S Lucií Mucalovou, psychoterapeutkou pro děti a dospělé, jsme si tentokrát povídaly o jedné z častých závislostí, o závislosti na nakupování. Co všechno nám tato závislost chvilkově dává? A co nám naopak dlouhodobě krade? Dá se před okolím ututlat? A co tutláme sami před sebou?

Jací lidé mají tendence k závislosti na nakupování?
Závislost na nakupování vlastně funguje jako nálepka na bolest. Ať už tu pojmenovanou, nebo tu skrytou, co nosíme v hloubi duše. Nakupování je jako náplast na ránu. A většinou se objevuje u lidí, kteří procházejí náročným obdobím. Zvenčí možná vypadají spokojeně a šťastně, ale opak je pravdou. Další příběhy mi jen ukazují, že na nakupování jsou závislí lidé, kteří v dětství nebo dlouhou část svého života žili v nedostatku. Vlastně strádali. Teď mají například zajištěného partnera nebo skvělou práci, která jim přináší mnoho peněz. Najednou ten blahobyt nezvládnou a bez rozmyslu nakupují. Vlastně si sytí to, co jim dlouhý čas chybělo. Nakupují bez rozmyslů, jen ten pocit, že mohou, je uklidňuje a konejší. Opět se tedy nemusí jednat jen o člověka, který je na dně. I druhý případ, který popisuji, se děje často a opět vycházím z příběhů svých klientů, kteří přicházejí do psychoterapie. 

Můžu být coby shopaholička závislá i jinak?
Závislost jako závislost. Někdo rány, samotu, nespokojenost řeší cestou seberozvoje, někdo vyhledá psychologa, někdo lepí rány různou závislostí. Někdo si najde patologickou lásku v nakupování, někdo se přejídá, jiný zase sáhne po lahvi. Tak či tak jde o velmi nebezpečné "nálepky". Čím dříve člověk vyhledá pomoc, tím lépe. Ale mnohdy bez vlastního uvědomění žádná změna nemůže přijít. Někteří lidé padnou kvůli nakupování do velkých dluhů, jelikož touha je tak silná a nekontrolovatelná, že si zdroje peněz někde musím najít.

Jak se se závislostí na nakupování pracuje v ordinaci terapeuta?
Bez vlastní motivace to nejde. Právě u psychologa nebo psychoterapeuta mohu hledat cesty k motivaci a pak začít činit. Jen pouhé nečinné povídání nepomůže. Musím chtít dát ruku k dílu a krůček po krůčku začít dělat něco jinak. 

Problémy mezi partnery spočívají v nedocenění vzájemných rolí, říkají lékařky číst článek

Rodina

Dá se úplně vyléčit?
Dá. Ale vždy záleží, jak dlouho je závislost na scéně. Pokud už se táhne roky a vše se jen zhoršuje, tak je potřeba mít na paměti, že bez času a trpělivosti to nepůjde. Mnohdy přicházejí klienti se slovy "Jste pro mne už ta jediná a poslední možnost, zachraňte mě." Takto to ale nefunguje. Změna musí vycházet z každého z nás. Žádný psychoterapeut vás nespasí. Je pouze jakýmsi průvodcem na cestě ke změně. Vyléčení lidé se musí naučit pracovat se stresem, musí si být vědomi, že když je něco velkého tíží, je potřeba vyhledat pomoc. I po vyléčení jsou tito lidé ještě nějaký čas zranitelní a někdy i celý život. Jsou z toho venku, ale musí vlastně pomyslně hlídat ty rizikové chvíle. Tito lidé se učí najít cestu k sobě, učí se plánovat čas, učí se zacházet s financemi a učí se mluvit o svých emocích. Učí se, že štěstí nenajdu nikde venku, jen a jen uvnitř a to je někdy běh na dlouhou trať, která se ale vyplácí. 

Jak se v dnešním světě vyhýbat například obchodům a různým výhodným nabídkám, které prostě "musím mít"?
Je to téměř nemožné. Všude na nás vykukují obchody a bohužel v době internetu mohu nakupovat vlastně každý den a každou vteřinu. Je to o sebekontrole a budování životních hodnot. Ono někdy nakupování je vlastně jakýmsi parťákem do nepohody. Ten uklidňující pocit je nade vše. Je přirozené nakupovat, je přirozené, že chceme vypadat hezky, ale i to má své hranice. Jakmile je to bez rozmyslu, bez vidění všeho okolo, tak tu bliká varovný signál. Ženy mi říkají: Nudím se, tak jdu nakupovat. Jsem smutná, jdu nakupovat. Naštval mě přítel, jdu nakupovat. A klidně si půjčím, je mi to jedno. Otázkou je, zda takto chci žít. Existuje totiž mnoho cest, jak se naučit i k těžkým chvílím stavět. Buď uteču do závislosti, nebo se postavím problémům čelem. Není to lehké, ale jde to. 

"Nudím se, jdu nakupovat”. Jak dlouho po takové nakupovací rallye člověku vydrží libé pocity? Přicházejí i výčitky svědomí?
Většina žen popisuje skvělý pocit pouze v době nakupování. Jakmile se zase mají vrátit do života, fungovat mimo obchodní dům, tak je jim opět zle. Dobíhají je černé myšlenky, smutek, vlastně ty neřešené věci. A totální peklo přichází ve chvíli, kdy na ně doléhají platby a ten pocit, že nemám vlastně na ty běžné věci. Nakupování je pro závislé jakýsi "brufen" na bolest, na pocit marnosti. Ale když ty brufeny budu brát denně, tak ten jejich účinek se zkracuje a vlastně nefunguje. A zároveň si přímo likviduju tělo.

Jak tenká je hranice mezi shopaholismem a extrémní zálibou v nakupování? 
Shopaholismus už bere vše. Bere finance, a to i přes to, že vlastně na nakupování nemám. Neřeším, že mám platit složenky, neřeším prostě vůbec nic. U nakupování trávím hodiny a vše ostatní jde stranou. Jsem já a nakupování. Jsem v práci, ale ten online nákup mě tak láká. Prostě musím. Záliba je fajn pocit, že si jdu udělat radost, že chci být krásná, že se chci potěšit, ale neřeším, zda to bude teď hned, nebo za týden. Nebo si prostě vyrazím s kamarádkou udělat fajn den. Patologická je ta urputná touha, jako nutná touha sáhnout po sklence. Jinak se zhroutím, bude mi špatně, nevydržím to, prostě musím. Vše ostatní musí počkat. 

Z pohledu laika mám pocit, že závislost na nakupování je jedna z nejčastějších závislostí dneška. Jde opravdu o tak rozšířený problém? 
Vycházím z praxe psychoterapeutky a nemám dojem, že lidé řeší obtíže nejvíce nakupováním. Mám dojem, že je to prostě mix. Že jsou lidé, kteří se přejídají nebo nejedí, někdo jiný chce v té krizi alespoň vypadat krásně, tak bez rozmyslu hýří penězi. Vnímám jakousi vyváženost. Ale opět podotýkám, nevycházím z žádných výzkumů, ale každodenní praxe s klienty. Ať je to patologické nakupování, ať je to patologické přejídání či cokoli, je to stejně nebezpečné. Není nic víc a nic míň. Každá závislost v sobě nese pomyslné démony.