně ho hradil z povinného pojištění. To ovšem není ve finančních možnostech státu.

Každé očkování je na předpis a jeho aplikace je tudíž podmíněná konzultací s lékařem. V dospělé populaci si drtivou většinu očkování hradí sami pacienti, mohou ale využít příspěvků zdravotních pojišťoven, které je většinou nabízí v rámci svých preventivních balíčků.

Jediným plošně povinným a současně státem hrazeným očkováním pro dospělé je přeočkovávání proti tetanu. Málokdo ví, že k této vakcíně existuje její rozšířená alternativa - kombinovaná vakcína, která navíc prodlužuje ochranu i proti černému kašli a záškrtu.

Pro dospělé je přitom vhodná celá řada očkování, která mají prokazatelně pozitivní vliv na ochranu jejich zdraví, ať už v prevenci proti chřipce, pnemokokům, planým neštovicím, žloutence typu A a B či rakovině děložního čípku.  Proč a proti čemu by se dospělí měli nechat očkovat?

Očkování proti tetanu a černému kašli

Jediné plošně povinné očkování dospělé populace v ČR představuje očkování proti tetanu. Přeočkovává se vždy po 15 letech, u osob starších 60 let se interval zkracuje na 10 let.

Tito lidé budou přeočkováni vždy v případě úrazu, mladší jen pokud poslední aplikace proběhla před více než 5 lety. Očkuje se jednou dávkou vakcíny, která je plně hrazená ze zdravotního pojištění. I toto očkování si dospělí musí obvykle hlídat sami a vzpomenout si na termín posledního přeočkování proti tetanu může být problém.

Co mají společného tetanus a černý kašel?¨

Proti černému kašli se u nás v rámci pravidelného očkování očkují děti do 11 let, a to hned šestkrát. Ukazuje se, že ochranu proti černému kašli je potřeba očkováním pravidelně prodlužovat, podobně je tomu například i u ochrany proti tetanu či klíšťové encefalititidě. Očkování v dětství ani prodělání černého kašle totiž nemusí poskytovat celoživotní ochranu.
 
Černý kašel má nejtěžší průběh u miminek, která ještě nejsou chráněna očkováním. Ty se nejčastěji nakazí od členů rodiny - rodičů, prarodičů či starších sourozenců. Zatímco u dospělých nemoc nemusí vyvolat velké zdravotní komplikace, malé dítě, u kterého ještě není vyvinut kašlací reflex, může ohrozit i na životě. 

Přeočkování proti černému kašli je proto doporučené zejména u matek, otců a členů rodiny novorozence. Stejně tak u osob pečujících o děti. Myslet na prodloužení ochrany proti této nemoci by měli mladí dospělí již před založením rodiny. Informovat se o očkování sebe a svých blízkých mohou i během těhotenských návštěv u praktického lékaře.

Výhodné je si na prodloužení ochrany proti černému kašli vzpomenout před přeočkováním proti tetanu. Obě nemoci je totiž možné přeočkovávat ve stejném intervalu a jednou kombinovanou vakcínou proti tetanu, černému kašli a záškrtu. Pro přeočkování stačí jedna dávka.

Očkování proti žloutence typu A i B

Infekční žloutenka neboli hepatitida je nakažlivé onemocnění způsobené viry, které napadají jaterní tkáň. Virus žloutenky typu A se vylučuje stolicí, je vysoce infekční a odolný. Nejčastěji se přenáší nepřímou cestou pozřením kontaminovaného jídla či nápoje. Žloutenky typu B se přenáší tělními tekutinami - krví, spermatem či vaginálním sekretem. Možný je také přenos poraněním o pohozenou jehlu (narkomani), riziko je také při ošetřování krvácející zraněné osoby.  Mezi nejčastější způsoby nákazy patří nechráněný sexuální styk.

Díky zlepšení hygienických a sanitárních standardů u dětské populace se vnímavost vůči viru žloutenky typu A přesunuje do vyššího věku na adolescenty a dospělé. Například během epidemie hepatitidy A v roce 2008/2009 byla v ČR nejpostiženější populace ve věku 25 - 35 let. Předpokládá se, že postupem času nebudou dospívající již přirozeně promořeni virem hepatitidy A, což zapříčiní nárůst závažnosti jejího klinického průběhu u dospělých. Málokdo pak ví, že onemocnění žloutenkou typu B může v nejzávažnějších případech vést až k cirhóze či rakovině jater. 

