reklama

Nejčastějším důvodem tloustnutí je naše šestá chuť. Dokážete se ubránit?

Moc nám to sice s odoláváním nepomůže, ale přesto je dobré vědět, proč nás pizza, těstoviny a pečivo tak neodolatelně láká.

Foto: iStock

Před nedávnem totiž vědci v americkém Oregonu zjistili, proč lidé tolik milují potraviny bohaté na sacharidy. Naše receptory totiž dokážou rozeznat speciální "škrobovou" chuť. 

Tato nová a dosud nepopsaná chuť tak rozšiřuje známé typy chutí - sladkou, slanou, hořkou, kyselou a teprve nedávno objevenou umami, která se nejčastěji z japonštiny překládá jako "lahodná". Známe ji nejvíc s pokrmů s nechvalně známým glutamátem (což je éčko E 621), ale přirozeně ji obsahuje i maso, sýry, ryby, rajčata a špenát.

Šestá nebo sedmá?

Kromě toho se občas ještě mluví o chuti "kokumi". Pochází také z japonštiny a znamená něco jako "plná ústa chuti", která dokáže povýšit požitek z jídla do nové dimenze, protože všechno umocní. 

Škrobová chuť je tak šestým nebo dokonce sedmým pocitem, který nám dokáže jídlo v puse vyvolat. Bez debaty je však tou nejnebezpečnější. Proč? Protože sacharidy jsou pro naši postavu, kondici i zdraví i kondici horší než tuky. Tloustne se z nich úplně nejrychleji. S trochou nadsázky se tak dá říct, že nás o  zdraví snadno připraví a nakonec může zabít i obyčejný rohlík. 

Probuzené centrum slasti

Škrobové potraviny cílí na naši centrální soustavu a způsobují v mozku pocit štěstí. S jejich konzumací narůstá v těle hladina cukru, a potřebujeme proto jíst stále větší porce. Buňky v jazyku reagující na sacharidy všech typů (včetně škrobů) a aktivují mozkové centrum slasti. Když se tak zakousneme do pečiva, cítíme se dobře. Snadno tak vzniká závislost.

Naopak při konzumaci dietních potravin bez sacharidů zůstává toto centrum spát. A proto nám dietní pokrmy tolik nechutnají. A nechutnají ani tehdy, když jsou přislazené náhradními sladidly.

Pro ženy je tato nebezpečná svůdnost sacharidů obzvlášť riziková. Obvykle mají mlsnější jazyk, což je tím, že často mají až o 36 procent víc chuťových pohárků k obvyklému počtu deset tisíc. Chuť je také úzce propojena s čichem, který bývá u žen také silněji vyvinutý. 

Proč jeden rozhlík nestačí

Navíc sacharidy svádí k mnohem většímu přejídání než tuky. Kolikrát jsme schopní sníst několik krajíců chleba či mísu těstovin a pocit hladu neustupuje. Kdybychom stejný počet kalorií snědli v tucích a bílkovinách, máme dávno dost. Díky tomu je příjem energie z tuků nakonec menší a zvládneme ji spálit běžnými denními činnostmi.

Do sacharidových bomb patří bohužel i brambory. Obsahují mnoho jednoduchých škrobů, které jsou po snědení velmi rychle v těle přeměněny na glukózu. Nadbytek cukru v krvi vyplaví inzulín, což škodí slinivce. A když nám cukr v krvi po chvíli klesne, máme zase na něco chuť.

Co to udělá s tělem? 

Nadměrnou konzumací sacharidů nabízíme tělu velmi snadný zdroj energie, díky kterému tělo zleniví a energii z tuků nechává na horší časy - proto tak přibíráme.

Při vysokém příjmu sacharidů a omezeném příjmu tuků se totiž v těle výrazně zvýší hladina nebezpečného cholesterolu LDL s nízkou hustotou, zatímco hladina prospěšného cholesterolu HDL s vysokou hustotou klesne.

Tento stav škodí srdci i cévám a odborníci jsou přesvědčeni, že za epidemií obezity může obecný příklon k cereáliím, pečivu a vynechávání bílkovin

"Dříve se soudilo, že zvýšenou hladinu tuků v krvi způsobuje příjem nasycených tuků ve stravě. Moderní vědecké průzkumy ale prokázaly, že viníky zvýšené hladiny tuků v krvi jsou rafinované sacharidy a jednoduché cukry," upozorňuje profesor David Haslam z britského Národního obezitologického fóra.

reklama
reklama
reklama
reklama
reklama