Nadstandard ve zdravotnictví už není jen televize a vlastní sprcha na pokoji.  Od nynějška už se týká i samotné zdravotní péče. Můžeme tedy vybírat - ale je opravdu z čeho?

Možnost připlatit si za tzv. nadstandard zavedla od 1. ledna 2012 změna vyhlášky MZ ČR, kterou se vydává seznam zdravotních výkonů.

Změna přináší možnosti

>Nový zákon přináší zásadní změnu - dává pacientovi možnost, nikoliv však povinnost, připlatit si na tzv. ekonomicky náročnější variantu léčby. Tedy to, co je už dnes běžné například ve stomatologické a protetické péči, kde jsme zvyklí doplácet za esteticky přijatelnější bílé plomby či keramické zubní náhrady.

Nová úprava se týká tří oblastí: provádění sádrových fixací, implantace nitroočních čoček při operacích šedého zákalu a očkování proti tetanu, chřipce a pneumokokovým nákazám.

18 položek nadstandardu:

• Očkování: proti tetanu, sezónní chřipce, pneumokokovým nákazám, tuberkulóze, rakovině děložního čípku, vzteklině
• Sádry: fixační sádrová dlaha (ruka, předloktí), cirkulární sádrový obvaz (prsty, ruka, předloktí), fixační sádrová dlaha (celé horní končetiny), cirkulární sádrový obvaz (celá horní končetina), fixační sádrová dlaha (noha, bérec), cirkulární sádrový obvaz (noha, bérec), fixační sádrová dlaha celé dolní končetiny, cirkulární sádrový obvaz na dolní končetině, fixace zlomeniny klíčku delbetovými kruhy 
• Čočky: nitrooční čočky (vyrobené z tvrdého plastu, měkké)

Základ jde z pojištění

Pacient si tak může zvolit použití nadstandardního zdravotnického prostředku - sádrové dlahy (obvazu), nitrooční čočky či vakcíny, ale vždy mu musí být nabídnuta standardní varianta, kterou hradí zdravotní pojišťovna.

Pokud si pojištěnec zvolí ekonomicky náročnější variantu, musí uhradit rozdíl mezi hodnotou základní ekonomické varianty a jím zvolené dražší varianty. Z prostředků veřejného zdravotního pojištění zdravotní pojišťovna uhradí samotný výkon pro aplikaci obvazu nebo čoček nebo pro očkování (tj. práce ošetřujícího lékaře) a použitý materiál do výše základní ekonomické varianty.

Lékař bude muset vykázat pojišťovně kromě příslušného kódu výkonu a kódu použitého zdravotnického prostředku navíc ještě signální kód pro označení, že byla aplikována ekonomicky náročnější varianta.

Platí se přímo lékaři

Rozdíl mezi hodnotami základní ekonomické varianty a zvolené dražší varianty hradí pojištěnec přímo v ordinaci ošetřujícímu lékaři. Jakou částku bude pacient doplácet, záleží na ceně v konkrétním zdravotnickém zařízení - ministerská vyhláška stanoví jen výši úhrady základní varianty, tj. částku hrazenou pojišťovnou, která se od plné ceny odečítá.

Pro pojištěnce, kteří si nezvolí nadstandardní variantu, se nic nemění - příslušný výkon i použitý materiál bude i nadále plně hrazen z prostředků veřejného zdravotního pojištění a pojištěnec nic nedoplácí.

Občas v médiích zmiňovaný nadstandard v podobě ošetření, zejména operace provedené konkrétním odborníkem podle výběru pacienta ještě není uzákoněn - zatím se mluví o březnu, kdy by mohl začít platit. Další oblasti, kde bude existovat základní a ekonomicky náročnější varianta péče, bude muset opět určit změna zákonné normy.

Jak je to s čočkami?

Prim. MUDr. Petr Novák, hlavní chirurg Refrakčního Centra Praha a přidává podrobnější vysvětlení: "Existence tzv. prémiových (chceme-li luxusních) implantátů není žádnou novinkou. V nabídce oftalmologických firem se nachází mnoho let a jsou již dávno používány v oční chirurgii i u nás. Problémem byl do začátku letošního roku konflikt, který byl způsoben rozdílem v ceně implantátu a výší úhrady zdravotní pojišťovny na straně jedné a zákonem o zdravotní péči s výslovným zákazem jakéhokoliv doplatku na straně druhé.

Co to v praxi znamenalo? Kdo měl zájem o takový implantát, mohl si jej nechat voperovat i v minulosti. Ale… Tyto čočky byly implantovány výhradně ve formě 100 % úhrady zákroku.  Zájemce tak vždy zaplatil nejen plnou cenu implantátu, ale i operaci jako celek. Tím je myšleno, že i v případě, kdy měl například šedý zákal omezující vidění a na podkladě této poruchy vidění byl indikován k zákroku hrazenému zdravotní pojišťovnou, musel operaci hradit nesmyslně v plné výši. Toto byla jednoznačná diskriminace. Možnost legálně připlatit prostě neexistovala. Tato situace se mnohde obcházela příspěvkem do různých nadací, které pak pracovišti uhradily rozdíl mezi cenou hrazenou pojišťovnou a cenou reálnou.