Proto se proti žloutence typu B očkují v ČR kojenci a současně 12letí již od roku 2001. Dospělí starší 23 let tak nejsou proti žloutence typu B očkováni a měli by očkování zvážit. Proti žloutence typu B (i A) se povinně očkují i některé rizikové skupiny jako např. zdravotnický personál, osoby poskytující sociální služby, nováčci vězeňské služby ale
i studenti medicíny či pracovníci integrovaného záchranného systému (A+B). Ti jsou totiž vystaveni vyššímu riziku nákazy a mají očkování zdarma.

Nově se povinně a zdarma proti žloutence typu B očkují také návštěvníci rekvalifikačních kurzů péče a ošetřování osob v sociálních zařízeních nebo manipulace s odpadem ve zdravotnických zařízeních.

Očkování proti HPV

HPV neboli lidské papilomaviry jsou viry, které mohou způsobovat rakovinu děložního čípku. Ročně je v ČR onemocnění diagnostikováno u více než 1000 žen a přibližně 400 z nich na rakovinu děložního čípku umírá. Přenos je spojen s pohlavním stykem, ohroženy jsou tedy všechny sexuálně aktivní dívky a ženy. Očkování jako prevence HPV infekce, je doporučováno ještě před zahájením pohlavního života. Většina očkovacích kalendářů v Evropě doporučuje HPV vakcinaci mezi 12 - 14 rokem věku. K tomu se připojují i Česká vakcinologická společnost a Odborná pediatrická společnost, které doporučují očkovat dívky nejlépe ve 13 - 14 letech věku.

Očkování proti HPV spolu s pravidelným screeningem představuje vhodnou prevenci této nemoci. Z očkování mohou profitovat i sexuálně aktivní ženy. Vakcíny určené k očkování proti rakovině děložního čípku umí stimulovat imunitní systém lépe než samotná infekce. Ochrana získaná očkováním je proto daleko vyšší než po prodělání infekce. Proti HPV infekci se očkuje ve 3 dávkách během půl roku. Potřeba přeočkování u HPV vakcín nebyla dosud stanovena.

Očkování proti planým neštovicím

Plané neštovice představují pro dospělého několikanásobně vyšší riziko než pro dítě. Na pozoru by se měli mít všichni, kteří v dětství nemoc neprodělali či proti ní nejsou chráněni očkováním. Zejména vhodné je očkování pro zdravotnický personál či rodiče dětí. Mezi osoby s vysokým rizikem expozice či přenosu patří ženy ve fertilním věku, dále učitelé, studenti žijící na kolejích, lidé pracující s dětmi či cestovatelé. Očkovat by se také měli mladí dospělí před studijním pobytem v USA.

Očkování proti chřipce

Chřipka je vysoce nakažlivé horečnaté onemocnění dýchacích cest způsobené nejčastěji chřipkovými viry A a B. Chřipka se vyskytuje každý rok nejčastěji v zimních měsících, každoročně postihne 10 % světové populace a v době pandemie dokonce 40 - 50 %. Přenáší se kapénkovou infekcí. Na rozdíl od běžných virových infekcí horních cest dýchacích, jež probíhají vesměs mírně, je chřipka závažné onemocnění. Každoročně zapříčiní úmrtí tisíců lidí na celém světě.

Přesto je očkování proti chřipce u nás hromadně podceňované. Oproti světu dosahujeme dlouhodobě nízké proočkovanosti (evropský průměr cca 30 %, ČR 5 - 7 %), a to je pro určitou skupinu obyvatelstva očkování hrazené v rámci státního pojištění. Jedná se zejména o osoby chronicky nemocné či po transplantaci. Zvlášť důležité je i pro osoby starší 60 let věku či starší osoby žijící v kolektivních zařízeních např. v domovech pro osoby se zdravotním postižením.

Pro ostatní dospělé spadá každoroční přeočkování proti chřipce do kategorie volitelného očkování. Potřebná je jedna dávka vakcíny, jejíž cena se pohybuje kolem 300 Kč.

Velký význam má očkování proti chřipce také pro těhotné ženy. Členové Národní imunizační komise jej doporučují kdykoli v průběhu těhotenství a vzhledem k pozitivnímu vlivu na imunitu ženy i dítěte podporují očkování těhotných i odborníci z České gynekologicko-porodnické společnosti ČLS JEP.

Očkování proti meningokokům

Meningokokové nákazy jsou onemocněním s vysokým rizikem prudkého průběhu vedoucího až k úmrtí. Onemocnění může probíhat pod různým obrazem, nejzávažnějšími formami jsou tzv. invazivní meningokoková onemocnění. Původcem nákazy je bakterie Neisseria meningitidis, infekce se přenáší vzdušnou cestou. Dosud bylo popsáno 13 sérologických skupin bakterie. Nejčastějšími původci onemocnění jsou skupiny A, B, C, Y a W 135.

Onemocnění postihuje všechny věkové skupiny, zejména však děti a adolescenty. Výskyt bývá nejčastěji zaznamenán v  kolektivech - koleje, diskotéky, vojáci. Očkování proti meningokokovým nákazám je určeno pro rizikové skupiny populace - dospívající a mladí dospělí ve věku 15 - 25 let, osoby v pracovním riziku, osoby s poruchou imunity apod. Dvěma dávkami vakcíny by se např. měli chránit dospělí, kteří mají vyoperovanou slezinu či jsou HIV pozitivní. Zdravým jedincům stačí jedna dávka vakcíny.

Očkovat by se měli také cestovatelé do oblastí zvýšeného výskytu onemocnění (subsaharská Afrika) či poutníci do Mekky. V případě přetrvávání rizikových faktorů se doporučuje přeočkování po 5 letech, pokud je jedinec vystavený možnosti vzniku onemocnění.

Očkování proti klíšťové encefalitidě

V posledních letech u nás zaznamenáváme zvyšující se výskyt onemocnění. Podle počtu hlášených případů patří Česká republika mezi nejvíce postižené země v Evropě. Klíšťata se v tuzemsku vyskytují nejenom v nižších polohách, ale i v horských oblastech, a to  až do výše 1000 m n.m. Hlavním způsobem přenosu infekce je infikované klíště. Průběh onemocnění bývá mírnější u dětí než u starších osob, stejně jako výskyt komplikací  a dlouhodobých následků. 

Očkování lze proto doporučit všem dospělým, zejména těm, kteří jsou často vystaveni možnosti chytit klíště. V proočkovanosti proti klíšťové encefalitidě jsme však podobně jako v proočkovanosti proti chřipce na posledních místech v Evropě. Očkuje se 3 dávkami, na pravidelné přeočkování je třeba myslet každých 3 až 5 let.

Očkování proti pneumokoku u seniorů

Pneumokoková onemocnění patří na celém světě k nejvýznamnějším zdravotním problémům. U starších dospělých může být pneumokoková pneumonie příčinou úmrtí až v 10-20 % případů, u osob se sníženou imunitou až v 50 %.  Očkování proti pneumokokovým onemocněním je proto doporučeno zejména dospělým starším 65 let. Přestože jejich zdravotní stav může být dobrý, hrozí u nich zvýšený výskyt onemocnění a komplikací. Dále pacientům s různými nemocemi plic, sleziny, ledvin, jater či srdce, lidem trpícím HIV či lidem před plánovanou transplantací krve nebo orgánů. Riziková může být nemoc také pro kuřáky. Se stoupajícím množstvím vykouřených cigaret totiž úměrně stoupá riziko vzniku onemocnění. Ti by se také dle odborníků měli chránit očkováním. Doporučuje se aplikace 23valentní polysacharidové pneumokokové vakcíny v jedné dávce.

Ze zákona je očkování proti pneumokokům povinné pro osoby žijící v LDN a v domovech pro seniory. V domovech pro osoby se zdravotním postižením nebo v domovech se zvláštním režimem se musí lidé očkovat, pokud trpí chronickým onemocněním dýchacích cest, srdce, cév nebo ledvin či diabetem léčeným inzulínem. Pro tyto skupiny obyvatel je očkování zdarma.

více na uLékaře